Vatikán.
Beatifikaci Charlese de Foucaulda už nestojí nic v cestě. Dekret o zázraku na jeho přímluvu byl v pondělí spolu s dalšími 22 dekrety Kongregace pro svatořečení přečten za přítomnosti Svatého otce.
Dramatické životní osudy Charlese Foucaulda nám představí postulátor beatifikačního procesu, P. Maurice Bouvier: ?Charles de Foucauld se narodil 15. září 1858 ve Štrasburgu a v 6 letech se stal syrotkem. Po francouzsko-německé válce v roce 1870 se přestěhoval se svým dědečkem do Nancy. Své dětství prožíval křesťansky, ale v dospívání ztratil víru a znovu ji získal až ve svých 28 letech,? uvádí otec Bouvier.
Pět let byl vojákem z povolání, než se rozhodl odjet do Maroka. Po své konverzi se rozhodl stát trapistou a opustit tak definivně svět. V lednu 1897 dostal povolení k cestě do Palestiny, kde žil poustevnickým životem nedaleko od kláštera klarisek v Nazaretě. 9. srpna 1900 se Charles de Foucauld vrátil do Francie, aby se tam připravil na kněžství. O rok později, 9. ledna 1901, byl vysvěcen na kněze a několik dní poté odjel na hranici Maroka a dal se tam do služeb apoštolského prefekta Sahary mons. Guérina. Žil v oáze v Beni-Abbés. Toužil po tom stát se misionářem v Maroku, ale nechal se vést tehdejšími událostmi a nakonec se rozhodl žít v Tamanrassetu. Naučil se místní jazyk a zvyky, aby tak mohl lépe předávat evangelium. Ale 1. prosince 1916 byl smrtelně zraněn při plenění jeho obydlí. Jeho tělo bylo pohřbeno v El Golee v Alžírsku.
?Pod vlivem náboženského skepticismu a pozitivismu, který poznamenal tehdejší dobu, Charles de Foucauld ztratil víru a několik let prožíval pochybnosti o pravdivosti křesťanství,? popisuje náboženskou pouť Charlese de Foucaulda otec Bouvier. Když mu bylo 20, rozhodl se pro vojenskou kariéru. Snažil se nějak zabavit, aby si krátil nudu v kasárnách, ale nic z toho ho netěšilo. Po své konverzi o tomto období napsal: ?Pane, dal jsi mi pocítit bolesnou prázdnotu, smutek, který jsem nikdy jindy nezakusil.? Když opustil vojenskou dráhu, odjel v letech 1883-1884 do Maroka. Tam udělal zkušenost s chudobou a setkal se s muslimskou modlitbou. Jednomu příteli napsal: ?Když jsem viděl víru těchto lidí, kteří žijí ve stále Boží přítomnosti, začal jsem tušit něco, co nás převyšuje, něco pravdivějšího, než jsou světské starosti. Začal jsem studovat islám a potom i Bibli.?
Podle Bouviera je odkaz Charlese Foucaulda dvojí. První je historický a obsahuje v podstatě jediné dílo Charlese de Foucaulda a to je ?Unie bratří a sester Nejsv. Srdce Ježíšova?. ?V tomto sdružení byli spojeni jak laici, řeholníci a kněží, tak dokonce celé řeholní a klášterní společenství. Společně se pak modlili za evangelizaci především lidí v afrických zemích, kde působili francoužští misionáři,? říká P. Bouvier.
Druhý je duchovní. ?Jeho odkazem pro nás je dar jeho příkladného života podle evangelia,? uvádí Bouvier a cituje poslední řádky knihy malé sestry Annie od Ježíše, která o de Foucauldovi napsala: ?Oslovuje nás ještě dnes. A my se necháváme v našich životních situacích stále probouzet a oslovovat evangeliem, aby formovalo náš způsob jednání a pronikalo náš život.?
(jar)
odeslat článek
vytisknout článek
