Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   19. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Rozhovory, tiskovky 

1.4.2019 

Plody ještě nejsou, ale vidíme mnoho květů

řekl papež František při návratu z Maroka během tiskové konference

Česká sekce RV

Během návratu z Maroka proběhla na palubě Boeingu 737 Royal Air Maroc tisková konference. Papež František hovořil s novináři o dialogu s muslimy; deklaraci o Jeruzalému označil za krok kupředu; ohledně migrantů apeloval na Evropu; „lidská práva jsou přednější než dohody,“ citoval řeckého premiéra Alexise Tsiprase. Zmínil se o výhradě svědomí v souvislosti s eutanázií, vyjádřil se rovněž k případu kardinála Barbarina a došlo také na roli zlého ducha v případech zneužívání nezletilých. Tisková konference trvala přes třicet minut.

 

1. Plody ještě nejsou vidět, ale vidíme mnoho květů

Siham Toufiki, agentura Map: Tato návštěva byla mimořádnou, historikou událostí pro obyvatele Maroka. Jaké důsledky bude mít do budoucnosti pro mír ve světě a soužití v dialogu mezi kulturami?

Papež: „Řekl bych, že nyní vidíme květy, plody přijdou později. Avšak květy jsou slibné. Jsem rád, že jsem během těchto dvou cest mohl mluvit o tom, co mi velmi leží na srdci, totiž mír, jednota a bratrství. S muslimskými bratry a sestrami jsme zpečetili toto bratrství v dokumentu z Abú Dhabí a nyní v Maroku jsme všichni byli svědky svobody, bratrství a přijetí všech bratří v duchu veliké úcty. Je to krásný květ soužití, nesoucí příslib plodů. Nesmíme se vzdávat! Jistě přijdou obtíže, mnoho obtíží, protože bohužel některé skupiny jsou neoblomné. Chtěl bych však jasně říci, že v každém náboženství se vždy najde nějaká integralistická skupina která nechce jít kupředu a žije z hořkých vzpomínek, bojů minulosti, vyhledává spíše válku a rozsévá strach. My jsme byli svědky toho, že je krásnější rozsévat naději, kráčet ruku v ruce, vždycky vpřed. V dialogu s vámi tady v Maroku jsme mohli vidět, že je zapotřebí mostů, a pociťujeme bolest při pohledu na lidi, kteří dávají přednost zdem. Proč nás to bolí? Protože ti, kdo budují zdi, se nakonec stanou vězni zdí, které postavili. Naopak stavitelé mostů půjdou kupředu. Stavění mostů je pro mne čímsi, co téměř přesahuje lidské možnosti, je zapotřebí mimořádného úsilí. Velmi mne vždy oslovovala jedna věta z románu „Most na Drině“ od Iva Andriće. Říká, že most učinil Bůh andělskými křídly, aby lidé mezi sebou komunikovali… aby mohli komunikovat. Most slouží lidské komunikaci. To je na tom krásné, a v Maroku jsem toho byl svědkem. Naopak zdi jsou proti komunikaci, slouží izolaci a ti, kdo je staví, se stanou jejich vězni. Plody tedy nejsou ještě vidět, ale vidíme mnoho květů, které plody přinesou, a tak jdeme kupředu.“

 

2. Ke společnému prohlášení papeže a krále Mohameda VI. o Jeruzalému

Nadia Hammouchi, Tv 2M: Setkal jste se s marockým králem a jeho vůlí k dialogu. Co konkrétního by se mělo udělat pro posílení dialogu?

Papež: „Když probíhá bratrský dialog, rozvíjejí se vždy vztahy na různých úrovních. Dovolte mi mluvit obrazně: dialog nemůže být laboratorní, musí být lidský a je-li lidský, probíhá v mysli, v srdci a prochází rukama – a takto se pak podepisují dohody. Například společný apel o Jeruzalémě je krokem kupředu, který neučinili maročtí a vatikánští představitelé, nýbrž věřící bratři, kteří trpí při pohledu na toto Město naděje, které stále ještě není tak univerzální, jak by si všichni přáli: židé, muslimové a křesťané. Všichni si to přejeme. Proto jsme podepsali toto přání. Je to totiž přání, pobídka k náboženskému bratrství, jež symbolizuje toto město, které je naše. Všichni jsme občany Jeruzaléma, všichni věřící.“

 

3. O náboženské svobodě a k případu kardinála Barbarina

Nicolas Seneze, La Croix: Marocký král včera řekl, že bude chránit marocké židy a křesťany z jiných zemí, kteří žijí v Maroku. Chtěl bych se zeptat na muslimy, kteří se obrátí na křesťanství: máte obavy o tyto muže a ženy, kteří riskují vězení anebo jsou v jiných muslimských zemích odsouzeni k smrti? A další otázka ke kardinálu Barbarinovi: diecézní rada v Lyonu hlasovala v tomto týdnu téměř jednohlasně za to, aby se po jeho odchodu do ústraní našlo trvalé řešení. Je pro vás možné, vzhledem k tomu, že přikládáte takový význam k synodalitě v církvi, vyslyšet tento apel, ze strany diecéze, která se ocitla v takto obtížné situaci?

Papež: „Mohu říci, že v Maroku je svoboda kultu, náboženská svoboda a svoboda náboženské přináležitosti, a také to, že svoboda se stále rozvíjí, roste. Vezmi si nás křesťany před 300 lety, copak byla taková svoboda, jakou máme dnes? Víra roste spolu se schopností rozumět sama sobě. Jeden francouzský mnich, Vincent z Lerins, který žil v 5. století, přišel s velmi krásným výrazem, jímž chtěl vysvětlit, jak lze růst ve víře: lépe vysvětlovat, růst po mravní stránce, ale vždy zachovávat věrnost svým kořenům. Říká tedy tři slova, která přímo vyznačují cestu: růst ve vyjasňování a ve vědomí víry a morálky musí být s lety upevňován a rozšiřován v čase, avšak víra je v průběhu let sublimována. Jako příklad může sloužit to, že jsme z Katechismu katolické církve odstranili trest smrti. Před 300 lety se heretici upalovali zaživa. Církev však vyrostla ve svém morálním vědomí. Roste také úcta k člověku a svoboda kultu. Také my musíme dále růst. Máme katolíky, kteří nepřijímají to, co Druhý vatikánský koncil řekl o svobodě vyznání a svobodě svědomí. Jsou katolíci, kteří to nepříjímají. Také my máme tento problém,  a rovněž muslimští bratři rostou v sebeuvědomění, i když jsou země, které to nechápou dobře nebo nerostou tolik jako jiné. V Maroku k tomuto růstu dochází. V tomto rámci musíme číst problém konverzí. V některých zemích jej ještě nevidí. Nevím, zda jsou zakázané, ale praxe konverzí zakázána je. Jiné země, jako Maroko, nemají problémy, jsou otevřenější, chovají větší respekt a snaží se postupovat jaksi diskrétně. V jiných zemích, s nimiž jsem se setkal, říkají: nemáme problém, ale ať jsou radši pokřtěni mimo tuto zemi a vrátí se jako křesťané. Existují způsoby, jak rozvíjet svobodu svědomí a svobodu vyznání. Mně působí starosti jiná věc: regrese u nás křesťanů, když upíráme svobodu svědomí například lékařům a křesťanským nemocničním zařízením, které nepřipouštějí výhradu svědomí, například v eutanázii. Jak to tedy je? Církev jde kupředu a vy, křesťanské země, děláte kroky zpět? Myslete na to, protože je to pravda. Nám křesťanům dnes hrozí, že nám některé vlády vezmou svobodu svědomí, která je prvním krokem ke svobodě vyznání. Odpověď není snadná, ale neviňme muslimy, žalujme také na nás, v zemích, kde se dějí podobné věci. Je to ostudné. 

A nyní ke kardinálu Barbarinovi: On, muž církve, předložil svou demisi, ale já jsem ji morálně nemohl přijmout, protože z hlediska práva, včetně klasického celosvětového pojetí, existuje presumpce neviny dokud probíhá soudní proces. On se odvolal, a proces je otevřený. Až odvolací soud vysloví rozsudek, uvidíme, co příjde. Vždy však je potřeba zachovat presumpci neviny. Je to důležité, protože jdeme proti povrchnímu mediálnímu odsouzení. Možná, že není nevinen, ale presumpce tu je. Mluvil jsem kdysi o jednom případě ve Španělsku, kde mediální odsouzení zničilo život kněží, které soud posléze prohlásil za nevinné. Dříve než dojde k mediálnímu odsouzení, dvakrát si to rozmysleme. On se rozhodl čestně, řekl: „Ne, já ustoupím stranou, dobrovolně odejdu a přenechám správu diecéze generálnímu vikáři, dokud soud nevydá konečné rozhodnutí.“

 

4. O migraci a budování zdí

Cristina Cabrejas z Efe: V sobotní promluvě k politickým činitelům jste mluvil o migračním fenoménu, které nelze řešit budováním zdí, avšak tady v Maroku postavilo Španělsko zdi s ostnatým drátem, o který se mají pořezat ti, kdo je překonávají. Poznal jste někoho z nich? Nedávno řekl prezident Trump, že chce úplně zavřít hranice a navíc zastavit pomoc zemím Střední Ameriky. Co byste řekl těmto vládcům, těmto politikům, kteří hájí taková opatření?

Papež: „Budovatelé zdí, ať už z ostnatého drátu nebo z cihel, uvězní se mezi zdmi, které stavějí. Dějiny mluví jasně. Jordi Evole, který se mnou dělal rozhovor [publikován 31. března t.r. španělskou televizí la Sexta)] mi přinesl kousek toho ostnatého drátu ukázat. Řeknu ti, že mne to upřímně dojalo, a když odešel bylo mi do pláče. Plakal jsem, protože mi to nebere hlava a srdce, taková krutost. Nechápu to hlavou, ani srdcem, když vidím ve Středozemním moři tonout lidi a dělat zdí v přístavech. Toto není způsob, jak tento závažný problém imigrace řešit. Chápu, že pro vládu je to jako horká brambora v rukou, ale musí se řešit jinak, lidsky. Když jsem viděl ten ostnatý drát, zdálo se mi, že tomu nelze věřit. Potom jsem měl možnost vidět jeden film, natočený vrácenými uprchlíky ve vězení, kam jsou posíláni. Nejsou to státní vězení, ale vězení pašeráků. Chceš-li, mohu ti jej poslat. Působí však bolest. Ženy a děti prodají, muže zadržují. Ve filmu je vidět i neuvěřitelná mučení. Film byl pořízen potají.

Někdo tedy nedovolí vstup, protože nemá místo, ale jsou další země, lidství Evropské unie. Je třeba o tom mluvit v celé Evropské unii. Nenechat je vstoupit nebo je nechat utopit či poslat pryč s vědomím, že padnou do rukou pašeráků, kteří ženy a děti prodají a muže zabijí nebo mučí a zotročují. Tento film je vám k dispozici.

Jednou jsem mluvil s jedním politikem. Mužem, kterého si vážím a řeknu i jeho jméno – Alexis Tsipras [premiér Řecka]. Mluvili jsme o dohodách, které je třeba uzavřít. Vysvětloval mi těžkosti, ale nakonec mi řekl od srdce tuto větu: „Lidská práva jsou přednější než dohody.“ Tato věta zasluhuje Nobelovu cenu.“

 

5. Evropa prodává zbraně a nechce přijímat migranty

Michal Werner Schramm z Ard: Mnoho let se zasazujete o ochranu a pomoc migrantům. I nyní v Maroku. Evropská politika je přesně opačná. Evropa se stává hradbou proti migrantům. Tato politika odráží mínění voličů. Většinu z nich tvoří křesťané, katolíci. Jak se cítíte v této situaci?

Papež: „Je pravda, že mnozí lidé dobré vůle a nejenom katolíci mají trochu strach, což je obvyklé kazatelské téma populismů. Rozsévá se strach a potom se přijmou rozhodnutí. Strach je začátkem diktatury. Podívejme se do minulého století k pádu Výmarské republiky. Německo potřebovalo nějaké východisko, a Hitler vystoupil se sliby a strachem. Výsledek známe. Poučme se z dějin. To není novota. Rozsévání strachu je jako hromadění krutosti, uzavřenosti a neplodnosti. Pomyslete na demografickou zimu Evropy. I u nás v Itálii „je pod nulou“. Pomyslete na chybějící historickou paměť: Evropa vznikla migrací a to je její bohatství. Pomysleme na velkodušnost mnoha zemí, které dnes klepou na dveře Evropy, na evropské migranty od roku 1984, dvě poválečné masové migrace. Severní Amerika, Střední a Jižní Amerika. Můj otec tam byl přijat po válce. Evropa by mohla také být trochu vděčná. Je pravdou, abychom si rozuměli, že první nezbytnou věcí je pracovat na tom, aby lidé nemuseli prchat před válkou či hladem. Pokud však štědrá Evropa prodává zbraně do Jemenu, aby byly zabíjeny děti, jak může být koherentní? A to říkám jen jako příklad. Evropa prodává zbraně. Je však i problém hladu a žízně. Pokud chce být Evropa matkou a ne babičkou, musí investovat a inteligentně se snažit pomáhat ve školství. A to netvrdím já, ale kancléřka Merkelová, která v tom dělá hodně. Bránit migraci nikoli silou, ale štědrostí, investicemi do vzdělání, ekonomiky apod. To je velmi důležité. Jak si v tom počínat? Je pravdou, že jedna země nemůže přijmout všechny, ale na distribuci migrantů je zde celá Evropa. Přijímat je třeba s otevřeným srdcem a potom doprovázet, podporovat a začleňovat. Pokud nějaká země nemůže začleňovat, je třeba mluvit s ostatními zeměmi a ptát se: kolik lidí můžeš začlenit, aby měli důstojný život? Další příklad, který jsem prožil na vlastní kůži v době diktatury, při operaci Kondor v Buenos Aires, v Argentině, Chile a Uruguay. Švédsko přijímalo [uprchlíky] s podivuhodnou velkodušností. Hned se tam naučili jazyk na státní útraty, našli práci, dům. Nyní je Švédsko, pokud jde o začleňování, trochu v těžkostech, ale mluví o tom a hledá pomoc. Když jsem byl v Lundu loni nebo předloni – nevím – setkal jsem se s premiérkou, ale při loučení tam byla jedna mladá ministryně, myslím, že školství, která byla trochu tmavší pleti, protože byla dcerou Švédky a jednoho afrického přistěhovalce. Takto začleňuje země, kterou dávám za příklad: Švédsko. Je k tomu ovšem třeba velkodušnosti a pokračovat v tom. Se strachem vpřed nepostoupíme, se zdmi uvízneme mezi nimi. Začal jsem kázat, odpusť!“

 

6. O roli ďábla v souvislostim se sexuálním zneužíváním nezletilých

Cristiana Caricato z Tv2000: Mluvil jste o strachu a riziku diktatur, které mohou z tohoto strachu vzniknout. Právě dnes italský ministr na kongresu [rodin] ve Veroně řekl, že spíše než rodiny je třeba se obávat islámu. Vy však už roky mluvíte zcela jinak. Existuje podle vás v naší zemi nebezpečí nastolení diktatury? Je to plod předsudku či neznalosti? Co si o tom myslíte? A potom ještě jedna zvědavá otázka: Často mluvíte o působení ďábla. Učinil jste tak na nedávném summitu [o ochraně nezletilých]. Zdá se mi, že v poslední době je ďábel velice aktivní, také v církvi... Jak mu čelit, zejména pokud jde o pedofilní skandály? Stačí zákony? Proč je ďábel nyní tak aktivní?

Papež: „ Výborně, děkuji za otázku. Jedny noviny po mé promluvě na závěr summitu (o ochraně nezletilých) napsaly: »Papež byl chytrý. Nejprve řekl, že pedofilie je světový problém, globální metla; potom něco o církvi a nakonec si umyl ruce a přiřknul vinu ďáblovi.«  To je trochu zjednodušující. Zmíněná promluva je jasná. Jeden francouzský filosof ze 70. let provedl jednu distinkci, která mi mnohé osvětlila. Jmenoval se Roqueplo [Philippe] a podal tuto hermeneutiku: »Pro pochopení situace je třeba podat všechna vysvětlení a potom hledat významy«. Význam z hlediska sociálního, osobního či náboženského. Snažím se dobrat všech vysvětlení, ale také jejich rozsahu. Existuje však jeden bod, který je bez tajemství zla nepochopitelný. Vezměme webovou pedopornografii. V Římě a v Abú Dhábí proběhly dvě konference na toto téma. Kladu si otázku: jak je možné, že se z toho stala každodenní záležitost? Jak je možné – a vycházím přitom ze seriózních statistik – že kdo chce vidět sexuální zneužití v přímém přenosu může se připojit a najít na síti příslušnou pedopornografii, která to ukazuje. Neříkám žádnou lež. Je to dokumentováno. Táži se tedy: Copak zodpovědní činitelé veřejného pořádku proti tomu nemohou nic dělat? My v církvi děláme všechno proto, aby tato metla byla odstraněna. Ve zmíněné promluvě jsem k tomu zaujal konkrétní stanovisko. Ještě před summitem s předsedy biskupských konferencí jsem obdržel tyto údaje, které jsem vám všem rozdal. A pachatelé všech těchto špinavostí jsou nevinní? Ti kteří na tom vydělávají? V Buenos Aires jsme s pomocí poslanců a magistrátu přijali jedno pořádkové opatření. Nikoli na úrovni vlády, tedy nezávazné opatření pro luxusní hotely, totiž umístit do recepce nápis „V tomto hotelu není dovolen amusement s mladistvými.“ Nikde nechtěli takovou ceduli vyvěsit. Říkali: „To nejde, vypadá to jako bychom byli nějací špinavci, přece se ví, že se to nedělá, ale bez cedule.“  Copak nemůže vláda například zjistit, kde se takové věci s nezletilými dělají? Všechny ty filmy naživo?! To jen k tomu, že tato globální metla je obrovská a že ji nelze pochopit, aniž by se ukázalo na zlého ducha. Je to konkrétní problém. Musíme ho vyřešit konkrétně, ale také říci, že za tím je zlý duch.

K vyřešení tohoto problému doporučuji dvě publikace. Jeden článek, který napsal Gianni Valente a vyšel myslím ve Vatican Insider, kde je řeč o „donatismu“. Církvi dnes hrozí, že podlehne „donatismu“ vytvářením lidských předpisů, kterých je sice třeba, avšak pouze těch, přičemž se zapomíná na jiné duchovní momenty: modlitbu, pokání a sebeobviňování, na které nejsme tolik zvyklí. Obojí je třeba, neboť zlého ducha nelze přemoci tím, že si umyjeme ruce a řekneme: Za to může ďábel! My musíme také zápasit s ďáblem, tak jako musíme zápasit s lidskými věcmi. Další publikace, kterou jsem vám dal, pochází z Civilta Cattolica. V roce 1987 jsem vydal „Listy o soužení“ (Jorge Mario Bergoglio – Francesco: Lettere della tribolazione, Milano, Editrice Àncora, La Civiltà Cattolica, 2019), což jsou dopisy dvou jezuitských generálních představených z doby [přelomu 18. a 19. století], kdy bylo rozpuštěno Tovaryšstvo Ježíšovo. Napsal jsem k nim předmluvu a přidaly se papežské listy, které jsem adresoval episkopátu Chile a Božímu lidu o tom, jak si počínat v takové situaci. Je tu jednak stránka lidská, vědecká, legislativní a jednak ta duchovní. Totéž jsem učinil ve vztahu k biskupům Spojených států, protože jejich návrhy byly přiliš organizační a metodologické, trochu nechtěně však byla opomenuta duchovní dimenze. I s laiky, se všemi.  Chtěl bych vám však říci: církev není „spolkovým sdružením“, nýbrž je katolická (všeobecná), kde to má mít biskup v rukou jako pastýř. Papež to musí vzít do rukou jako pastýř. Ale jak? Kázeňskými opatřeními, modlitbou, sebeobviňováním. A v listě, který jsem napsal k začátku Duchovních cvičení [episkopátu USA] je také tato dimenze dobře vysvětlena. Byl bych rád, kdybyste studovali tuto lidskou stránku, ale také tu duchovní.“

 

Kongres rodin v italské Veroně

Cristiana Caricato z Tv2000 A Veronský kongres rodin, který probíhal tento víkend?

Papež: „Já opravdu italskou politiku nechápu. Nerozumím. Včera jsem četl něco v Espresso o tomto Family day. Nevím, o co šlo. Byl to jeden z mnohých „day“, jež se pořádají. Četl jsem list, který zaslal kardinál Parolin, a souhlasím. Pastorační, zdvořilý list psaný pastýřským srdcem. Ale na italskou politiku se mne neptejte, tomu nerozumím.“

 

Přeložila Johana Bronková a Milan Glaser



Další články z podrubriky Rozhovory, tiskovky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
31.3.19 Modlitba nerozlišuje, neodděluje a nemarginalizuje
31.3.19 Papež v Maroku - 2. den
30.3.19 Některé hlasy přetvářejí odlišnosti a vzájemnou neznalost na důvody k rivalitě a rozvratu
30.3.19 Nejste na okraji, nýbrž v srdci církve
30.3.19 Papež v Maroku – 1. den



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti