Greccio. Odpoledne se Petrův nástupce vydal z heliportu ve vatikánských zahradách vrtulníkem do františkánského poutního místa Greccio, asi sto kilometrů severně od Říma. Hned po příjezdu zamířil papež do jesličkové jeskyně, v níž roku 1223 svatý František z Assisi poprvé inscenoval živý beltém. Svatý otec zde setrval v tiché modlitbě a podepsal List o významu a hodnotě vánočních jesliček – Admirabile signum - ZDE.
V tamější svatyni se pak účastnil krátké pobožnosti, během níž zazněly františkánské texty, popisující vznik prvních živých jesliček, a pronesl krátkou promluvu:
„Kolik jen myšlenek se vynořuje v mysli na tomto posvátném místě! A přece jsme před skaliskem těchto hor, tak drahých svatému Františkovi, povoláni především k opětovnému objevu jednoduchosti. Živý betlém, který zde poprvé realizoval svatý František právě v tomto nevelkém prostoru, podobnému těsné betlémské jeskyni, mluví sám. Tady není třeba množit slova, protože scéna, kterou máme před očima, vyjadřuje moudrost, kterou potřebujeme k pochopení toho podstatného.
Před jesličkami objevujeme, jak důležité je v našem, tak často uspěchaném životě zapotřebí nalézt chvíle ztišení a modlitby. Ztišení, abychom rozjímali o kráse dítěte Ježíše, Božího Syna narozeného v chudobě stáje. Modlitby, abychom vyjádřili svoji užaslou vděčnost za tento nezměrný dar lásky, jehož se nám dostalo.
V tomto jednoduchém a podivuhodném znamení vánočních jesliček, které lidová zbožnost přijala a předává od pokolení do pokolení, se ukazuje velké tajemství naší víry: Bůh nás miluje do té míry, že sdílí naše lidství a náš život. Nenechává nás nikdy samotné, provází nás svojí skrytou, ale nikoli neviditelnou přítomností. Za všech okolností, v radosti i bolesti, je Emanuelem, Bohem s námi.
Jako pastýři z Betléma přijímáme pozvání jít do jeskyně, abychom viděli a rozpoznali znamení, které nám zanechal Bůh. Potom bude naše srdce naplněno radostí, kterou budeme moci nést tam, kde je smutek; bude naplněno nadějí, kterou budeme moci sdílet s těmi, kteří ji ztratili.
Ztotožněme se s Marii, která položila svého Syna do jeslí, protože se nenašlo místo v některém domě. Spolu s ní a svatým Josefem, jejím snoubencem, hleďme na Dítě Ježíše. Jeho úsměv, který se rozzářil této noci, ať rozptýlí lhostejnost a otevře srdce radosti těch, kteří cítí, že jsou milováni nebeským Otcem.“
Po rozloučení s místní komunitou řeholníků a farníků se papež vrátil se zpět do Vatikánu.
Další články z podrubriky Cesty v Itálii(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
