Maroko. Věznice může být nejenom peklem, či místem čirého zoufalství, nýbrž také prostorem, kde Bůh potkává člověka, zraněného a trpícího. O tom je přesvědčen misionář o. Matteo Revelli, kněz ze Společnosti pro africké misie, který vatikánské agentuře Fides popsal svou nedávnou zkušenost z marockého Fezu. Jeho vyprávění v jistém smyslu předznamenává blížící se apoštolskou cestu do Maroka (30.-31.3.) a dosvědčuje skryté, houževnaté dílo mnoha neznámých misionářů.
„Vydal jsem se na návštěvu za vězni, který si odpykávají trest ve Fezu. Tři z nich, kteří brzy půjdou na svobodu, mi odevzdali poměrně těžký balík, se třemi ohmatanými a pomačkanými Biblemi, abych je zase předal dál“, líčí otec Revelli. „Zejména jeden z nich mi dal velikou a starou Bibli, která vážila aspoň půldruhého kila a byla celá umaštěná, poslepovaná, potrhaná, ale též podtrhaná. Vzal si mne stranou a vysvětlil mi, že ta kniha jej doprovází dvacet let – vyhrál ji v biblické soutěži v rodné zemi. Potom s ním procestovala svět při jeho dobrodružných cestách za štěstím.
Tento člověk celá léta převážel v kufrech kokain z různých latinskoamerických zemí do Evropy či Afriky“, pokračuje misionář. „Svěřil se mi, že z ostychu nikdy Bibli neukládal do stejného zavazadla jako drogy. Jednoho dne byl zatčen při mezipřistání v Maroku, ze kterého zná jen letiště a dvě věznice, kde strávil devět let a ze kterých vyšel s perfektní znalostí marockého dialektu a Bible. Vyznal, že ona Bible byla jedinou jeho oporou a že nyní už ji nepotřebuje, protože se ji naučil nazpaměť. Prosil mne, ať ji odevzdám nějakému jinému vězni...“
„Když jsem srovnal ono ohmatané Písmo se svou čistě obalenou Biblí, téměř jsem se zastyděl“, uzavírá italský misionář. Ona kniha totiž mluví o muži, který se ve vězení setkal s Božím slovem. Stejně jako on také jeho spoluvězni dnes mohou zakusit totéž díky nezištné pomoci, kterou kněží, řeholníci i laici poskytují vězněným v marockém Fezu.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
