VaticanNews.va

   23. 9. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.8018
Poslechem z webových stránek.4955
Četbou textů na webových stránkách.7603
Poslechem i četbou.4691


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež: Kdo byl v církvi kanonizován jako první?

Boží jednání je víc než spravedlivé

Kongregace pro nauku víry zamítá interkomunio v Německu


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

8.3.2020 

Wu-chan - starobylé srdce katolické víry v Asii

Giorgio Bernardelli

Wu-chan – již řadu dní toto čínské město známe jako ohnisko koronaviru, avšak existuje i jeho zapomenutá tvář, kterou by stálo za to odhalit, a sice jeho role v dějinách čínského katolicismu, píše italský novinář Giorgio Bernardelli, jeden z redaktorů měsíčníku Papežského institutu zahraničních misií (Avvenire, 19.2., Mondo e Missione, 15.2.2020). Dokud se hlavní město provincie Chu-pej nenazývalo Wu-chan (toto jméno získalo až v devětačtyřicátém roce), vystřídala se v něm řada misionářů, z větší části italských. Zanechali za sebou významnou stopu ještě předtím, než čínský komunistický režim na počátku padesátých let vyhostil všechny zahraničí řeholníky.

Prvními hlasateli evangelia v této oblasti byli počátkem 17. století, tedy ještě v epoše dynastie Ming, portugalští jezuité. Avšak toto údobí trvalo jen krátce – brzy je zadusily následné vlny protikřesťanského pronásledování. Svatý stolec poté svěřil tuto misii francouzským vincentinům, kteří právě ve Wu-čchang (jednom ze tří měst tvořících dnešní konglomeraci Wu-chan) přinesli mučednickou oběť dvou kněží – o. Francois Regis Clet zde položil život za víru v roce 1820 a jeho spolubratr, o. Gabriel Perboyre, o dvě desetiletí později.   

Až se založením apoštolského vikariátu v Chan-kchou (druhém ze tří měst při ústí řeky Chan-ťiang) mohlo katolictví v centru Chu-peje zapustit kořeny. Katolické společenství se zde rozrůstalo zejména díky františkánům z benátské provincie, kterým zprvu pomáhali kněží z čínské koleje, založené misionářem Matteem Ripou ve dvacátých letech 18. stol. v Neapoli a zaměřené na výchovu domorodého kléru (po sjednocení Itálie se tato instituce jako Královský orientální institut začlenila do neapolské univerzity). V oněch letech, kdy do Číny pronikaly zájmy koloniálních mocností, byl pobyt katolických misionářů choulostivou otázkou. Avšak díky charitě, kterou prokazovali v tamních mimořádně chudých oblastech, se vyvinul zcela jiný vztah s místní populací.

Rokem 1863 se datuje stavba kostela sv. Josefa v Chan-kchou, který dosud slouží jako katedrála diecéze Wu-chan. Kromě sakrálních budov ovšem italští misionáři již v samém počátku svého působení otevřeli lékárnu a sirotčinec, kde se ujímali nejposlednějších. Toto výchovné a sociální dílo dostalo nový impuls počínaje rokem 1868, kdy se k františkánským bratrům přidaly sestry kanosiánky. Ihned po příjezdu se také ony musely vypořádávat se záplavami a epidemiemi, které se snadno šířily krajem, v němž tehdy převládaly močály. Apoštolský vikariát v Chan-kchou se kvůli své strategické poloze a snadné dostupnosti paroplavbou ze Šanghaje stal výchozím bodem pro evangelizaci čínského vnitrozemí. V únoru 1870 se právě v dnešním Wu-chanu nalodila první čtveřice misionářů Papežského institutu zahraničních misií (PIME), aby se po řece Chan-ťiang doplavili do Che-nan, nové misie, kterou jim určila Propaganda Fide. Stopadesáté výročí této čínské mise – a také mučednickou oběť šesti otců – připomíná právě zahájená výstava v Miláně.

Na počátku 20. století se k františkánům a kanosiánkám v Chu-pej přidružili irští misionáři sv. Kolumbána, kterým Svatý stolec svěřil misii v Chan-jang, třetím městě, z něhož se zrodil nynější Wu-chan. Právě díky sestrám sv. Kolumbána byla postavena dnešní Nemocnice č. 5, jedna z prvních, které v těchto týdnech pečují o nemocné, infikované koronavirem. Novodobá přítomnost misionářů v Chu-pej se rovněž neobešla bez mučednictví – skupina banditů v roce 1923 unesla františkána Angelica Melotta a po osmdesátidenním věznění jej zabila. „Žil jsem v Číně pro Číňany a nyní za ně rád umírám“, napsal tento italský řeholník. Americké bombardování za japonské okupace roku 1944 usmrtilo taktéž chan-kchouského biskupa, mons. Eugenia Massiho. Tento františkán pocházel ze středoitalského kraje Marche. Jeho úmrtí se stalo smutnou předehrou následující tragédie, když v padesátých letech čínští komunisté vypověděli stovky zahraničních misionářů z oblasti dnešního Wu-chanu.

Pro chu-pejskou církev, která čítala desítky tisíc věřících, nastala těžká hodina. Brzy nato, v roce 1958, došlo ve Wu-chanu k prvnímu nelegitimnímu svěcení. Františkán Bernardin Tung Kuang-čchin byl bez souhlasu Říma ustaven chan-kchouským biskupem, což samo o sobě dokládá, nakolik bylo pro Vlastenecké sdružení toto město klíčové při kontrole čínského křesťanství. Důležité znamení, avšak s opačným znaménkem, vzešlo z Wu-chanu o několik desetiletí později, na počátku devadesátých let, kdy se plně usmířili „oficiální“ biskup a mons. Odorich Liou, jehož roku 1984 Svatý stolec potvrdil jako tajného diecézního biskupa. Františkán Liou byl od počátku padesátých let generálním vikářem diecéze a poté strávil dvacet let v komunistickém žaláři. Úřadující biskup Tung jej navzdory protestům komunistických předáků uznal za titulárního biskupa a vyzval, aby se usídlil v diecézním semináři. Dnes již oby tito pastýři nežijí a biskupský stolec zůstal uprázdněn. Avšak víra a nuceně vyprázdněné kostely wu-chanských křesťanů jsou tytéž, k jejichž růstu a rozvoji misionáři přispívali před více než jedním stoletím.

 

Z deníku Avvenire 19. února 2020

přeložila Jana Gruberová



Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
20.9.20 Adjektivum „apokalyptický“ není pejorativum
6.9.20 Atentát na lidské emoce
23.8.20 Víru je třeba předkládat za každou cenu
16.8.20 Křesťané se stali zelótskými koryfeji hygienismu
9.8.20 Čeho se bát a čeho ne



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
List “Samaritanus bonus”: Eutanazie znamená prohru pro její teoretiky i realizátory

Kardinál Ladaria k listu Samaritanus bonus: Přináší kontemplativní pohled na člověka

Videopozdrav papeže Františka k argentinské mládeži

Každé dítě je ve své kráse jedinečné, řekl papež delegaci rakouského centra pro autismus

Kongregace pro nauku víry zamítá interkomunio v Německu

Caritas Internationalis apeluje na ukončení konfliktů a zrušení sankcí proti Sýrii

Švýcarský pochod pro život byl povolen pouze on-line

Mezi vírou a dějinami. Evropský festival poutních cest

Papež: Kdo byl v církvi kanonizován jako první?

Papež: Usilujme o globalizaci léčení

Papež zaslal růžence na pohřeb zavražděného kněze – jeden pro vraha

Kongregace pro nauku víry vydá nový dokument o konci života

 Nově na webu
Svatý otec: Boží jednání je víc než spravedlivé

Publicistika: Adjektivum „apokalyptický“ není pejorativum

Publicistika: Dobytí Říma

Rozhovory: Samaritanus bonus - Odpověď na nově prosazované zákony o eutanazii

Homilie: Přináším přísliby pokoje, nikoli trápení (Jer 29,11)

Archiv zpráv září 20
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930    

Starší zprávy >

Náš tip

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása