VaticanNews.va

   4. 4. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6778
Poslechem z webových stránek.4148
Četbou textů na webových stránkách.6614
Poslechem i četbou.3900


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Koronavirus dnes a zítra

O neomylnosti lidu ve víře

Nestyďme se, že jsme v církvi, styďme se, že jsme hříšníci


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

  

11.9.2019 

Papež František o kritikách na jeho osobu

Vatikán. Během návratu z pastorační návštěvy Mosambiku, Madagaskaru a Mauricia odpovídal papež František na palubě letadla hodinu a půl na otázky novinářů, kteří jej doprovázeli. Přinášíme odpověď na jednu ze sedmi položených otázek. Ptal se Jeason Drew Horowitz z deníku The New York Times:

Během letu do Maputa jste uznal, že jste atakován jedním sektorem americké církve. Je zřejmé, že existují silné kritiky některých biskupů a kardinálů, velice kritické jsou katolické televize a internetové portály a někteří vaši blízcí spolupracovníci dokonce hovoří o komplotu proti vám. Čemu z vašeho pontifikátu tito kritici nerozumějí? A co jste se z kritik naučil vy? Máte strach ze schismatu v americké církvi? A pokud ano, co byste v dialogu mohl udělat, abyste tomu předešel?

Papež: „Předně, kritiky vždycky pomáhají, vždycky. Když je někdo kritizován, musí hned přistoupit k sebekritice a říci si: je toto pravda anebo ne? A do jaké míry? Já vždycky z kritik čerpám užitek. Někdy tě rozčílí... ale užitek přinesou. Cestou do Maputa mi jeden z vás dal francouzskou knihu o tom, jak chtějí Američané vyměnit papeže. O knize jsem věděl, ale nečetl jsem ji. Kritiky nepocházejí jenom od Američanů, existují tak trochu všude, i v kurii. Ti kteří je pronášejí, jsou poctiví alespoň v tom, že je pronášejí. Nelíbí se mi, když se kritizuje pokoutně. Usmívají se na tebe, že ti ukazují zuby, a potom ti zezadu dají ránu. To je nečestné, nelidské. Kritika je stavební prvek. Pokud tvoje kritika není správná, jsi připraven přijmout odpověď a vést dialog, diskusi a dobrat se správného bodu. Toto je dynamika pravé kritiky. Avšak kritika „arzenikových pilulek“, jako v tom článku, který jsem dal otci Ruedovi, je něco podobného jako hodit kamenem a schovat ruku. To je na nic, to nepomáhá. Pomáhá malým uzavřeným skupinkám, které nechtějí slyšet odpověď na kritiku. Hodí kamenem a schovají ruku. Avšak poctivá kritika: »Já si myslím to a to«, která je otevřená odpovědi, je konstruktivní a pomáhá. Říci si v souvislosti s papežem: »Tento papežův krok se mi nelíbí«, vyslovit kritiku a počkat na odpověď, jít za ním, mluvit s ním, napsat článek a požádat o odpověď - to je poctivé, to je láska k církvi. Kritizovat a nečekat na odpověď, nevést dialog znamená nemilovat církev a následovat nějakou fixní ideu: vyměnit papeže, vytvořit rozkol a co já vím. To je jasné: poctivá kritika je alespoň u mne vždycky přijata dobře.

Za druhé, problém schismatu: v církvi je mnoho schismat. Po Prvním vatikánském koncilu, kdy se odhlasovala neomylnost, poměrně velká skupina odešla, odtrhla se od církve a založili starokatolíky právě kvůli věrnosti tradici církve. Potom se však sami ocitli na jiné stezce a nyní udělují svěcení ženám. Avšak tehdy byli rigidní, následovali určitou pravověrnost a domnívali se, že koncil pochybil. Jiná skupina odešla bez hlasování, potichoučku; nechtěli hlasovat - to vzniklo na Druhém vatikánském koncilu, a nejznámějším vyčlenením je to Lefébvrovo. V církvi vždycky existuje schismatická volba, vždycky. Je to jedna z variant, kterou Pán lidské svobodě vždycky ponechává. Nebojím se schismat. Modlím se, aby k nim nedocházelo, protože ve hře je duchovní zdraví mnoha lidí. Ať je dialog, ať se koriguje, dojde-li k pochybení, avšak schisma není křesťanské. Pomysleme na počátky církve: na ariány, gnostiky, monofyzity.

Potom mne napadá jedna anekdota, kterou jsem párkrát řekl. Byl to Boží lid, který zachraňoval před schismaty. Schismatici mají vždycky něco společného: odtrhávají se od lidu, od víry Božího lidu. A když se na koncilu v Efezu diskutovalo o Mariině božském mateřství, lid – a to je historická danost – stál před vchodem do katedrály, kam přicházeli biskupové na zasedání koncilu. Stáli tam s holemi, které ukazovali a volali: »Matka Boží! Matka Boží!« jako by říkali: pokud to neřeknete, tak uvidíte... Boží lid vždycky poopravuje a pomáhá. Schisma je vždycky elitářským odtržením, které provokuje ideologie oddělená od věrouky. Ideologie, která je možná správná, ale vniká do věrouky, kterou odtrhává, a sama se dočasně stává věroukou. Modlím se tedy, aby nenastala schismata, ale nemám strach.

[Novinář opakuje otázku]

Čím přispět na pomoc?... Tím, co jsem teď řekl: nemít strach. Já na kritiky odpovídám, to všechno dělám. Možná, že přijde-li někdo s nápadem, co udělat, udělám to, abych pomohl... Ale to je jeden z výsledků Druhého Vatikánu, nikoli tohoto nebo tamtoho papeže... Například sociální otázky, o kterých mluvím, jsou totožné s těmi, o kterých mluvil Jan Pavel II. Jsou stejné. Kopíruji ho. Říkají však: »Papež je příliš komunistický...«  Do věrouky vstupují ideologie a když věrouka sklouzne do ideologií, pak je tam možnost schismatu. A existuje také behaviorální ideologie, to znamená primát neutrální (aseptické) morálky nad morálkou Božího lidu. Pastýři musejí vést stádce mezi milostí a hříchem, protože taková je evangelní morálka. Avšak tazvaná pelagiánská morálka vede k rigiditě, a dnes máme v církvi mnohé školy rigidit, což nejsou schismata, ale pseudoschismatické křesťanské stezky rigidních biskupů a kněží. Za tímto postojem stojí problémy, nikoli evangelní svatost. Proto musíme být umírnění vůči lidem, kteří jsou pokoušeni podnikat tyto útoky. Mají problém, a musíme je provázet s mírností.“

 

 



(mig)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
23.3.20 Papež: Potřebujeme velká gesta solidarity
20.3.20 Nemějte strach
18.3.20 Papež: Vzýval jsem Pána – zastav epidemii svou rukou
11.2.20 Papež: Kdo si nechce zašpinit ruce, je poloviční křesťan
7.2.20 Papež: Světci nás učí, jak poznávat Boha



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
O sedmibolestné Matce a učednici

František varuje před virovou genocidou

Papež: V těžkostech se projeví duše národa

Kardinál Parolin: Krize vyzývá k překonání egoismu

Církev ve Francii za duchovní službu u nakažených koronavirem

Desatero pro život za zavřenými dveřmi

Nikdo si nevybírá křesťanství jako jednu z možností na trhu religiozity

Papež: Osvojme si eucharistické vnímání Krista

Kardinál Comastri: Bolest osvícená vírou může být ozdravným řezem egoismu a banalit

K modlitbě za zahojení závislostí vybízí papež v dubnovém úmyslu

Mše v čase pandemie a nová přímluva na Velký pátek

Papež povzbudil mladé účastníky “virtuální pouti”

 Nově na webu
Svatý otec: O blahoslavenstvích – Blahoslavení čistého srdce

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: O Janu Pavlu II. , vyhaslosti víry a možnosti jiné cesty

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu