VaticanNews.va

   19. 11. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6243
Poslechem z webových stránek.3857
Četbou textů na webových stránkách.6207
Poslechem i četbou.3650


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež: Ďábel existuje a rozsévá nenávist, protože závidí Kristu

Národní pouť vyvrcholila bohoslužbou ve Svatopetrské bazilice

Svatý otec: Naučit se být domácí církví


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

23.6.2019 

Eucharistie, kterou přijímáme, nám předává Boží smýšlení

Homilie papeže při liturgii Božího Těla 23. června,  římská farnost Casal Bertone

Česká sekce RV

Boží slovo nám nám dnes pomáhá znovu objevit dvě prostá slovesa, která jsou podstatná pro každodenní život: říci a dáti.

Říci. V prvním čtení říká Melchizedech: »Požehnán buď Abrahám od nejvyššího Boha, který stvořil nebe i zemi« (Gen 14,19-20). Melchizedechova řeč je požehnáním. Dobrořečí (žehná) Abrahámovi, ve kterém budou požehnány všechny rodiny země (srov. Gen 12,3; Gal 3,8). Všechno začíná požehnáním: dobrá slova rodí dobré dějiny. Totéž se děje v evangeliu. Ježíš před  rozmnožením žehná chleby: »vzal těch pět chlebů, vzhlédl k nebi a požehnal je, lámal a dával svým učedníkům« (Lk 9,16). Požehnání dělá z pěti chlebů pokrm pro zástupy a dává vytrysknout proudu dobra.

Proč dělá požehnání dobře? Proměňuje totiž slovo na dar. Dobrořečením (požehnáním) se nedělá něco sobě, nýbrž druhým. Požehnat neznamená říci hezká, příležitostná slova, nýbrž říci dobro, mluvit s láskou. Tak učinil Melchizedech, který spontánně promluvil o Abrahámovi, aniž by mu Abrahám něco řekl či učinil. Tak si počínal Ježíš, který ukázal význam požehnání rozdáváním chlebů zdarma. Kolikrát jen se i nám dostalo požehnání v kostele nebo doma, kolikrát jen se nám dostalo slov, která nám udělala dobře, nebo znamení kříže na čelo... Byli jsme požehnáni dnem křtu a jsme žehnáni na konci každé mše. Eucharistie je školou žehnání. Bůh žehná nám, svým milovaným dětem, a tak nás pobízí jít dál. A my velebíme Boha ve shromážděních (srov. Žl 68,27), nacházíme chuť chvály, která osvobozuje a uzdravuje srdce. Přicházíme na mši s jistotou, že nám žehná Pán, a odcházíme, abychom žehnali a byli ve světě přívodem dobra.

Je důležité, abychom také my pastýři nezapomínali žehnat Božímu lidu. Drazí kněží, nemějte strach žehnat, žehnat Božímu lidu. Pán touží žehnat svému lidu a rád nám dává pocítit svoji náklonnost. A jedině jako požehnaní můžeme žehnat druhým tímtéž pomazáním lásky. Je však smutné vidět s jakou snadností se dnes koná opak, když se zlořečí, opovrhuje a haní. Strženi ukvapeností, se neovládáme a dštíme zlobu na všechno a na všechny. Často je silnější bohužel ten, kdo křičí více, a kdo je více rozzloben, působí dojmem, že má pravdu a dává se mu za pravdu. Nenechme se nakazit arogancí, nenechme se prostoupit hořkostí my, kdo jíme chléb, který má v sobě všechnu líbeznost. Boží lid miluje chvály, nežije z hořekování; byl učiněn pro žehnání, nikoli pro bědování. Před eucharistií - Ježíšem, jenž se učinil chlebem - před tímto skromným chlebem, který obsahuje celek církve, se učme žehnat to, co máme, chválit Boha, dobrořečit, neproklínat svoji minulost a obdarovávat druhé dobrořečením.

Druhým slovesem je dáti. Po „řeči“ následuje „dávání“, jako Abrahám, který - požehnán Melchizedechem, »mu dal desátek ze všeho« (Gen 14,20). Jako Ježíš, který poté, co požehnal, dával chléb, aby byl rozdáván, a vyjevil tak ten nejkrásnější význam chleba, který není jenom spotřebním produktem, nýbrž prostředkem sdílení. V epizodě o rozmnožení chlebů se totiž kupodivu nikdy nemluví o rozmnožení. Naopak, jsou užita slovesa »lámat, dávat a předkládat« (srov. Lk 9,16). Důraz totiž nespočívá na rozmnožení, nýbrž na dávání. To je důležité. Ježíš totiž nekouzlí, neproměňuje pět chlebů v pět tisíc chlebů, aby potom řekl: „Teď rozdávejte“. Nikoli, Ježíš se modlí, požehná pět chlebů, začne je lámat a důvěřuje Otci. Oněch pět chlebů se nespotřebuje, což není kouzlo, nýbrž důvěra v Boha a v Jeho prozřetelnost.

Ve světě existuje stálá snaha zvětšovat zisky, tržbu.. Ano, ale s jakým cílem? Dát anebo mít? Rozdat nebo hromadit? Evangelní „ekonomie“ rozmnožuje sdílením, nasycuje  rozdáváním, neuspokojuje nenasytnost některých, nýbrž dává život světu (Jan 6,33). Nikoli mít, ale dát je Ježíšovo sloveso.

Rezolutní je žádost, s níž se obrací na učedníky: »Vy jim dejte jíst« (Lk 9,13). Zkusme si představit, o čem asi přemýšleli učedníci: „Nemáme chléb pro sebe a máme dávat druhým? Proč jim my máme dát najíst, když sami přišli, aby slyšeli našeho Mistra? Pokud si s sebou nevzali nic k jídlu, ať se vrátí domů, je to jejich problém, anebo ať nám dají peníze, a my nakoupíme.“ Nejsou to myšlenky docela pomýlené, ale Ježíš takto nesmýšlí, neslyší tyto důvody a říká: Vy sami jim dejte jíst. To co máme, přináší plody, když to rozdáme. Tak to chce Ježíš, a nezáleží, zda je toho málo nebo mnoho. Pán činí veliké věci s naším málem, jakým bylo oněch pět chlebů. Nekoná zázraky okázalými činy, kouzelným zaklínadlem, nýbrž obyčejnými věcmi. Všemohoucnost Boha je pokorná, tvořená pouze láskou. Láska činí veliké věci s maličkostmi. Učí nás tomu eucharistie. Bůh je obsažen v kousku chleba. Jednoduchost a podstata lámaného a dávaného Chleba, eucharistie, kterou přijímáme, nám předává Boží smýšlení. A vede nás, abychom se sami dávali druhým. Je protilékem na argumentaci typu „je mi líto, ale to se mne netýká“ anebo „nemám čas, nemohu, nezáleží to na mně“.

V našem městě hladovějícím po lásce a péči, chátrajícím a zanedbaném, kde je tolik osamocených starých lidí, rodin, jež se ocitly v těžkostech, mladých, kteří stěží vydělají na chléb a živí nějaká přání, praví Pán: „Ty sám jim dej najíst“. A můžeš odpovědět: „Mám málo, nejsem  toho schopen.“ Není to pravda. Tvoje málo je pro Ježíše dost, pokud si to nenecháš pro sebe a dáš v sázku. Také ty se dej všanc. A nejsi sám: máš eucharistii, Chléb na cestu, Ježíšův chléb. Také dnes se budeme sytit Jeho darovaným Tělem. Přijmeme-li Jej srdcem, uvolní v nás sílu lásky: pocítíme, že jsme žehnáni a milováni a budeme chtít žehnat a milovat, počínaje odtud, naším městem a ulicemi, jimiž dnes projdeme. Pán půjde po našich ulicích, bude dobrořečit, žehnat nám a dávat odvahu. A žádá i po nás, abychom byli požehnáním a darem.

 

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
3.6.18 Ježíš nám v eucharistii připravuje místo a pokrm
18.6.17 Svátost upamatování
26.5.16 Eucharistie – síla lásky vzkříšeného Pána
4.6.15 Eucharistie umožňuje tvořit jednotu a uvědomovat si křesťanskou důstojnost
19.6.14 Žít zkušenost víry, znamená nechat se živit Pánem



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Kardinál Parolin před asijskou papežskou cestou: misie, péče o stvoření, mír

Byl blahořečen jezuita Moscoso, mučedník ekvádorské protikatolické perzekuce

Rèmy Brague: Největší profanací bylo Ukřižování Boha

Papež: Náboženství, ač si ponechávají svoji identitu, nejsou uzavřenými systémy

Svatý otec: Každé setkání může být událostí, jež změní život

Videoposelství papeže do Japonska: Na míru je krásné, že je reálný a zarputile se brání

Doceňme to, co nám matka Země skýtá, píše papež potravinové agentuře OSN

Kyperský prezident u papeže

Papež žádá propuštění politických vězňů v Nikaragui do Vánoc

Papež: Chudý, který ode mě žádá lásku, přivádí mě rovnou k Bohu

Petrův nástupce o úděsném a ubezpečujícím Ježíšově proroctví

Papež František: Neklerikalizujte laiky a otvírejte prostor ženám

 Nově na webu
Svatý otec: Evangelium máme prožívat jako žebráci před Bohem

Publicistika: O ztracené a nalezené navigaci

Publicistika: Modlitba je dechem nového života

Rozhovory: Jediná svízel jsou senzacechtiví spisovatelé,

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv listopad 19
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru