VaticanNews.va

   30. 5. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.7185
Poslechem z webových stránek.4480
Četbou textů na webových stránkách.6967
Poslechem i četbou.4173


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

O novém způsobu Ježíšovy přítomnosti

Papež uznal mučednictví českého řeholníka, P. Jana Zavřela

Agendy OSN využívají pandemie k propagaci potratů


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

  

10.5.2019 

Papež: Reforma církve začíná pokorou

Řím. Citelný úbytek křtů, mnohé děti, které po prvním svatém přijímání odcházejí, aniž by vytrvaly do biřmování, výrazný pokles svátostných manželství, prakticky nulová duchovní povolání s posluchači seminářů na historickém minimu, zhruba devíti až desetiprocentní nedělní návštěvnost mší, pokud chceme podat rozhodně optimistické údaje – tento neradostný obraz římské církve vykresil před papežem Františkem jeden z jejích kněží při čtvrtečním večerním zahájení diecézního sněmu v Lateránské bazilice.

Z Říma, který byl kdysi jádrem církve a centrum křesťanství, se stala misijní oblast. Farnosti se mění ve společenská a rekreační střediska, která nabízejí kurzy jógy, tance a mnoho dalšího, přičemž jaksi přidruženě udílejí svátosti, pokračoval římský farář realisticky. I z toho důvodu se římská církev již před dvěma lety vydala na sedmiletou obnovu, v přípravě na jubilejní rok 2015. V prvním roce prověřovala zdraví církve v jejích farních a vikariátních strukturách, aby konstatovala, že se z ní poněkud vytratil elán a nastoupila únava, sebestřednost, štěpení, a že katolíci v Římě tvoří skutečně nevelkou skupinu, zatímco naprostá většina obyvatel italského hlavního města se od církve vzdálila. Druhý – letošní – rok obnovy byl věnován paměti a smíření, kdežto ten následující se zaměří na naslouchání.

Papež František pozorně vyslechl zevrubnou analýzu a několik svědectví a poté reagoval obsáhlou promluvou, v jejímž úvodu posluchače ve zcela zaplněné bazilice doslova šokoval. Varoval totiž před snahou dávat věci do pořádku, která by ovšem znamenala vytvoření vzorného diecézního muzea a krasopisné ochočení lidských srdcí:

„To by však byl největší hřích světskosti v protievangelním duchu. Nejde o to vše urovnat a uhladit. Toto město, jeho mladí, staří, rodiny, či vztahy k dětem, se ocitly v nerovnováze. Jsme povoláni k tomu, abychom tuto nevyváženost vydrželi. Pokud nám nahání strach, nikdy nevykonáme nic dobrého a evangelního. Musíme se této nerovnováhy dotknout rukama – to nám říká Pán, protože evangelium – a věřím, že mne pochopíte, je nauka vyšinutá z rovnováhy. Vezměte si taková blahoslavenství – zasloužila by Nobelovu cenu za nevyrovnanost.“

„Církevní lidé“ žijí v klamu, že správným uspořádáním dospějeme ke krásné a funkční diecézi, avšak neuvědomují si, že se vzdalují Ježíši Kristu. Namísto harmonie v kráse uctívají harmonii účelové světskosti.

„Podlehli jsme této funkcionalistické diktatuře. Jde o novou ideologickou kolonizaci, která se nás snaží přesvědčit, že evangelium je moudrost a nauka, nikoli však hlásání, tedy kérygma. Mnozí proto kérygma opuštějí, vymýšlejí si synody a protisynody, což jsou všechno snahy o systematizaci. Proč? Protože k synodě je zapotřebí Ducha svatého, který kopne do stolu, převrátí ho a vše znovu začne od začátku.“

Zabydlujeme se ve svých idejích, pastoračních plánech a prefabrikovaných řešeních, ale nikoli ve svém srdci, konstatoval František. Proto neumíme naslouchat volání dnešních lidí a nechápeme, co od Pána žádají. Jestliže má církev ve městě překonat tuto hluchotu, požaduje se na ní trojice postojů – pokora, neúmyslnost a život podle blahoslavenství.

„Reforma církve začíná od pokory, která vzniká a vzrůstá ponižováním, čímž se neutralizují naše velikášské nároky. (...) Jedině člověk následující Ježíše na cestě pokory a umenšení může skutečně přispět k poslání, které mu Pán svěřuje. Ten, kdo naopak hledá vlastní slávu, neumí naslouchat druhým ani Bohu. (...) Jak by člověk hledající vlastní slávu mohl rozpoznat a přijmout Ježíše v maličkých volajících k Bohu? Celý jeho vnitřní prostor zaujímá on sám, připadně skupina, k níž náleží, tedy lidé jako my, kvůli kterým mu nezbývá čas pro druhé...Chceme-li se naučit naslouchat, nesmíme v srdci pohrdat těmito maličkými, ať už je to kdokoli – osiřelí mladí lidé, kteří skončili na drogách, rodiny přetížené každodenností a s rozvrácenými vztahy, hříšníci, chudáci, cizinci, lidé, kteří ztratili víru, lidé, kteří víru nikdy neměli, staří lidé, postižení, mladí, hledající chleba v popelnici...“

Existuje jediný moment, kdy je povoleno pohlédnou na druhého svrchu, a sice tehdy, když mu pomáhám vstát, zdůraznil římský biskup. V ostatních případech nic neospravedlňuje naše opovržení, jakkoli by se životní styl těchto lidí či jejich způsob uvažování neslučoval s evangeliem.

„Nepokorný a pohrdavý člověk nikde nebude dobrý evangelizátor, protože nedohlédne za vnější zdání. Uvažuje o druhých jako nepřátelích a bezbožnících, čímž přichází o příležitost, jak zaslechnout křik, který se dere z jejich nitra. Onen křik, častokrát bolestný a snící o čemsi jiném, kterým se dává najevo potřeba spásy. Jestliže nám pýcha a domnělá morální nadřazenost neotupí sluch, uvědomíme si, že v křiku mnoha lidí sténá Duch svatý. Duch, který nás nekolébá v uspokojení, ale opětovně pohání na cestu. Duch, který nás zachrání před diecézním uspořádáním, které je ve skutečnosti jen kamufláží, tedy snahou všechno změnit, aby se nezměnilo nic.“

Druhým nezbytným postojem k naslouchání je neúmyslnost, vysvětloval dále papež, vhodně popsaná v evangelním podobenství o ztracené ovci. Pastýř zde nehájí žádný osobní zájem, jeho jediná starost spočívá v tom, aby se nikdo neztratil. Jak je tomu s naší církevní činností?, ptal se František. Konáme ji – kupříkladu – z marnivosti?

„Záleží nám na našich farních strukturách, budoucnosti našeho řeholního společenství, sociálním konsenzu, na tom, co lidé řeknou, když se budeme věnovat chudým, migrantům nebo Romům? Anebo lneme k moci, kterou ještě máme nad našimi lidmi? Všichni známe farnosti, které se rozhodly, že půjdou na věc seriózně, a lidé z nich odcházejí, protože „farář je příliš náročný“ a „tak trochu komunista“. (...) Nezájem o sebe samé je nezbytnou podmínkou k tomu, abychom se mohli plně zajímat o Boha a druhé lidi, mohli jim skutečně naslouchat.“

Papež pak hovořil o narcismu a autoreferenčnosti (sebevztažnosti), které označil za hřích sebezrcadlení. Ježíšovi byl cizí, neboť neměl co získat, ani co ztratit:

„My jsme naopak často posedlí několika málo vybranými ovcemi, které nám zůstaly v ohrádce a celý čas si je kartáčujeme. Nemáme odvahu, abychom se vydali hledat ty ostatní, ztracené, které chodí stezkami, na něž jsme nikdy nevkročili. Pěkně prosím, přesvědčme se o tom, že pro dobro misie se vyplatí vše obětovat a opustit. Zbavme se pýchy, buďme pokorní, zanechme blahobyt a zájem o sebe nahraďme zájmem o druhé.“

Srdce, které dokáže naslouchat volání dnešních lidí, samo na sobě prožilo blahoslavenství, řekl papež František zástupcům římské diecéze. Blahoslavenství totiž nejsou pouze křesťanským, nýbrž všeobecně lidským poselstvím, z něhož čerpali též mnozí pohané či agnostici.

„Křehkým lidem, zraněným životem či hříchem, maličkým, kteří křičí k Bohu, můžeme a máme přinášet život, plynoucí z blahoslavenství, který jsme sami zakusili. Tedy radost ze setkání s milosrdným Bohem, krásu společného života v rodině, kde jsme přijati takoví, jací jsme, a kde vládnou skutečně lidské vztahy, prodchnuté mírností.“

V závěru setkání v Lateránské bazilice uložil římský biskup své diecézi, aby si osvojila kontemplativní pohled na život lidí v Římě a na nové městské kultury, které v jeho prostoru vznikají (srov. Evangelii gaudium, 61-75). To vše napomůže v naslouchání městu a v dotyku s jeho realitou, uzavřel papež František.

 



(jag)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
15.5.18 Římský biskup: Pán se nespletl, že nás postavil do této doby a před tyto problémy
14.5.18 Božím lidem je třeba se stát
19.6.17 Papež: Adolescence není patologie
19.6.17 Adolescence není patologie
17.6.16 Papež František: na neplatnosti manželství se podepisuje kultura provizorního



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Půl století od obnovení stavu zasvěcených panen v církvi

Naklonit (si) svaté – rituální úklony a mafiánské obřady

Papež: Utvářejme kulturu života, která by hájila důstojnost všech lidí

Papež František děkuje centru Astalli za obhajobu azylového práva

Vatikánská knihovna a archivy se otevřou 1. června

Připravujme již nyní postpandemickou budoucnost, řekl papež argentinské velvyslankyni

Kardinál Hollerich: Zpočátku Evropa absentovala, bez spolupráce se však zničí

Svědectví života Charlese de Foucaulda přitahuje

Papež: Modlitba přitahuje Boží moc

Papež uznal mučednictví českého řeholníka, P. Jana Zavřela

Nedělní papežská modlitba se vrací na náměstí sv. Petra

Francouzská katolická televize pětinásobně sledovanější než dříve

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba spravedlivých

Publicistika: O očkování strachem

Publicistika: Ježíšovým pohledem

Rozhovory: Směji se sám sobě, a to je velmi důležité!

Homilie: Přináším přísliby pokoje, nikoli trápení (Jer 29,11)

Archiv zpráv květen 20
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu