VaticanNews.va

   21. 2. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6576
Poslechem z webových stránek.4036
Četbou textů na webových stránkách.6447
Poslechem i četbou.3791


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež František k americkým biskupům: Když se mnou nesouhlasí, obviňují mne stejně jako vás

Mějme na srdci lidi, kteří nás doprovázejí životem

Turínské plátno poprvé přezkoumal plastický chirurg


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

8.7.2019 

Slabším a zranitelnějším je třeba pomoci

Homilie při liturgii za migranty, uprchlíky a záchranáře, Vatikánská bazilika, 8. července 2019

Česká sekce RV

Boží Slovo k nám dnes promlouvá o spáse a vysvobození.

Spása. Jakub se během své cesty z Beršeby do Charánu rozhodne přenocovat na osamělém místě. Ve snu vidí žebřík, který se opírá o zem a jehož vrchol se dotýká nebe (Gn 28, 10-22a). Žebřík, po kterém vystupují a sestupují Boží andělé, znázorňuje spojitost božského a lidského, která se v dějinách uskutečnila Kristovým vtělením, jímž nám Otec láskyplně nabídl zjevení a spásu. Žebřík alegoricky ztvárňuje Boží iniciativu, která předchází každému lidskému hnutí. Je protikladem Babylonské věže, postavené lidmi, kteří svými vlastními silami chtěli dosáhnout nebe, aby se z nich stali bohové. V tomto případě naopak Bůh „sestupuje“, Pán se zjevuje, Bůh zachraňuje. A Emanuel, Bůh s námi, naplňuje příslib vzájemné sounáležitosti mezi Pánem a lidstvem a činí tak znamením vtělené a milosrdné lásky, která dává život v hojnosti.

Jakub se po tomto vidění svěřuje Pánu a tento úkon důvěry se tlumočí do závazku uznání Boha a jeho adorace, který označuje podstatný moment v dějinách spásy. Žádá Pána, aby jej chránil na obtížné cestě, v níž má pokračovat, a prohlašuje: „Hospodin bude mým Bohem“ (Gn 28,10).

Patriarchova slova se ozývají v žalmu, ve kterém jsme opakovali: „Bože můj, v tebe doufám“. On je naším útočištěm a naší tvrzí, naším štítem a pavézou, kotvou v čase zkoušky. Pán je útočištěm věřících, kteří ho vzývají v soužení. Ostatně právě v nesnázích se naše modlitba tříbí, neboť si všímáme, že jistoty, nabízené tímto světem, jsou málo platné a že nezbývá než Bůh. Jedině Bůh otevírá brány nebes tomu, kdo žije na zemi. Jedině Bůh zachraňuje.

Tato bezvýhradná a krajní důvěra sbližuje rovněž představeného synagogy a nemocnou ženu z dnešního evangelia (Mt 9,18-26). Jsou to příběhy o vysvobození. Oba tito lidé přistupují k Ježíši, aby od něj obdrželi něco, co jim nikdo jiný nemůže dát – vysvobození z nemoci a smrti. Na jedné straně je tu dcera jednoho z mětských předáků, na druhé žena sužovaná nemocí, která z ní činí zavrženého, marginalizovaného, nečistého člověka. Ježíš však mezi nimi nijak nerozlišuje a v obou případech velkoryse uděluje vysvobození. Žena i dívka se svými nesnázemi patří k oněm „posledním“, které je třeba milovat a pozvednout.

Ježíš tak svým učedníkům vyjevuje nezbytnost přednostní volby chudých, kteří mají být v milosrdné lásce kladeni na první místo. Dnešek poznamenávají mnohé druhy chudoby. Jak napsal sv. Jan Pavel II., »„Chudí“, kteří jsou utlačováni, se vyskytují ve všech oblastech života: ti, kdo žijí na okraji společnosti, staří, nemocní, děti, všichni, kdo jsou společností považováni za „nejnižší“ a ubohé« (Vita consecrata, 82).

O tomto šestém výročí návštěvy na Lampeduse se v myšlenkách vydávám za těmi „nejnižšími“, kteří denně volají k Pánu a žádají od vysbození z těžkostí, které je sužují. Jsou to oni „poslední“, kteří byli oklamáni a potom ponecháni, aby zemřeli na poušti; ti, kteří jsou mučeni, zneužíváni a znásilňováni v detenčních táborech; ti, kteří zápolí s vlnami na rozbouřeném moři; ti, kteří jsou ponecháni v přijímacích táborech po dobu natolik dlouhou, že ji nelze nazývat „dočasným pobytem“. To jsou pouze někteří z nejposlednějších, pro které od nás Ježíš žádá lásku a pozvednutí. Existenciální periferie našich měst jsou bohužel hustě obydleny odepisovanými, marginalizovanými, utlačovanými, diskriminovanými, zneužívanými, vykořisťovanými, opuštěnými, chudými a trpícími lidmi. V duchu blahoslavenství jsme povoláni, abychom je těšili v souženích, zahrnuli je milosrdenstvím, utišili jejich hlad a žízeň po spravedlnosti, dali jim zakusit starostlivé Boží otcovství a ukázali jim cestu do Božího království. Jsou to lidé, nejedná se pouze o sociální či migrační otázky. „Nejde jenom o migranty“ – ve dvojím smyslu slova. Migranti jsou v prvé řadě lidé a dnes symbolizují všechny odepisované lidi v globalizované společnosti.

Samovolně se tak vracíme k obrazu Jakubova žebříku. Spojení mezi zemí a nebem v Ježíši Kristu je zajištěno pro všechny a je každému přístupné. Stoupání po schůdcích onoho žebříku ovšem vyžaduje úsilí, námahu a milost. Slabším a zranitelnějším je třeba pomoci. Potěšila by mne tedy představa, že bychom mohli být těmi vystupujícími a sestupujícími anděli, kteří berou v podpaží ony nepatrné, chromé, nemocné a vyřazované; ony poslední, kteří by jinak zůstali pozadu a viděli pouze na pozemskou bídu, aniž by tu a tam zahlédli světelný záblesk z nebe.

Obnáší to, bratři a sestry, značnou odpovědnost, jíž se nikdo nemůže zprostit, pokud chceme naplnit spásonosné a  osvobozující poslání, na němž nás Pán přizval spolupracovat. Vím, že mnozí z vás, kteří přijeli teprve před několika měsíci, již pomáhají svým bratrům a sestrám, kteří dorazili v nedávné době. Chci vám poděkovat za toto překrásné znamení lidskosti, nezištnosti a solidarity.

Přeložila Jana Gruberová



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
20.2.20 Být křesťanem znamená přijímat Ježíšovu cestu pokory
18.2.20 Nezapomínat, že milost je zdarma
14.2.20 Mějme na srdci lidi, kteří nás doprovázejí životem
13.2.20 Papež: Jen Boží milost nás zastaví před pádem do zesvětštění
7.2.20 Neexistuje pokora bez pokoření



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Účelem kanonického trestu je dobro viníka

Východiskem vzájemných vztahů je Boží milost, řekl papež pravoslavné delegaci

Apoštolský vikář Anatolie: Sním o mezinárodním středomořském lyceu

Být křesťanem znamená přijímat Ježíšovu cestu pokory

Papež: Mějme odvahu dobře zaplatit vychovatelům

Otevření archivů: Dokumenty prokáží úsilí Pia XII. o záchranu Židů během šoa

Papež: Tichost spojuje, hněv rozděluje

Pokračuje vyšetřování finančních a realitních investic státního sekretariátu

Rada kardinálů se věnovala podrobné kontrole nové apoštolské konstituce

Američtí skauti vyhlásili bankrot kvůli pedofilním deliktům

Nezapomínat, že milost je zdarma

Papežské poselství k jubilejnímu roku v Kostarice

 Nově na webu
Svatý otec: O blahoslavenstvích – Blahoslavení tiší

Publicistika: O osvobozující milosti

Publicistika: Příspěvek do diskuse o kněžském celibátu v synovské poslušnosti papeži

Rozhovory: Papež vybízí k rozhořčení - nesmíme si zvykat na zlo

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv únor 20
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829 

Starší zprávy >

Náš tip

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu

Admirabile signum