Vatikán. „Jan Křtitel de La Salle vnímal své evangelizační poslání mezi chudými jako výzvu k chudobě vlastního srdce. Každý školský bratr – a vlastně každý křesťan – je dnes povolán, aby činil totéž“, prohlásil dnes generální představený Kongregace bratří křesťanských škol, br. Robert Schieler, v Klementinském sále Apoštolského paláce, kde papež František přijal asi tři sta představitelů lasalliánské duchovní rodiny. Audience se konala nedlouho po třísetletém výročí úmrtí jejího zakladatele (7.4.1719), které letos připomíná lasalliánský jubilejní rok. Toto významné jubileum, vysvětloval papež František, se tak stává příležitostí k poukazu na průkopnickou činnost sv. Jana Křtitele de La Salle, který ve své době vytvořil inovativní výchovný systém. Jeho genialita a tvořivost se projevily zejména v novém pohledu na školství, pojímání učitele a vyučovacích metodách, zdůraznil římský biskup.
„Jeho vize školství jej dovedla ke stále hlubší jistotě, že vzdělání je právem všech lidí, včetně chudých. Z toho důvodu se vzdal výsad kanonikátu a bohatého rodinného dědictví a plně se věnoval vzdělávání nejnižší sociální třídy. Podle jeho názoru se církev neměla vyhýbat společenským rozporům své doby, ale naopak se s nimi konfrontovat. Právě díky tomuto přesvědčení založil originální společenství řeholního života, ve kterém se řeholní vychovatelé, aniž by byli kněžími, ujímali novým způsobem role „laických mnichů“, plně pronikali do reality své doby, a tak přispívali k pokroku v občanské společnosti“.
Při každodenním kontaktu s realitou v tehdejším školství si francouzský světec uvědomil, že pokud má být vyučování seriózní, požaduje se příslušná příprava učitelů. Výuka totiž není pouhým řemeslem, nýbrž především posláním, vyzdvihl Svatý otec. De La Salle se proto obklopil lidmi, kteří se – kromě křesťanského ducha – vyznačovali také přirozenými schopnostmi a učitelským talentem. Jejich formaci pak věnoval veškerou energii, sám jim šel vzorem a neúnavně usiloval o důstojné postavení těchto vyučujících.
„Jak Křtitel De La Salle uskutečnil odvážnou reformu vyučovacích metod, k níž ho podnítil mimořádný pedagogický realismus. Nahradil latinu, tehdy běžný vyučovací jazyk, francouzštinou. Žáky rozdělil do stejnorodých vyučovacích skupin, aby tak ve výuce dosáhl lepších výsledků. Založil školy pro venkovské učitele – tedy takové mladé lidi, kteří chtěli vyučovat, aniž by vstoupili do nějaké řeholní kongregace. Zřídil nedělní školy pro dospělé a dva penzionáty – jeden pro mladé delikventy, druhý pro resocializaci vězňů. (...) Tím položil základy sociální pedagogice, která – v rozporu s tehdejší dobou – mladým lidem ve výkonu trestu přinášela studium a řemeslnou práci, namísto pouhého pobytu v cele či ran bičem.“
Papež vyzval lasalliánské duchovní dědice, aby napodobovali zakladatelův přednostní zájem o nejposlednější a „skartované“ lidi. Stanou se tak protagonisty „kultury zmrtvýchvstání“ – a to zejména v kontextech, kde převládá „kultura smrti“.
„Neúnavně vyhledávejte lidi, kteří se ocitli v novodobých hrobech tvořených malomyslností, úpadkem, obtížemi a chudobou, a nabízejte jim naději na nový život. Kéž zaujetí pro výchovné poslání, které z vašeho zakladatele učinilo mistra a svědka pro mnohé jeho současníky, ještě dnes sytí vaše projekty i činnost. (...) Se zrakem upřeným na božského Mistra se tak ještě velkoryseji budete moci zapojit do služby nové evangelizaci, o niž dnes usiluje celá církev. Forma, jakou se hlásá evangelium, má být přiměřená konkrétním situacích v různých kontextech, ovšem vyžaduje rovněž věrnost počátečnímu charismatu, aby tak apoštolský styl, vlastní vaší řeholní rodině, nadále reagoval na požadavky dnešních lidí.“
Připomenul Petrův nástupce kongregaci školských bratří při dnešní audienci.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
