VaticanNews.va

   13. 8. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.7743
Poslechem z webových stránek.4827
Četbou textů na webových stránkách.7388
Poslechem i četbou.4540


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Křest udělovaný pozměněnými svátostnými formulemi je neplatný

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Ježíš je podaná ruka Otcova


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

11.4.2020 

Tichá modlitba papeže Františka při Křížové cestě

Johana Bronková

Vatikán. Adorace, modlitba a přenechání prostoru pro nevýslovné. Letošní Křížová cesta se udála ve střízlivém duchu, který vrací výmluvnost symbolům a nechává vystoupit vnitřní sílu míst, jež možná zevšedněla. Papež František v jejím závěru nepromluvil, jak bývalo zvykem. Křížovou cestu zakončila jeho modlitba před křížem.

Namísto Kolosea se dějiště velkopáteční křížové cesty přeneslo do Vatikánu. Začínala uprostřed náměstí, při obelisku přivezeném císařem Caligulou z Heliopolis a kdysi postaveném vprostřed cirku, nechvalně proslulého v době Neronovy vlády. Právě tam prý - jak o tom zpravuje Tacitus - nechával tento císař umírat křesťany křivě obviněné z požáru Říma, vynalézal pro ně krutá mučení, dával je polévat smolou, aby je upaloval jako pochodně. 

Křížovou cestu vyznačily plameny svící, obcházela obelisk a pak směřovala na prostranství před baziliku, kde pod stříškou, užívanou při audiencích a velkých pontifikálních mších, stál papež, sám, pouze v doprovodu svého ceremoniáře Guida Mariniho, dokonale plnícího svůj úkol být téměř neviditelným. O něco níže, u paty širokých stupňů vedoucích k chrámovému průčelí, stál opět gotický Kříž od sv. Marcela, Ukřižovaný z jehož boku již vytryskla krev a voda, hlava umučeného bezvládně klesla ke straně, rysy jeho tváře však ve svém pokoji a jasu již předjímají vzkříšení. Obrácen je směrem k papežovu pódiu a František, jako zástupce celého lidstva, doprovází rozjímání modlitbou, obrácenou k Ukřižovanému.

Texty rozjímání vznikly ve padovském vězení “Due Palazzi”. Vězni, jejich oběti, vychovatelé, dozorci, dobrovolníci i místní kaplan, dovolili svým srdcím, aby vynesla na povrch trýznivé otázky ukryté v místech, které označují za pohřebiště živých. V procesí s křížem kráčeli po náměstí vedle vězňů také zdravotníci z vatikánské polikliniky, na paměť těch, kdo slouží v nemocnicích v čase pandemie. 

“Cítím se jako Barabáš, Petr a Jidáš v jedné osobě”, říká v komentáři k prvnímu zastavení muž odsouzený na doživotí, s devětadvaceti lety za mřížemi, přiznávající, že vězení se stalo jeho záchranou. O své neutichající bolesti promlouvají rodiče zavražděné dívky, ale také matka a dcera vězně poznamenané ukazováním prstů, celoživotním stigmatem, žijící však také hlubokou láskou k odsouzeným. “Připomínají někdy právě narozené děti, které je ještě možné utvářet,” podotýká vězeňská vychovatelka, která se rozhodla vydat touto cestou služby poté, co zfetovaný mladík zabil její matku. Ke Kristovu kříži se utíká kněz, křivě obviněný a propuštěný z vězení až po deseti letech. “V den, kdy jsem po plném osvobození vyšel na svobodu, zjistil jsem, že jsem šťastnější než před deseti lety: dotkl jsem se rukou Božího působení v mém životě.”

Svěřme Tvému Otci církev, jež se rodí z Tvého roztrženého boku, aby se nikdy nevzdávala před nezdarem a povrchností, a nadále vycházela hlásat všem radostnou zprávu o spáse… 

Bože, věčné světlo a dni bez soumraku, naplň svými dary ty, kdo se oddávají tvé chvále a službě těm, kdo trpí, na nesčetných místech lidského soužení,” modlil se František. Pak všem požehnal a vzdálil se směrem k bazilice. 

Zůstala tma náměstí, siluety odcházejících a čistý hlas chorálu velebící dřevo kříže, jež smělo nést tělo Spasitelovo.



Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Kardinál Brandmüller: Vyhýbat se hermeneutice podezřívání

Papež: Víra nás nabádá odporovat lhostejnosti

Jen modlitba a dialog může odvrátit občanskou válku, říká arcibiskup Minska

Papež pokřtil dvě děvčátka ze Středoafrické republiky

Nebýt němými hlasateli, říká nový misijní biskup Mongolska

Nestyďme se křičet jako Petr: Pane zachraň mě!

Náš život je milostí Ducha svatého povolán stát se modlitbou

Papež: Hume byl ušlechtilá duše ve službách míru

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Křest udělovaný pozměněnými svátostnými formulemi je neplatný

Papež: Užití atomovové energie k válečným cílům je nemorální

Papežský reskript o jurisdikci východních katolických patriarchů pro Arábii

 Nově na webu
Svatý otec: Uzdravit svět – 2. Víra a lidská důstojnost

Publicistika: Čeho se bát a čeho ne

Publicistika: Druhý vatikánský koncil: úskalí interpretace

Rozhovory: Kardinál Koch: Ekumena dnes potřebuje především vědět, kam chce dojít

Homilie: Přináším přísliby pokoje, nikoli trápení (Jer 29,11)

Archiv zpráv srpen 20
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása