Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. O odvaze, kterou je třeba vkládat do modlitby, kázal dnes Svatý otec při ranní mši, které se v kapli Domu sv. Marty účastnil prezident Italské republiky Sergio Mattarella, jak sdělilo vatikánské tiskové středisko.

Podnětem bylo papeži první čtení z knihy Exodus (32,7-14), které podává Mojžíšovu přímluvnou modlitbu za lid, který si ulil zlatého býčka, aby se mu klaněl jako by to byl Bůh. Sám Hospodin sděluje Mojžíšovi: »tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, si přivodil zkázu« a – paradoxně – jej vyzývá »nebraň mi, ať vzplane můj hněv proti nim, ať je vyhubím«. „Mojžíš - komentoval papež František – začne prosit Boha, aby tak nečinil, a mluví jako mistr k učedníkovi. Přesvědčuje Boha mírně a rozhodně, aby upustil od svého záměru: »Proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velkou silou z egyptské země? Proč mají Egypťané říkat: Do zkázy je vyvedl, aby je povraždil v horách? Rozpomeň se na Abraháma, Izáka a na Izraele, své služebníky«. „Mojžíš – komentoval papež – jako by říkal: neudělej si ostudu něčím takovým.“ A Hospodin se »se nad nimi slitoval« - uzavírá dnešní liturgické čtení.

Papež ve stejné souvislosti zmínil jednu evangelní epizodu, v níž Ježíš provokativně odpovídá kananejské ženě, která po něm žádá, aby z její dcery vyhnal zlého ducha (Mt 15,21-28): »Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům« (v.26). „Ženu to však neodradí, nezděsí se a neodbytně prosí dál, až dosáhne cíle. Tak jednají ti, kdo věří, že Pán může udělit milost – dodal Svatý otec.

„Je zapotřebí velké odvahy k takové modlitbě. A my jsme nezřídka vlažní. Někdo nám např. řekne: Modli se za mne, protože mám ten a ten problém. Odpovím, že ano, a pomodlím se dvakrát Otčenáš, dvakrát Zdrávas a potom zapomenu. Takto ne! Modlit se jako papoušek nestačí. Pravá modlitba se vede s Pánem. A když se mám přimlouvat, musím si počínat takto odvážně. Lidé v běžné mluvě používají výraz, který je pro mne výmluvný, když řeknou, že něco »dělají naplno«. Platí to také v přímluvné modlitbě. Je to odvaha zajít dál. Možná, že vznikne pochybnost: jak vím, že mne Pán vyslyší? Máme jednu jistotu. Ježíš je tím velkým přímluvcem.“

Ježíš – řekl dále papež - je po Nanebevstoupení před Otcem a přimlouvá se za nás, jak před svým Umučením přislíbil Petrovi, že se za něho bude přimlouvat, aby jeho víra nezanikla (srov. Lk 22,32):

„Ježíš se přimlouvá. Prosí za nás nyní. A když se modlím, ať přesvědčováním či smlouváním, žvatláním či diskutováním s Pánem, je to Ježíš, kdo moji prosbu přináší a předkládá Otci. A Ježíš nemusí před Otcem mluvit, ukazuje mu svoje rány. Otec vidí tyto rány a uděluje milost. Když se modlíme, mysleme na to, že tak činíme spolu s Ježíšem. Když se přimlouváme odvážnou modlitbou, činíme tak s Ježíšem, který je naší odvahou. Ježíš je naší jistotou a  přimlouvá se nyní za nás.“

„Odvaha, je tedy tím, co je třeba vkládat do modlitby,“ vybízel papež.

„Kéž nás Pán obdaří milostí ubírat se touto cestou a učit se přímluvné modlitbě. A když nás někdo požádá o modlitbu, neodbýt to dvěma modlitbičkami, nýbrž vážně, v Ježíšově přítomnosti a s Ježíšem, který se za nás všechny přimlouvá u Otce.“

Končil papež František svoje kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.