Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Tuto chvíli jsem dychtivě očekával. Přicházím jako poutník, abych se modlil, utvrzoval a byl utvrzen ve víře bratry, kteří nám svým svědectvím a oddaností ukazují cestu. Děkuji vám za přijetí.
Tato svatyně evokuje podoby a jména křesťanů, kteří před mnoha lety podstoupili mučednictví, počínaje Pavlem Mikim a jeho druhy, 5. února 1597, a mnoha dalšími mučedníky, kteří posvětili tuto půdu svým utrpením a svojí smrtí.
Tato svatyně k nám bezpochyby mluví ani ne tak o smrti, nýbrž o triumfu života. Svatý Jan Pavel II. spatřoval v tomto místě nejenom horu mučedníků, nýbrž Horu blahoslavenství, kde můžeme vnímat svědectví lidí naplněných Duchem svatým, osvobozených od sobectví, pohodlnosti a pýchy (srov. Gaudete et exsultate, 65). Tady totiž světlo evangelia zazářilo láskou, která triumfovala nad pronásledováním a mečem.
Toto místo je především památník, zvěstující Paschu, poněvadž hlásá, že poslední slovo – navzdory všem opačným tvrzením – nepatří smrti, nýbrž životu. Nejsme povoláni k smrti, nýbrž k Životu v plnosti; to zvěstovali. Ano, je zde temnota smrti a mučednictví, ale hlásá se tu také světlo vzkříšení, kde se krev křesťanů stává setbou nového života, který chce Kristus darovat nám všem. Jejich svědectví nás utvrzuje ve víře a pomáhá obnovit naši oddanost a nasazení, abychom prožívali misionářské učednictví, schopné vytvářet kulturu, která vždycky brání a chrání každý život „mučednictvím“ každodenní mlčenlivé služby prokazované všem, zejména potřebným.
Přicházím k tomuto památníku, který je dedikován mučedníkům, abych se setkal s těmito svatými muži i ženami, a chci tak učinit s pokorou onoho mladého jezuity, který přišel „téměř z konce světa“ a nalezl hluboký zdroj inspirace a obnovy v dějinách prvních japonských mučedníků. Nezapomeňme na lásku jejich oběti! Ať nezůstane slavnou relikvií minulých skutků, dobře konzervovanou a uctívanou v muzeu, ale je živoucí pamětí a ohněm duše každého apoštolátu v této zemi, schopnou neustále oživovat a podněcovat evangelní horlivost. Kéž církev v Japonsku naší doby, se všemi potížemi a přísliby pocítí potřebu denně naslouchat slovům, která pronesl svatý Pavel Miki ze svého kříže (Modlitba se čtením v breviáři, 6. únor, druhé čtení), a sdílet se všemi muži a ženami radost a krásu evangelia, které je Cestou, Pravdou a Životem (srov. Jan 14,6). Kéž jsme každý den svobodnější od všeho toho, co nás tíží a překáží nám v cestě pokory, svobody, odhodlání a lásky.
Bratři, na tomto místě se spojujeme také s křesťany, kteří dnes v mnoha částech světa trpí a podstupují mučednictví pro víru. Tito mučedníci 21. století nás interpelují svým svědectvím, abychom se odvážně ubírali cestou blahoslavenství. Modleme se za ně a s nimi; pozvedněme hlas za to, aby náboženská svoboda byla zaručena všem a všude; pozvedněme hlas také proti každé manipulaci náboženstvími, vykonávané „politikami integralismu a rozdělování, systémy bezuzdného zisku a záštiplnými ideologickými tendencemi, jež manipulují činy i osudy lidí“ (Dokument o lidském bratrství, Abú Dhabí, 4. února 2019).
Prosme Madonu, Královnu mučedníků, svatého Pavla Mikiho a všechny jeho druhy, kteří v průběhu dějin hlásali životem Pánovy divy, aby se přimlouvali za vaši zemi a za celou církev a jejich oběť tak probudila a neustále oživovala radost z misijního poslání.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
