VaticanNews.va

   9. 4. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6848
Poslechem z webových stránek.4230
Četbou textů na webových stránkách.6676
Poslechem i četbou.3954


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Italský statistický úřad: Loňského března zemřelo na dýchací potíže více lidí než letos v březnu

Bůh nás zachránil tím, že na Sobě nechal vyřádit naši nepravost

O nákaze, kterou šíří pokušení


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

30.12.2019 

Papežova vzpoura proti apokalyptické rétorice

P. Antonio Spadaro SI

Devátého listopadu 1989 se začala hroutit Berlínská zeď. Nastal soumrak totalitarismů. Zdálo se, že vzniká nová epocha, poznamenaná globalizací, která se však dnes vyznačuje lhostejností a konfliktem. Zatímco jedna zeď byla stržena, vznikly ve světě mnohé jiné. Globální krize nabírá různých forem a projevuje se ve střetech, daních, ostnatých drátech, migračních krizích, zanikajících režimech a nových, zlověstných spojenectvích, v obchodních cestách, které otevírají prostor bohatství, ale také napětí.

Když František hovořil o církvi jako „polní nemocnici po bitvě“, nemyslel na pěkný a řečnicky účinný obraz. Měl před očima scénář světa, kde se „po troškách vede další světová válka“. Podle Františka se církev nemá přizpůsobovat dynamice tohoto světa, politiky a společnosti, aby ji vyztužila a jakž takž umožnila jejich přežití. Něco takového posuzuje jako „světskost“. Tím méně se papež chce postavit proti světu, politice a společnosti. Papež neodmítá realitu vzhledem k tomu, že by se blížila kýžená apokalypsa, konečné vítězství nad chorobou tohoto světa předpokládající jeho zkázu. Nenaléhá na to, aby krize tohoto světa vyústila v krajní důsledky tím, že by hlásal jeho bezprostřední konec, ani nedrží pohromadě kusy otřásajícího se světa tím, že by usiloval o prospěšná spojenectví, ekvilibristiku a lobbing.

Kromě toho se nesnaží odstranit zlo, protože ví, že to není možné. Zlo by se jednoduše přesunulo a projevilo jinde, v jiných formách. Papež se naopak snaží zlo neutralizovat. Právě v tom spočívá klíč k pochopení významu bergogliovské akce. Zde jsou jeho vnitřní muka. Z diplomatického hlediska na sebe tudíž František bere odpovědnost za riskantní pozice. Tradiční diplomatická obezřetnost se v něm snoubí s ozřejmující a někdy též pranýřující parrésií. Zaujal postoj proti spekulativnímu finančnímu kapitalismu, neustále odkazuje na tragický osud migrantů, nahlížený jako „globálně politický uzlový bod“, vzpomenul na »genocidu« Arménů, odsoudil vlastnictví (a nikoli jen užití) jaderných zbraní. Přetrvávající ozvěna, kterou tyto postoje vyvolaly, pochází – řečeno s Izaiášem, biblickým prorokem – z hlasu volajícího na poušti. Papež spojovaný s milosrdenstvím neváhá při jedné mši v Domě svaté Marty »zlořečit« těm, kdo podněcují války a obohacují se na nich.

František se poměřuje s novou globální rolí katolicismu v dnešním kontextu. A v této souvislosti si chce uchovat zásadně duchovní a evangelní vizi mezinárodních vztahů. Církev je pro něj znamením rozporu ve světě uvyklém lhostejnosti. Při pohledu na krizi globálního vůdcovství v západním světě odolává František pokušení, aby katolicismus pojímal jako politickou garanci, „poslední říši“, dědice kráčejícího ve slavných šlépějích, pilíř bránící úpadku. Bergoglio chce pastýře osvobodit od toho, aby se cítili jako obhájci řádu, jehož pád by vedl k apokalypse katolicismu a možná i světa. Pokud něco dělá, pak je to systematické vyvracení dnešní rétoriky namlouvající strach. Je totiž třeba bojovat proti manipulaci tohoto údobí, svíraného úzkostí a nejistotou.

Z toho důvodu papež odvážně nedopřává teroristům jakéhokoli teologicko-politického ospravedlnění a vyhýbá se, kupříkladu, jakékoli redukci islámu na islámský terorismus. Nelegitimuje ovšem také ty, kteří požadují „svatou válku“ nebo staví bariéry z ostnatého drátu s omluvou, že se snaží zbrzdit apokalypsu a vztyčit proti ní fyzickou či symbolickou hráz s cílem znovunastolení »řádu«. Jediným ostnatým drátem pro křesťana je totiž Kristova trnová koruna.

Papež reaguje tím, že vyvíjí pedagogický vliv na ony Boží děti, které ještě nevědí o tom, že jimi jsou, a proto ani o tom, že jsou si navzájem bratry.

Jeho „autorita“ se vyjadřuje jako „otcovství“. Na trůn sv. Petra usedl sv. František z Assisi. Zřejmým příkladem tohoto úsilí byl podpis „Prohlášení o mezilidiském bratrství pro světový mír a společné soužití“ spolu s vrchním imámem al-Azhar. Tento dokument se odvážně zaobírá nemocí náboženství, která mění svatost ve službu politické akci chápané jako posvátná kauza. František se potkává se sultánem, stejně jako před osmi sty lety. A předkládá apokalypse výzvu, jíž je bratrství. Pokud jsme všichni bratři, píší papež a imám, jsme také občany s týmiž právy a povinnostmi. Takto mizí jakákoli představa „menšiny“, která s sebou nese setbu tribalismu a nepřátelství a spatřuje v tváři druhého člověka nepřátelskou masku.

Toto poselství tak nabývá globálního významu, protože jeho slova v čase poznamenaném stavbou zdí, nenávistí a vnucovaným strachem, dokáží zvrátit světskou logiku nevyhnutelného konfliktu. Papež to jasně vyjádřil v poselství ke Světovému dni míru 2020 – je třeba skoncovat s »chorobnou logikou« strachu, která je »zdrojem konfliktu«, jenž zvyšuje »riziko násilí«. Františkovy postoje tak podlamují apokalyptické politické teologie, které se šíří světem.

 

Z tištěného vydání italského listu La Repubblica 30. prosince 2019

přeložila Jana Gruberová



Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
18.2.20 Papež, jak jsem ho poznal – nová kniha italského vatikanisty
14.3.19 Bergoglio za diktatury zachránil víc lidí než známo
24.7.18 Otec Fiorito a Bergoglio – lidová zbožnost a teologie kultury
3.4.18 František kněze zneklidňuje, říká argentinský jezuita Fares
21.10.17 Patriarcha Bartoloměj: Františkův pontifikát je radikální



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež jmenoval studijní komisi pro ženský diakonát

O institucionalizovaných Jidáších a Jidáškovi v našem nitru

Papež: Jak prožít Velikonoce doma? S křížem a evangeliem.

Cantalamessa: Maria matka křesťanů

Vytrvat ve službě

Kardinál Pell jednohlasně zproštěn viny

Cantalamessa: Maria pod křížem

Papež ustavil fond pro misijní oblasti postižené koronavirem

Úřad pro laiky, rodinu a život: Neopouštějme seniory!

O chudých, ve kterých je vždycky přítomen Ježíš

Cantalamessa: “Co po mě žádáš, ženo?” - Mariina kénosis

Mimořádný výstav Turínského plátna

 Nově na webu
Svatý otec: Velikonoce – domácí liturgie

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: O Janu Pavlu II. , vyhaslosti víry a možnosti jiné cesty

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu