Drazí bratři!
Moc mne těší, že jsem byl obdarován návštěvou Japonska a přijetím, které jste mi připravili. Děkuji zejména arcibiskupovi Takamimu za jeho slova, pronesená jménem celé zdejší katolické obce. V tomto prvním oficiálním setkání, které mám s vámi, chci pozdravil všechny komunity, věřící laiky, katechisty, kněze, řeholníky, zasvěcené osoby a seminaristy. A rád bych, zvláště v souvislosti s intronizací nového císaře a začátku období Reiwa, vztáhnul svoje objetí a modlitby také na všechny Japonce.
Nevím, zda je vám známo, že mám již od mládí velkou sympatii a náklonnost k této zemi. Uběhlo mnoho let od onoho misijního podnětu, jehož realizace na sebe nechala dlouho čekat. Dnes mi Pán poskytuje příležitost stanout mezi vámi jako misionář, putující ve stopách velkých svědků víry. Od příchodu sv. Františka Xaverského do Japonska, kde začal hlásat křesťanství, uplynulo 470 let. Při této vzpomínce chci spolu s vámi poděkovat Pánu za všechny, kteří v průběhu staletí rozsévali spolu s pomazáním a láskou evangelium a sloužili japonskému lidu. Jejich oddanost dala japonské církvi velice výjimečnou tvář. Mám na mysli mučedníky sv. Pavla Mikiho a jeho druhy a bl. Justa Takayamu Ukona, kteří uprostřed mnoha zkoušek vydali svědectví až k smrti. Toto sebeobětování za záchovu živé víry pomáhalo maličké křesťanské komunitě v pronásledování růst, konsolidovat se a přinášet plody. Pomysleme také na „skryté křesťany“ z kraje Nagasaki, kteří uchovali víru po celé generace díky křtu, modlitbě a katechezi. Autentické domácí církve zazářily v těchto krajích jako odlesk Nazaretské Rodiny, patrně aniž by o tom věděly.
Tato cesta Páně nám ukazuje vaši účast na každodenním životě věřícího lidu, který hledá způsob, jak dále konat Jeho památku. Je to mlčenlivá účast, živá památka, která ukazuje, že tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni v Pánově jménu, tam bude On přítomen silou a něhou svého Ducha (Mt 18,20). Toto svědectví tvoří DNA vašich komunit, je protilékem na každou beznaděj a ukazuje nám cestu, kterou se ubírat. Jste živá církev, která přetrvala, vyslovujíc Pánovo Jméno a rozjímajíc uprostřed pronásledování o Pánově vedení.
Důvěřivá setba, svědectví mučedníků a trpělivé očekávání plodů, které dá Pán ve svůj čas, charakterizují apoštolský styl, kterým umně provázíte japonskou kulturu. Během let jste proto zformovali tvář církve, která se díky vašemu přínosu k obecnému dobru těší v japonské společnosti velké vážnosti. Tato důležitá kapitola dějin země a všeobecné církve byla uznána zápisem kostelů a obcí v blízkosti měst Nagasaki a Amakusa do světového kulturního dědictví UNESCO, ale především je to živoucí památka duše vašich komunit a úrodná naděje každé evangelizace.
Tato apoštolská cesta má jako motto „Chránit každý život“, což může dobře naznačovat naši biskupskou službu. Biskup je tím, kterého Pán povolal ze svého lidu, aby mu ho vrátil jako pastýře schopného chránit každý život, což do jisté míry určuje scénář, kterého se máme držet.
Misijní poslání v těchto zemích se vyznačovalo usilovnou snahou o inkulturaci a dialog, což umožnilo vytvořit nové zvyklosti nezávislé na těch, které si vyvinuly v Evropě. Víme, že se od začátku používala literatura, divadlo, hudba a všechny typy dalších nástrojů převážně v japonském jazyce. Tato skutečnost dokazuje lásku, kterou k této zemi chovali první misionáři. Chránit každý život znamená nejprve schopnost kontemplativního pohledu lásky na život veškerého vám svěřeného lidu, abyste v něm viděli především Pánův dar. „Protože jenom to, co se miluje, může být spaseno. Jenom to, co se přijme, může být proměněno“ (Promluva papeže na vigilii SDM, 26. ledna 2019). Princip vtělení nám pomáhá považovat každý život za bezplatný dar, přesahující každou jinou úvahu, byť správnou, ale druhotnou. Chránit každý život a hlásat evangelium nejsou dvě oddělené ani protichůdné věci; vzájemně k sobě odkazují a vyžadují se. Obě zahrnují pozornost a bdělost vůči všemu, co může v této zemi bránit integrálnímu rozvoji lidí svěřených světlu Ježíšova evangelia.
Víme, že v Japonsku je církev malá a katolíci jsou menšinou, což však nemá umenšovat vaše úsilí šířit evangelium. Nejsilnějším a nejvíce zřetelným slovem, které můžete ve svojí specifické situaci nabízet, je pokorné každodenní svědectví a dialog s ostatními náboženskými tradicemi. Pohostinnost a péče, kterou prokazujete četným zahraničním pracujícím, tvořícím v Japonsku polovinu katolíků, není pouze svědectvím vydaným evangeliu v japonské společnosti, nýbrž potvrzuje také všeobecnost církve a dokazuje, že naše sjednocení s Kristem je silnější než jakýkoli jiný svazek či identita a je s to dosáhnout všeho.
Mučednická církev může promlouvat s větší svobodou, zejména k naléhavým otázkám míru a spravedlnosti v našem světě. Zanedlouho se vydám do Nagasaki a Hirošimy, kde se budu modlit za oběti katastrofálního bombardování těchto dvou měst a budu ozvěnou vašich prorockých výzev k nukleárnímu odzbrojení. Rád bych se setkal s těmi, kteří dosud nesou rány z onoho období lidských dějin, jakož i s oběťmi „trojí pohromy“ (zemětřesení, tsunami a havárie jaderné elektrárny Fukušima – pozn překl.) Jejich pokračující utrpení je výmluvným apelem na naši lidskou a křesťanskou povinnost pomáhat těm, kdo trpí na těle i na duchu, a nabízet všem evangelní poselství naděje, uzdravení a smíření. Zlo si mezi lidmi nevybírá a nezjišťuje si předem jejich příslušnost; jednoduše propukne jeho ničivá síla, jako před nedávnem devastující tajfun, který způsobil četné oběti na životech a materiální škody. Svěřme Pánovu milosrdenství zemřelé, jejich příbuzné a všechny, kteří přišli o svůj domov a majetek. Nemějme strach pokračovat, tady a na celém světě, v poslání pozvedat hlas a chránit život jakožto drahocenný Pánův dar.
Povzbuzuji proto vaše snahy být zárukou toho, aby katolická komunita v Japonsku jasně dosvědčovala evangelium v celé společnosti. Uznávaný výchovně-vzdělávací apoštolát církve je velkým zdrojem evangelizace a je výrazem úsilí, jež je společné širším intelektuálním a kulturním proudům. Kvalita jeho přínosu bude přirozeně záviset na podpoře jeho identity a poslání.
Jsme si vědomi skutečnosti, že existují různé metly ohrožující život některých lidí vašich komunit, poznamenaných z různých důvodů samotou, beznadějí a izolací. Zvyšování počtu sebevražd ve vašich městech, šikana (ijime) a různé formy sebeprosazování vytvářejí nové typy duchovního odcizování a dezorientace. Toto vše postihuje především mladé lidi! Vybízím vás, abyste věnovali především jim a jejich potřebám zvláštní pozornost a snažili se vytvářet prostory, ve kterých by se kultura výkonnosti, užitečnosti a úspěšnosti otevírala kultuře nezištné a dobročinné lásky, schopné nabízet všem, nejenom těm, kdo již se již společensky prosadili, možnost šťastného a vydařeného života. Spolu s horlivostí, myšlenkami a energií, kterou kromě dobré formace a doprovázení můžete poskytovat, mohou být vaši mladí lidé významným zdrojem naděje pro jejich vrstevníky a dosvědčovat živou křesťanskou lásku. Kreativní, inkulturovaná a důvtipná snaha zvěstovat se může silně odrazit v mnoha životech, žíznících po soucitu.
Vím, že je žeň hojná a dělníků málo, a proto se snažte, rozvíjejte a nechávejte růst misijní poslání zahrnující rodiny, a prosazujte formaci, která dosahuje lidi tam, kde se nacházejí, vždycky ve snaze držet se reality. Východiskem každého apoštolátu je místo, kde se nacházejí lidé, se svými obyčeji a svojí prací. Tam je třeba vnímat duši měst, pracovišť a univerzit a doprovázet věřící, kteří jsou nám svěřeni, evangeliem soucitu a milosrdenství.
Ještě jednou děkuji za příležitost k návštěvě vašich místních církví a k bohoslužbě spolu s nimi. Petr vás chce utvrdit ve víře, ale přichází se také rukou dotknout a nechat se obnovit setkáním s tolika mučednickými svědky víry; modlete se, aby mi Pán dopřál tuto milost.
Prosím Pána, aby žehnal vám a skrze vás vašim komunitám.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy