Nový portál Vatikánského rozhlasu

(Sk 1,3-5)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Začínáme dnes nový cyklus katechezí o knize Skutků apoštolů. Tato biblická kniha, kterou napsal evangelista svatý Lukáš, vypráví o cestě. O jaké cestě? O cestě evangelia světem, a ukazuje nám, jak podivuhodně se snoubí Boží Slovo a Duch svatý, který zahajuje evangelizaci. Aktérem Skutků je právě tento živý a účinný pár: Slovo a Duch.

Bůh »sesílá svůj rozkaz na zemi« a »rychle běží jeho slovo« - jak říká Žalm (147,4). Boží Slovo běží, je dynamické, zavlažuje každou půdu, na kterou padne. Co je jeho silou? Svatý Lukáš nám říká, že lidské slovo je účinné nikoli díky rétorice, tedy řečnickému umění, nýbrž Duchem svatým, který je dynamis, dynamikou Boha, Jeho silou, která má moc očistit slovo a učinit jej nositelem života. Kupříkladu Bible podává příběhy a lidská slova, ale jaký je rozdíl mezi Biblí a dějepisnou knihou? V tom, že biblických slov se ujímá Duch svatý, který jim dává obrovskou sílu, jinou sílu, a pomáhá nám, aby tato slova byla účinnou setbou svatosti, setbou života. Když navštíví Duch lidské slovo, uděluje mu dynamiku jako „dynamit“, takže je schopné zapalovat srdce, bořit schémata, rezistence a dělící zdi, otevírá nové cesty a rozšiřuje hranice Božího lidu. Uvidíme to během těchto katechezí nad knihou Skutků apoštolů.

Tím, kdo dává zvučnost a pronikavost našemu tak křehkému slovu, schopnému dokonce lhát a vymaňovat se ze svojí odpovědnosti, je pouze Duch svatý, skrze něhož byl zrozen Boží Syn; Duch svatý, který jej pomazal a pověřil posláním; Duch svatý, díky němuž vyvolil svoje apoštoly a který byl zárukou vytrvalosti a plodnosti jejich zvěstování a je i dnes zárukou našeho zvěstování.

Evangelium končí Ježíšovým vzkříšením a nanebevstoupením, a děj Skutků apoštolů začíná právě odtud, hojností života Vzkříšeného, jež se vlévá do Jeho církve. Svatý Lukáš nám říká, že Ježíš »poskytl po svém utrpení mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se zjevoval a mluvil o Božím království« (Sk 1,3). Jednání Vzkříšeného je nanejvýš lidské, když společně se svými apoštoly jí a vybízí je, aby s důvěrou očekávali naplnění Otcova zaslíbení: »budete pokřtěni Duchem svatým« (Sk 1,5).

Křest Duchem svatým je totiž zkušenost, umožňující vstupovat do osobního společenství s Bohem, mít podíl na všeobecnosti Jeho spásonosné vůle, obdržet dar parrhesie, tzn. odvahu, schopnost pronášet slovo jako „Boží děti“: jasné, svobodné, účinné a plné lásky vůči Kristu i bratřím.

Není tedy zapotřebí si vybojovat, vydobýt či zasloužit Boží dar. Všechno je dáno zdarma a ve svůj čas. Pán dává všechno zdarma. Spása se nekupuje, neplatí: je darem daným zdarma. Ohledně touhy znát předem čas, kdy dojde k událostem, které předpověděl, Ježíš odpovídá: »To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země« (Sk 1,7-8).

Vzkříšený vybízí svoje, aby neprožívali přítomnost úzkostně, ale stali se spojenci času, uměli čekat na rozuzlení posvátných dějin, které nebyly přerušeny, nýbrž pokračují, a dovedli očekávat „kroky“ Boha, který je Pánem času i prostoru. Vzkříšený vybízí svoje, aby „nevymýšleli“ svoje poslání, nýbrž počkali, až Otec dynamizuje jejich srdce svým Duchem, aby mohli vydávat svědectví  v misijním poslání, schopném šířit se z Jeruzaléma až do Samařska, překonat hranice Izraele a dojít až na periferie světa.

Toto očekávání prožívají apoštolové společně jako rodina v Pánu v hořejší místnosti či večeřadle, jehož stěny stále dosvědčují dar, kterým se Ježíš odevzdal svým v eucharistii. A jak očekávají tuto sílu, Boží dynamis? Vytrvale se modlí jako by jich nebylo mnoho, nýbrž jen jeden. Jednomyslně setrvávali v modlitbách. Modlitba totiž přemáhá samotu, pokušení i podezření a otevírá srdce ke společenství. Přítomnost žen a Marie, Ježíšovy matky, tuto zkušenost zesiluje. Ony se naučily od Mistra jako první dosvědčovat věrnost lásce a moc společenství, přemáhající každou bázeň.

Prosme také Pána o trpělivost vyčkat jeho kroků, „nevymýšlet“ si Jeho dílo, zůstat poddajní v modlitbě, vzývat Ducha a pěstovat umění církevního společenství.

Přeložil Milan Glaser