Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní evangelium (srov. Lk 12,13-21) začíná scénou, v níž kdosi ze zástupu požádá Ježíše, aby se ujal právní záležitosti ohledně rodinné pozůstalosti. On se však v odpovědi této záležitosti vyhýbá a nabádá k ostražitosti před chamtivostí, tedy před bažením po majetku. Aby Ježíš svoje posluchače odradil od tohoto pachtění po majetku, vypráví podobenství o pošetilém boháči, který se domnívá, že je šťastný, protože měl hojnou úrodu a s nahromaděnými statky se cítí v bezpečí. Bude hezké, přečtete-li si ho. Je v devatenácté kapitole sv. Lukáše, verš 13. Je to krásné podobenství, které učí mnohému. Jeho jádrem je protiklad mezi plány, které si pro sebe dělá boháč, a tím, co mu předpovídá Bůh.

Boháč uvažoval sám pro sebe a vyvodil trojí závěr: nahromadil mnoho majetku; má dojem, že je na dlouhé roky zajištěn; a za třetí je v klidu a nezřízené pohodě (v.19). Avšak slovo, které k němu pronáší Bůh, všechny jeho plány anuluje. Namísto „mnoha let“ mu Bůh indikuje, že „této noci“ zemře. Namísto „užívání života“ po něm Bůh požaduje, aby „odevzdal svoji duši“, svůj život a stanul tak před soudem. A nahromaděné statky, na kterých si boháč zakládal, přebíjí sarkastická otázka: „Čí bude to, co jsi nashromáždil?“ (v.20). Pomysleme na spory o dědictví a různé rodinné spory. Všichni známe nějakou tu historku, kdy se v hodině něčí smrti scházejí potomci, aby viděli, co každému připadne z pozůstalosti, a všechno odnášejí pryč. Tento kontrast opravňuje k oslovení „blázne“, kterým se Bůh obrací k dotyčnému, jenž věří, že uvažuje o konkrétních věcech, které jsou však pouhou iluzí. Je blázen, protože popřel Boha v praxi a nepočítal s Ním.

Závěr podobenství, formulovaný evangelistou, je výjimečně působivý: „Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem“ (v.21). Je to varování, které naznačuje  horizont, k němuž jsme povoláni vzhlížet my všichni. Hmotná dobra jsou nezbytná – jsou to dobra – ale jsou prostředkem k poctivému životu a dělení s těmi, kdo jsou v nouzi. Ježíš nás dnes vybízí, abychom uvažovali o tom, že bohatství může spoutat srdce a oddělit od pravého pokladu, který je v nebi. Připomíná nám to také sv. Pavel v dnešním druhém čtení. Říká: „Usilujte o to, co pochází shůry... na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi“ (Kol 3,1-2).

Jistěže to neznamená stranit se reality, nýbrž hledat věci, které mají opravdovou hodnotu: spravedlnost, solidaritu, přívětivost, bratrství, pokoj a všechno, co tvoří pravou lidskou důstojnost. Je třeba usilovat o život uskutečňovaný nikoli podle světského, nýbrž evangelního stylu: milovat Boha celou svojí existencí a milovat bližního jako jej miloval Ježíš, tedy sloužením a sebedarováním. Chamtivost, bažení po majetku srdce nezasytí, nýbrž vyvolá ještě větší hlad! (Chamtivost je jako sladká karamela. Vezmeš si jednu, řekneš si, jak je dobrá, a potom další. Jedna s sebou táhne druhou. Taková je chamtivost; je nenasytná. Mějte se na pozoru!) Takto pojatá a prožitá láska je zdrojem pravého štěstí, zatímco nezřízené vyhledávání hmotných dober a bohatství je často zdrojem neklidu, nevraživosti, zpronevěry i válek. Mnoho válek začíná z chamtivosti.

Panna Maria ať nám pomáhá nenechat se okouzlit bezpečím, které pomíjí, nýbrž být každý den věrohodnými svědky věčných hodnot evangelia.

Přeložil Milan Glaser