VaticanNews.va

   24. 5. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5741
Poslechem z webových stránek.3613
Četbou textů na webových stránkách.5768
Poslechem i četbou.3419


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Otec Geissler byl zproštěn obžaloby ze sexuálního obtěžování bývalé německé řeholnice

Kardinál Sarah: Ďábel rozsévá pochybnosti, Bůh však církev neopouští

Ježíšův pokoj je jako hlubina v moři, jehož hladinou zmítají vlny


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Rozhovory

 Rozhovory, tiskovky 

8.5.2019 

Uvykli jsme nadávkám – nahraďme je „mystikou respektu“!

Vybídl papež František během letu ze Skopje do Říma

Česká sekce RV

Gisotti: Dobrý večer, Svatý otče, a děkujeme, že po tak intenzivních dnech jste zde, abyste se podělil o úvahy nad touto cestou, natolik krásnou a silnou. Cesta byla krátká, a proto i tisková konference bude nevyhnutelně krátká. Nebudu nic dalšího dodávat, pouze toto: Svatý otče, dnes jste kráčel ve stopách Matky Terezy, velké svědkyně křesťanské lásky, a všechny nás – včetně vás, jak víme – zasáhla smrt Jeana Vaniera, přítele, bratra nejposlednějších, jiného velkého svědka. Ještě před dalšími otázkami jsem vás chtěl požádat, zda byste se chtěl zamyslet nad jeho odchodem...

Papež František: Věděl jsem o Vanierově nemoci, o jejímž průběhu mne informovala sestra Geneviève. Před týdnem jsem mu zatelefonoval – poslouchal mne, ale sotva mohl mluvit. Chtěl bych vyjádřit vděk za jeho svědectví. Byl mužem, který uměl odečítat křesťanskou působivost z mystéria smrti, kříže, nemoci, z mystéria těch, kterými svět pohrdá a jež odepisuje. Pracoval nejenom pro nejposlednější, ale také pro ty, které je možné ještě před narozením odsoudit k smrti. Na to vynaložil svůj život. Děkuji tedy jemu i Bohu za to, že nám dal tohoto muže, který vydal tak významné svědectví.

Gisotti: Děkuji, Svatý otče. První otázku vám položí Bigana Zherevska, z makedonské televize.

Bigana Zherevska, makedonská TV MRT: Svatosti, velice nás těší, že jste přijel do naší země. Vaše návštěva je pro nás poctou. Zajímá nás, co vás ve dvou navštívených zemích nejvíce oslovilo? Nějaký člověk, věc, atmosféra? Na co si vzpomenete, až se vrátíte do Říma?

Papež František: Jsou to dva zcela odlišné národy. Bulharsko je zemí se staletou tradicí, Makedonie rovněž, ovšem nikoli jako země, nýbrž jako lid, kterému se v nedávné době, po nemalém zápase, podařilo získat státnost. Pro nás křesťany symbolizuje Makedonie vstup křesťanství na Západ. Křesťanství vešlo na Západ skrze vás, prostřednictvím onoho Makedonce, který se sv. Pavlovi ukázal ve snu a řekl mu, aby z Asie přešel do Makedonie. Toto povolání je zahaleno tajemstvím a makedonský národ je na ně hrdý. Při každé příležitosti prohlašuje, že křesťanství vešlo do Evropy jeho branou, protože Pavla si zavolal jeden Makedonec. Bulharsko muselo hodně bojovat za svou národní identitu – poukážu pouze na skutečnost, že roku 1877 zde zemřelo 200 tisíc ruských vojáků, aby opětovně vydobyli nezávislost z turecké nadvlády. Pomysleme na ten počet – 200 tisíc! Tuhé boje za nezávislost, mnoho krve, hluboká mystika upevňující identitu. Makedonie měla svou totožnost a nyní dospěla k tomu, aby ji národnostně ustavila, byť to obnáší velké či malé problémy – jako třeba označení státu, o kterých všichni víme. V obou zemích jsou pravoslavná křesťanská společenství, katolíci a také muslimové. Procentní zastoupení pravoslavným je v obou zemích velmi vysoké – je jich nejvíce. Muslimů je méně a katolíkům minimum (v Makedonii více než v Bulharsku). V obou státech jsem si nicméně všimnul dobrých vztahů mezi různými vyznáními, mezi různými vírami – v Bulharsku jsme je zaznamenali při modlitbě za mír. Pro Bulhary to bylo něco zcela přirozeného, protože mají dobré vztahy, každý má právo na vlastní náboženské vyjádření a na respekt okolí – to mne silně zasáhlo. Velice krásný byl také rozhovor s patriarchou Neofitem, je to Boží muž. Velký Boží muž – velmi mne to povzbudilo! V Makedonii mne oslovila věta, kterou pronesl prezident: „Zde není pouhá tolerance vůči náboženství, nýbrž respekt“. Ctí se navzájem. V dnešním světě, kde respekt chybí – respekt vůči lidským právům, vůči dětem, starým lidem, naplňuje úžasem, že existuje země, jejíž mystikou je respekt.

Petas Nanev, bulharská televize BTV: Dobrý večer, položím spíše osobní otázku...Ptám se sám sebe, Svatosti, jak jako člověk nacházíte tělesnou a duchovní sílu v oněch situacích, kdy máte povzbudit vážně nemocné dítě?

Papež František: Za prvé bych rád řekl, že nechodím za čarodějnicemi. Opravdu to nevím, je to Pánův dar. Když jsem v nějaké zemi, na všechno ostatní zapomenu – nikoli proto, že bych chtěl, ale protože se to zkrátka stane, a jsem naplno přítomen jenom tam, což mne vybaví vytrvalostí. Během cest se neunavím, vnímám únavu až po nich. Kde ale beru sílu? Myslím, že mi ji dává Pán. Neumím to vysvětlit. Prosím Pána o věrnost, abych mu sloužil v této práci, kterou cesty jsou, aby se z cest nestala turistika. Za to se modlím a zbytek už je Jeho milost...Nevím, co jiného bych řekl, ale koneckonců, vždyť ani tolik nepracuji!

Silvije Tomasevic, z chorvatského tisku a televize, Vecernji List:

Svatosti, mezi národními pravoslavnými církvemi vždy nevládne shoda, například neuznaly makedonskou církev. Když se ale jedná o kritiku katolické církve, vždy najdou společný hlas. Například srbská církev si nepřeje kanonizaci kardinála Stepinace. Mohl byste tuto situaci komentovat?

Papež František: Všeobecně řečeno jsou vztahy dobré a existuje zde dobrá vůle. Mohu vám upřímně říci, že jsem mezi patriarchy potkal Boží muže. Neofit je Boží muž. Pak ten, jehož přednostně nosím v srdci, gruzínský Eliáš II., je též Boží muž. Je to Boží muž, který na mne velice kladně zapůsobil. Bartoloměj je Boží muž, Kirill rovněž...Tito velcí patriarchové vydávají svědectví. Můžete namítnout, že mají různé vady, někdo je příliš politicky zaměřený, jiný má zase jinou vadu...Stinné stránky ovšem najdete u každého, mne nevyjímaje. V patriarších jsem ale našel bratry a v některých skutečné světce – nechci přehánět, ale chtěl bych to slovo použít. A to je velice důležité. Druhá věc jsou historické okolnosti, které se týkají našich církví, a některé sahají do daleké minulosti – dnes mi například makedonský prezident vyprávěl o schizmatu, které začalo právě zde. Přijel sem teď vůbec poprvé papež, aby tento rozkol zacelil? Nevím. Jsme však bratři, protože nemůžeme uctívat Nejsvětější Trojici, aniž bychom se bratrsky drželi za ruku. Jsem o tom přesvědčen nejenom já, nýbrž všichni patriarchové, a to je velká věc. Pak zde existuje historické hledisko...a jedním z takových případu je Stepinacova kanonizace. Stepinac je ctnostný člověk, a proto jej církev blahořečila. Můžeme se k němu modlit – je blahoslavený. V určité chvíli kanonizačního procesu se ale objevily nejasné historické body. Vzhledem k tomu, že kanonizační dekret podepisuji já, na svou odpovědnost, modlil jsem se za to, rozvažoval, ptal jsem se na radu a zjistil jsem, že musím požádat o pomoc srbského patriarchu Ireneje. Tento velký patriarcha poskytl pomoc, vytvořili jsme historickou komisi, která společně pracovala, protože jak Irenejovi, tak mně záleží jedině na pravdě a na vyvarování se omylů. K čemu by posloužilo vyhlášení svatosti, pokud by pravda nebyla zřejmá? Nikomu. Víme, že jde o dobrého, blahoslaveného člověka, ale k učinění dalšího kroku jsem hledal pomoc u Ireneje, aby vyšla najevo pravda. Nyní se na tom pracuje. Komise podala své mínění, ale teď se studují a prohlubují ještě další otázky, aby pravda vyšla jasně najevo. Nebojím se pravdy, bojím se jen Božího soudu. Děkuji.

Joshua McElwee, National Catholic Reporter: Mnohokrát děkuji, Svatý otče. V Bulharsku jste navštívil pravoslavné společenství, které pokračuje v dlouhé tradici svěcení žen-jáhenek, hlasatelek evangelia. Za pár dní se setkáte s mezinárodní unií ženských řeholních představených, která vás před třemi lety požádala o založení komise, zabývající se dějinami ženského diakonátu. Můžete nám říci, co jste se dozvěděl o službě žen v prvních letech církve na základě zprávy, vyhotovené touto komisí? Dospěl jste k nějakému rozhodnutí?

Komise, která vznikla, pracovala téměř dva roky. Její členové se navzájem dost lišili, seděli jako žáby na různých pramenech, měli různé názory, ale pracovali společně a do určitého bodu také ve shodě. Pak se nicméně projevilo, že každý z nich má vlastní vizi, která se neshoduje s druhými, takže jako komise skončili a každý přemýšlí, jak pokračovat. Co se týče ženského diakonátu, nelze ho vnímat stejně jako mužský diakonát. Například, doposud nalezené světící obřady nejsou – podle komise – tytéž jako při svěcení mužského jáhna, a spíše se podobají abatyšskému požehnání. K tomuto výsledku dospěli někteří členové komise, jiní s ním ale nesouhlasí a tvrdí, že šlo o jáhenské svěcení. Jáhenky na začátku církve existovaly, ale diskutuje se o tom, jestli jejich svěcení bylo svátostné či nikoli. To není jasné. Jisté je, že pomáhaly například při liturgii – vzhledem k tomu, že se křtilo ponořením, pomáhaly při křtech žen...Podle jednoho dokumentu si biskup jáhenky povolával, když se jednalo o rozvázání manželství, rozvod či odluku v případě manželských hádek. Když žena žalovala manžela z toho, že ji bije, vysílal biskup jáhenky, aby si prohlédly modřiny na těle oné ženy a pak svědčily při soudu. Pamatuji si tyto jednotlivosti, ovšem zásadní je, že se nedospělo k jistotě v tom, zda svěcení žen mělo tutéž formu a účel jako mužské. Někteří o tom pochybují, a proto je na místě další studium. Nebojím se toho. Dále je zajímavé, že se diakonky vyskytovaly téměř pokaždé v určité zeměpisné oblasti, především v Sýrii, a v jiných částech vůbec nebyly či jen v menším počtu. Dosavadní studium této otázky tedy poslouží jako odrazový můstek k definitivní odpovědi o ženském diakonátu, v souladu s rázem dané doby. Je zajímavé, že někteří teologové před třiceti lety říkali – dnes už to nikdo netvrdí, že jáhenky neexistovaly, protože ženy byly v církvi na nižší úrovni, a nejenom v církvi. Je ovšem kuriózní, že v oné době existovalo množství pohanských kněžek a ženské kněžství v pohanských kultech bylo na denním pořádku. Jak tedy chápat, že se toto pohanské kněžství žen neprojevilo také v křesťanství? Nad tím se bádá a každý z členů komise nyní pokračuje ve studiu svých tezí, a to je dobré. Varietas delectat.

Gisotti: Svatý otče, děkujeme za vaši vstřícnost. Tisková konference zde končí, protože let je krátký a bude se podávat večeře. Děkuji tedy všem za práci, kterou odvedli v těchto dnech, včetně vstávání v nočních hodinách kvůli různým přesunům. Děkuji, Svatý otče.

Papež František: Chtěl bych vám ještě říci, v čem jsem při této cestě našel největší útěchu a co se mne v hloubi dotklo. Byly to dva krajní zážitky. Jeden s chudými, zde v Makedonii, v památníku Matky Terezy. Bylo tam hodně chudých, ale jak mírně o ně ty sestry pečovaly, bez paternalismu, jako o děti. Mírnost a zároveň schopnost chudé pohladit, a něha, nesmírná něha oněch sester. Dnes jsme uvykli nadávkám – jeden politik napadá druhého, soused haní souseda a též v rodinách se lidé mezi sebou urážejí. Neodvažuji si říci, že jsme nastolili „kulturu urážek“, ale máme tuto zbraň stále po ruce, stejně jako pomluvy a očerňování. Pohled na ony sestry, které se o každého člověka staraly, jako by to byl Ježíš, byl ohromující...Přistoupil k nám jeden mladík a představená mi řekla: „Ten je moc šikovný“, pohladila ho a pak před ním řekla: „Modlete se za něj, protože moc pije!“. Vyslovila to ale tak něžně a mateřsky, že jsem pocítil, jak je církev matkou. Najít někde mateřství církve je to nejkrásnější. Dnes jsem ho vnímal a děkuji Makedoncům, že mají ve Skopje takový poklad.

Druhou mezní zkušeností bylo první přijímání v Bulharsku. Opravdu jsem se dojal, protože jsem ve vzpomínkách zalétl k 8. říjnu 1944, mému prvnímu přijímání, když jsme vstupovali do kostela a zpívali onen starý zpěv, který si jistě někdo z vás pamatuje: „Ó svatý oltáři, který chrání andělé...“. Viděl jsem ony děti, které se tímto svátostným rozhodnutím otevírají životu. Církev opatruje děti, které stojí na rozhraní a musí růst, jsou příslibem, a to jsem velice silně vnímal. Cítil jsem, že oněch 245 dětí je budoucností církve, budoucností Bulharska. Tyto dvě věci jsem intenzivně prožíval a chtěl je s vámi sdílet. Mnohokrát děkuji a modlete se za mne.

Přeložila Jana Gruberová

 



Další články z podrubriky Rozhovory, tiskovky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
8.5.19 Papež: Nechodím si pro energii k čarodějnicím
7.5.19 Matka Tereza napojila Ježíšovu žízeň na kříži svým dílem milosrdné lásky
7.5.19 Shluk kultur, etnik a náboženství je příležitost k pokojnému soužití
7.5.19 Papež v Severní Makedonii
6.5.19 Kdo miluje, neztrácí čas sebelítostí



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Potřebujeme kulturu života a adopcí

Papež František: Rozvíjejte dialog s moderním uměním

František: Kopaná je nejkrásnější hra na světě, ale je to můj osobní názor!

Římský biskup přijal bulharskou a severomakedonskou delegaci

Budování míru začíná od rozdávání chleba chudým

Papež: Bůh dává církvi růst tím, že něco odnímá, nikoli přidává

Papež k velvyslanců: Pozornost k nejzranitelnějším má jméno. Bratrství!

Vatikánská schůzka o nových médiích: Promlouvat k člověku tam, kde právě je

Papež: Milostí jsme vtaženi do dialogu lásky Nejsvětější Trojice

Papež s filipínskými biskupy proti odstřelování narkomanů

Papežské poselství mladým ke dni zákonnosti

Papež pozdravil konžského lékaře Denisa Mukwegeho

 Nově na webu
Svatý otec: Evangelium učí, že problémy se v církvi neřeší podle připraveného receptu

Publicistika: Není klerikalismus jako klerikalismus

Publicistika: O spirituální dimenzi západního malířství

Rozhovory: Uvykli jsme nadávkám – nahraďme je „mystikou respektu“!

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv květen 19
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru