Vatikán. Šavlovo obrácení na cestě do Damašku začalo psát novou stránku v dějinách spásy a stalo se znamením otevřenosti vůči pohanům a národům mimo Izrael. Jedním slovem, otevřelo brány ke všeobecnosti církve. Pán je dovolil, protože je považoval za důležité, kázal dnes papež František při ranní eucharistii v Domě svaté Marty.
Homilii věnoval prvnímu liturgickému čtení (Sk 9,1-20), které nám představuje dosavadního pronásledovatele křesťanů, jenž v Damašku setrvává po tři dny ve slepotě a půstu, než mu Ananiáš navrací zrak, čímž zahajuje Šavlovo putování a hlásání naplněné Duchem svatým. Římský biskup poukázal zejména na dva rysy Pavlovy osobnosti a poté se obrátil ke skupině řeholnic z kongregace sv. Josefa Cottolenga, které při dnešní mši slavily padesát let řeholního života. Další skupinou, přítomnou v kapli Domu sv. Marty, byli eritrejští kněží, sloužící v Itálii.
Papež vykreslil Pavla jako silného muže, zamilovaného do Zákona a jeho ryzosti. Navzdory své prudké povaze byl poctivý a důsledný:
„Jeho důslednost se v prvé řadě projevovala v otevřenosti vůči Bohu. Pronásledoval křesťany, v horlivosti pro čistotu Božího domu a pro Boží slávu, protože byl přesvědčen, že si to Bůh přeje. Jeho srdce bylo otevřené Pánovu hlasu. Dalším jeho rysem byla poddajnost, nebyl tvrdohlavý.“
Možná byl povahou umíněný, ovšem v duši nikoli, upřesnil papež. Pavel přijímal Boží podněty. Nejdříve sice se zápalem vraždil a uvězňoval křesťany, ale když zaslechl Pánův hlas, stalo se z něj dítě, které se dává vést.¨
„Veškerá jeho předchozí přesvědčení utichla v očekávání Pánova hlasu: Co mám, Pane, dělat? Jde dál a v Damašku se potkává s jiným poddajným mužem, dává se pokřtít a katechizovat jako dítě. Co učiní, když opětovně nabyde sil? Mlčí, odchází do Arábie a modlí se tam. Nevíme, na jak dlouho, možná na celé roky. Poddajnost... Otevřenost vůči Božímu hlasu a poddajnost jsou vzorem pro náš život. Jsem rád, že o tom dnes mohu mluvit před sestrami, které slaví padesát let řeholního života. Děkuji, že nasloucháte Božímu hlasu a podvolujete se mu.“
Papež si pak vzpomenul na své první setkání s touto ošetřovatelskou kongregací v jednom z domů, které v duchu sv. Josefa Benedikta Cottolenga po celém světě přijímají lidi s psychickým i fyzickým postižením. Bylo to v sedmdesátých letech a oním „domovem pro skartované lidi“ jej provázela jedna z řeholnic, které by svou práci nemohly vykonávat bez poddajnosti, ale též bez vytrvalosti.
„Vytrvat – to je pro církev znamení. Chtěl bych dnes vaším prostřednictvím poděkovat mnoha odvážným mužům a ženám, kteří riskují život a hledají nové cesty v životě církve. Hledají nové cesty! Otče, to není hřích? Ne, to není hřích! Hledejme nové cesty, všem nám to prospěje, ovšem pod podmínkou, že to budou Pánovy cesty. Jděme stále dál, prohlubujme modlitbu, poddajnost, otevřenost srdce vůči Božímu hlasu. Církev zažívá skutečné změny díky lidem, kteří umí zápasit v malém i ve velkém.“
Křesťan, uzavíral papež, má mít toto charisma pro vše malé i veliké. V závěrečné prosbě dnešní homilie papež František žádal o „milost poddajnosti vůči Pánovu hlasu a o srdce otevřené Pánu, o milost, abychom se neděsili ničeho velikého, pod podmínkou, že jemně pečujeme o vše malé.“
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
