VaticanNews.va

   5. 4. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6785
Poslechem z webových stránek.4152
Četbou textů na webových stránkách.6618
Poslechem i četbou.3900


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Nestyďme se, že jsme v církvi, styďme se, že jsme hříšníci

Ježíš nemůže vidět lidi a nemít soucit

O svobodě v Duchu


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

6.1.2020 

Pokud se člověk neklaní Bohu, klaní se svému já

Homilie papeže na slavnost Zjevení Páně, 6. ledna, baz. sv. Petra

Česká sekce RV

V evangeliu (Mt 2,1-12) jsme slyšeli, jak mudrci vyjevují svůj úmysl: »Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit« (Mt 2,1-12). Klanění je cílem jejich cesty, cílem jejich pouti. A skutečně, když přišli do Betléma, »spatřili dítě s jeho matkou, padli na zem a klaněli se mu« (v.11). Ztratíme-li smysl pro klanění, ztratíme směr křesťanského života, který vede k Pánu, nikoli k nám. To je riziko, před nímž nás varuje evangelium, jež nám vedle mudrců ukazuje také osoby, které se nedovedou klanět.

Především je to král Herodes, který používá sloveso poklonit se zavádějícím způsobem. Žádá totiž mudrce, aby jej informovali o místě, kde se Dítě nachází, »abych se mu – jak říká – také přišel poklonit« (v.8). Herodes se však klaněl pouze sobě a proto se lží chtěl zbavit Dítěte. Čemu nás to učí? Že pokud se člověk neklaní Bohu, klaní se svému . I křesťanský život, pokud se  neklaní Pánu, může být zdvořilým způsobem, jak se utvrzovat ve svojí znamenitosti. Takoví křesťané nedovedou adorovat, neumějí se modlit klaněním. Existuje vážné nebezpečí sloužit si Bohem a nesloužit Bohu. Kolikrát jen jsme zájmy evangelia zaměnili za ty svoje, kolikrát jen jsme svoji pohodlnost zastírali svojí zbožností, kolikrát jen jsme Boží moc, spočívající ve službě druhým, směšovali se světskou mocí, která slouží sama sobě!

Kromě Heroda jsou v evangeliu další osoby, které se nedovedou klanět: velekněží a učitelé lidu. Ukazují Herodovi s maximální přesností místo, kde se má narodit Mesiáš, tedy v Betlémě v Judsku (srov. v. 5). Znají proroctví a přesně je citují. Velcí teologové vědí, kam jít, ale nejdou tam. I z toho si můžeme vzít poučení. V křesťanském životě nestačí vědět. Není možné poznat Boha, aniž bychom vyšli ze sebe, setkali se a klaněli. Teologie a pastorační výkonnost jsou málo nebo nejsou vůbec platné, pokud se nepokleká a nejedná, jako to činili mudrcové, kteří nebyli jen rozvážnými organizátory cesty, nýbrž putovali a klaněli se. Klanění vyjevuje, že víra není pouhý souhrn krásných nauk, nýbrž vztah lásky k živé Osobě. Ve vztahu k Ježíši poznáváme Jeho tvář. Klaněním objevíme, že křesťanský život je milostný příběh, kde nestačí jen správné ideje, nýbrž je zapotřebí  klást na první místo Boha, jako to činí zamilovaný s osobou, kterou miluje. Taková má být církev, totiž zamilovaná ctitelka svého Ženicha Ježíše.

Na začátku roku znovu objevme klanění (adoraci) jako požadavek víry. Pokud budeme poklekat před Ježíšem, přemůžeme pokušení jít si každý svou vlastní cestou. Klanění je totiž exodem z toho největšího otroctví, kterým je otročení sobě. Klanět se znamená klást do středu Pána, abychom se nesoustředili na sebe. Znamená to dát věcem správný řád a ponechat Bohu první místo. Klanět se znamená upřednostňovat Boží plány před svým časem, svými právy a svým prostorem. Znamená to osvojit si učení Písma: »Pánu, svému Bohu se budeš klanět« (Mt 4,10). Klanět se svému Bohu znamená vnímat vzájemnou sounáležitost s Bohem. Znamená „tykat“ ve svém nitru Bohu, svěřovat Mu život tím, že Mu dovolujeme, aby vstupoval do našich životů. Znamená to nechávat Jeho útěchu sestupovat na svět. Klanět se znamená objevit, že k modlitbě stačí říkat: »Pán můj a Bůh můj!« (Jan 20,28) a nechávat se prostoupit Jeho vlídností.

Klanět se znamená setkávat se s Ježíšem bez seznamu požadavků, ale s jediným přáním, totiž přebývat s Ním. Znamená to objevit, že radost a pokoj rostou chválou a díkůvzdáním. Když se klaníme umožňujeme Ježíši, aby nás uzdravil a změnil. Adorací dáváme Pánu možnost, aby nás proměnil Svojí láskou, osvítil naše temnoty, dal nám sílu ve slabosti a odvahu ve zkouškách. Klanět se znamená jít k podstatě. Je to cesta k podrobení se detoxikaci od spousty zbytečností a závislostí, jež umrtvují srdce a ohlupují mysl. Osvojujeme si klanění, když se odmítáme klanět tomu, čemu se klanět nemáme: bůžku peněz, bůžku konzumu, bůžku rozkoše, bůžku úspěchu a svému já povýšenému na bůžka. Klanět se znamená umenšit se před tváří Nejvyššího, abychom před Ním objevili, že život je veliký nikoli jměním, nýbrž milováním. Klanění je opětovný objev, že jsme bratři a sestry tváří v tvář mysteriu lásky, jež přemáhá každý odstup; je to čerpání dobra u pramene a nalezení odvahy sbližovat se s druhými v blízkém Bohu. Klanět se znamená umět mlčet před božským Slovem, abychom se naučili říkat slova, která nezraňují, nýbrž těší.

Klanění je gestem lásky, jež mění život. Je to počínání mudrců, kteří přinášejí Pánu zlato, aby mu řekli, že nic není cennější než On; darují kadidlo, aby mu sdělili, že pouze s Ním se náš  život povznáší; podávají myrhu, kterou se pomazávala raněná a zdeptaná těla, aby slíbili Ježíši, že budou oporou svému trpícímu a marginalizovanému bližnímu, protože v něm je On. Obvykle se umíme modlit, kdy Pána o něco prosíme nebo za něco děkujeme, ale církev musí sahat ještě dále a modlit se klaněním, musíme pokročit v adoraci. Je to moudrost, kterou je třeba denně se učit. Modlit se klaněním, modlit se adorací.

Drazí bratři a sestry, každý z nás se může dnes ptát: „Jsem křesťanem, který se klaní?“ Mnozí křesťané, kteří přistupují k modlitbě, se neumějí klanět (adorovat). Položme si tuto otázku: Nacházíme čas na adoraci během dne a dáváme prostor adoraci ve svých společenstvích? Je na nás, abychom jako církev uskutečňovali slova, která jsme dnes recitovali v Žalmu: »Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země«. Adorací objevíme smysl svojí cesty jako mudrci. A jako oni zakusíme »nevýslovnou radost« (Mt 2,10).

 

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
6.1.19 Mudrcové nejdou k Pánu brát, nýbrž dávat
6.1.18 Spatřit hvězdu, vydat se na cestu a přinést dary
6.1.17 Věřící je člověk, kterému se stýská po Bohu
6.1.15 Mudrci jsou vzorem obrácení na pravou víru
6.1.14 Chránit víru svatou „chytrostí“



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
O nákaze, kterou šíří pokušení

Dnes je nezbytná tvořivost lásky – papežovo videoposelství ke Svatému týdnu

Kardinál Zenari o Sýrii v čase pandemie: Jak si mýt ruce, když není co pít?

Kostely se v případě potřeby změní v polní nemocnice

O sedmibolestné Matce a učednici

František varuje před virovou genocidou

Papež: V těžkostech se projeví duše národa

Kardinál Parolin: Krize vyzývá k překonání egoismu

Církev ve Francii za duchovní službu u nakažených koronavirem

Desatero pro život za zavřenými dveřmi

Nikdo si nevybírá křesťanství jako jednu z možností na trhu religiozity

Papež: Osvojme si eucharistické vnímání Krista

 Nově na webu
Svatý otec: Bůh nás zachránil tím, že na Sobě nechal vyřádit naši nepravost

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: O Janu Pavlu II. , vyhaslosti víry a možnosti jiné cesty

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu