Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež František v dnešním ranním kázání v Domě svaté Marty vyzval k rozjímání nad čtyřmi protagonisty Křtitelovy smrti– zkaženým a nerozhodným králem, ďábelskou a nenávistnou ženou, marnivou a vrtošivou tanečnicí a osamělým prorokem, jehož sťali ve vězení, mužem „největším mezi těmi, kdo se narodili ze ženy“, který se však umenšil, aby Ježíš mohl růst.

Janovo mučednictví je výsostným svědectvím toho, že život má cenu pouze tehdy, jestliže jej darujeme druhým v lásce, pravdě, každodennosti, v rodině, komentoval Petrův nástupce dnešní Markovo evangelium, které popisuje Janovu popravu. Toto vyprávění ztvárňuje čtveřice postav, na které, jak papež vyzval, by bylo žádoucí pohlédnout s otevřeným srdcem, aby k nám jejich prostřednictvím Pán promlouval. Je tu úplatný a váhavý král Herodes, dále Herodiada, manželka králova bratra, posedlá nenávistí, samolibá tanečnice Salomé a osamělý prorok, popravený ve vězeňské cele. Papež František převyprávěl celý příběh až do samého konce, v němž si Janovi učedníci vyžádali prorokovo tělo a uložili ho do hrobu.

„Takto skončil největší muž narozený z ženy“, posteskl si papež, „ovšem Jan to věděl. Věděl, že se bude muset pokořit již od samého začátku, kdy prohlásil o Ježíšovi: On musí růst, já však se menšit.“ Jan se umenšil až k smrti, zdůraznil František, byl Ježíšovým předchůdcem a zvěstovatelem, který oznámil: Já nejsem Mesiáš, jsem poslán před ním. Ukázal Mesiáše prvním učedníkům a poté jeho světlo postupně pohasínalo, až do temnoty oné vězeňské cely, kde byl v osamění sťat.

Proč se něco takového stalo?, ptal se papež František. Není jednoduché vyprávět o životě mučedníků, vysvětloval. Mučednictví je totiž služba, tajemství, výjimečný a veliký životní dar, v jehož závěru nastupuje násilný konec kvůli lidským postojům, které vedou k usmrcení křesťana, poctivého člověka, a činí z něj mučedníka. Svatý otec se pak zaměřil na postoje třech postav, které se účastnily na Janově mučednictví. Král především věřil tomu, že Jan byl prorok, rád mu naslouchal, v jistém smyslu ho chránil, ovšem ve své nerozhodnosti ho zadržoval ve vězení, protože mu Jan vytýkal jeho hřích, cizoložství. Herodes v prorokovi slyšel Boží hlas, který ho vybízel ke změně života, ovšem král se jí nedokázal zhostit kvůli své zkaženosti. Je velice obtížné vymanit se ze zkaženosti, poznamenal papež. Král usiloval o diplomatickou rovnováhu mezi vlastním životem, který nezatěžovalo jen cizoložství, nýbrž mnoho další nespravedlnosti, a svědomím, které si bylo vědomo, že onen muž je světec. Nedokázal tento uzel rozvázat...

František poté popisoval Herodiadu, manželku králova bratra, jehož Herodes zavraždil. Evangelium o ní říká, že Jana nenáviděla, protože mluvil jasně. „Víme, že nenávist je všeho schopná“, podotkl papež, „je to mocná síla. Nenávist je satanovým dechem. Ďábel neumí a nemůže milovat, a proto se jeho láskou stává nenávist. Tuto ženu ovládl satanský, nenávistný, zkázonosný duch“.

A konečně třetí postava, Herodiadina dcera Salomé, vynikající tanečnice, která se zalíbila pozvaným i králi. Herodes jí v počátečním nadšení slíbil, že jí daruje vše, oč požádá. Užil stejná slova jako ďábel, který pokoušel Ježíše: To všecko ti dám, jestliže se mi budeš klanět. To ovšem Herodes nemohl vědět, řekl František:

„Za těmito postavami se skrývá satan, který zasevá nenávist do ženy, marnivost do dívky, zkaženost do krále. Největší muž, narozený ze ženy, skončil sám, v temné vězeňské cele, kvůli rozmaru marnivé tanečnice, nenávisti ďábelské ženy a zkaženosti kolísavého krále. Je to mučedník, který svolil, aby jeho život postupně zanikal a uvolnil tak místo Mesiáši.“

Jan umírá ve vězeňské cele, v naprosté anonymitě, jako mnozí dnešní mučedníci, řekl trpce František. Evangelium pouze vypovídá o tom, že si učedníci vyžádali jeho tělo a pochovali je. Jan vydal veliké svědectví – jako muž i světec.

„Život má cenu pouze tehdy, jestliže jej darujeme druhým v lásce, pravdě, každodennosti, v rodině, pokud je tedy trvalým darem. Když si chce někdo život uchovat pro sebe, jako král ve své zkaženosti, jeho paní ve své nenávisti, či ona dívka ve své nevědomé, adolescentní marnivosti, život umírá, uvadá, není k ničemu.“

Jan daroval svůj život, umenšil se, aby se zjevil Pán, aby jej lidé spatřili a naslouchali mu, zakončil papež.

„Radím vám, abyste si uchovali obraz oněch čtyř postav – zkažený král, nenávidějící paní, marnivá a nevědomá dívka, prorok sťatý v cele. Každý ať na ně pohlédne a otevře srdce, aby k němu Pán promluvil.“

Zakončil Petrův nástupce dnešní ranní kázání v Domě svaté Marty.