VaticanNews.va

   26. 11. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.8398
Poslechem z webových stránek.5189
Četbou textů na webových stránkách.7970
Poslechem i četbou.5014


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

O “covidových” situacích a trojí životní samotě

Biskupové USA neřekli papeži všechno, co věděli o McCarrickovi

Svatý otec: Poslední soud zakládá Pán na našich rozhodnutích


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

 Kázání z Domu sv. Marty 

18.4.2020 

O daru Ducha svatého, kterým je odvaha mluvit otevřeně

Vatikán. Parrhesia, odvaha mluvit otevřeně, byla tématem dnešního kázání římského biskupa při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Jako obvykle před zahájením bohoslužby papež formuloval dnešní intenci:

Včera jsem dostal dopis od jedné řeholní sestry, která pracuje jako překladatelka do jazyka pro hluchoněmé, a vyprávěla mi o obtížné práci, kterou mají zdravotníci, ošetřovatelky a lékaře s pacienty, kteří se nakazili nemocí Covid-19. Modleme se za ty, kteří slouží postiženým lidem, postrádajícím určité schopnosti, které máme my.

V homilii komentoval papež čtení ze Skutků apoštolů (Sk 4,13-21), popisující reakci učitelů Zákona na kázání Petra a Jana po té, co jejich prostřednictívm došlo k zázračnému uzdravení jistého postiženého muže v Jeruzalémě.

Když přední muži v lidu, starší a učitelé Zákona viděli, s jakou odvahou [Petr a Jan] mluvili, a věděli, že jsou to lidé neučení, možná neuměli psát, divili se a nechápali: „Tomu nerozumíme. Jak to, že jsou ti lidé tak odvážní a smělí?“ (srov. Sk 4,13). Toto slovo se stalo příznačným pro styl, který je vlastní křesťanským kazatelům také v knize Skutků apoštolů. Odvaha, otevřená řeč - to všechno označuje toto slovo, které vychází z řeckého kořene a někdy jej také  používáme v řeckém znění: parrhesia [dosl. říkat všechno – pozn.překl.]. Když tedy tuto otevřenost, tuto odvahu – parrhesii – viděli u těchto lidí, nechápali.

Otevřenost, odvaha a smělost, s jakou kázali první apoštolové, se často objevuje v knize Skutků. Říká to například o Pavlovi a Barnabášovi, kteří otevřeně vysvětlovali židům Ježíšovo tajemství a hlásali evangelium (srov. Sk 13,46). Je však jeden verš, který se mi moc líbí, v listě Židům, kde jeho autor poznamenává, že v obci dochází k jakémusi ochabnutí, že se něco vytrácí, dostavuje se vlažnost a apatie. Nepamatuji se přesně, ale říká tam: »Vzpomeňte si na minulé doby, [...] kdy jste museli mnoho zápasit a trpět, neodhazujte nyní svoji odvahu« (srov. Žid 10,32-35). Obnov se, vzchop se odvahou, křesťanskou odvahou, abys pokračoval. Nelze být křesťanem bez této odhodlanosti, otevřenosti. Nedostává-li se ti jí, nejsi dobrý křesťan. Nemáš-li odvahu, utíkáš-li se pro vysvětlení svojí pozice k ideologiím či kazuistice, chybí ti ona otevřenost, chybí křesťanský styl, svoboda promluvit a říci všechno. Odvaha.

A potom vidíme, jak se přední mužové, starší a učitelé Zákona stávají obětí této otevřenosti, která je tlačí do kouta; nevědí, co dělat. »Uvážili, že jsou to lidé neučení a prostí, divili se. Poznávali je, že bývali s Ježíšem; ale protože teď zároveň s nimi viděli toho uzdraveného člověka, neměli, co by proti tomu mohli říci« (Sk 4,13-14). Místo aby přijali zřejmou pravdu, měli srdce tak uzavřené, že hledali diplomatickou cestu, kompromis: »Zastrašíme je trochu, pohrozíme jim tresty a uvidíme, zda umlknou« (srov. Sk 4,16-17). Byli touto odvahou opravdu zahnáni do kouta a nevěděli, jak z toho vyjít. Nepřišlo jim na mysl: „Ale co když je to pravda?“. Srdce bylo uzavřené, zatvrzelé; srdce bylo zkažené. Je to jedno z dramat: síla Ducha svatého, která se otevřeně projevuje kázáním, tímto bláznivým kázáním, nemůže vstoupit do zkaženého srdce. Mějme se proto na pozoru. Hříšní jsme, nikdy však zkažení. Neupadněme do této zkaženosti, která se projevuje mnoha způsoby...

Ocitli se v koutě, nevěděli, co dělat a nakonec našli kompromis: „Pohrozíme jim, postrašíme je trochu.“ »Zavolali si je tedy a přikázali jim, že vůbec nesmějí v Ježíšově jménu kázat ani učit« (Sk 4,18). Petra známe, nebyl odvážný od narození. Byl zbabělý a zapřel Ježíše. Co však stalo nyní? [Petr a Jan] odpověděli: »Suďte sami, zda je to před Bohem správné, abychom poslouchali více vás než Boha. Je přece nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli« (Sk  4,19-20). Odkud přichází taková odvaha do tohoto zbabělce, který se zřekl Pána? Co se stalo v srdci onoho muže? Dostal Ducha svatého. Odvaha, smělost a parrhesia je dar, milost, kterou dal Duch svatý o Letnicích. Právě po seslání Ducha svatého šli kázat. Byli odvážní, bylo to pro ně nové. Toto je konsekventnost, poznávací znamení pravého křesťana, který je odvážný, říká celou pravdu, protože je konsekventní.

K této konsekventnosti povolává Pán v [dnešním] evangeliu, kde Marek podává souhrn o vzkříšení a referuje, jak je Ježíš »káral pro jejich nevěru a tvrdost srdce, že nevěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného« (Mk 16, 14). Síla Ducha svatého je však Ježíšův pozdrav: »Přijměte Ducha  svatého!« (Jan 20,22). »A řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“« (Mk 4,15), jděte s odvahou a odhodláním, nemějte strach. A s odvoláním na zmíněný list Židům dodám: „nezbavujte se tohoto daru Ducha svatého“ (srov. Žid 10,35). Odtud se rodí poslání, z tohoto daru, který nás činí odvážnými a smělými při hlásání Slova.

Kéž nám Pán stále pomáhá, abychom byli odvážní. To neznamená nerozvážní, nikoli. Křesťanská odvaha je vždycky rozvážná, ale je odvahou.

Kázal papež z kaple Domu sv. Marty při dnešní bohoslužbě, kterou zakončila adorace Nesjvětější svátosti, vystavené k duchovnímu eucharistickému přijímání věřících, sledujících její přímý přenos.



Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
22.11.20 Jsme stvořeni, abychom uskutečňovali Boží sny
15.11.20 Věrnosti se podle evangelia nedosáhne bez riskování
20.10.20 Bratrství se zrodilo z Kříže
27.9.20 Svatý otec: Obrácení je vzájemné setkání
8.7.20 Hledání Boží tváře je zárukou dobrého konce naší cesty



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Bůh dává i žádá lásku

Křesťané v Anglii sestupují do podzemí

Blíží se beatifikace italského kněze a španělských mučedníků

Konzistoř částečně on-line

“Vraťme se k snům” – vychází nový knižní rozhovor s papežem Františkem

Proměnit svět - text papeže Františka o roli křesťanství v dějinách naší civilizace

Papež lékařům: Jste neoslavovanými hrdiny pandemie

Překlad Kodexu kanonického práva do svahilštiny si vyžádal sedm let

Vysvěcen nový čínský diecézní biskup

Svatý otec: Poslední soud zakládá Pán na našich rozhodnutích

Petrův nástupce: Soudce je přítomen v těch nejposlednějších

Papež jmenoval nového regenschoriho sboru Sixtinské kaple

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba rodící se církve

Publicistika: Čas pandemie – vzácný čas zmoudření?

Publicistika: Proměnit svět

Rozhovory: O “covidových” situacích a trojí životní samotě

Homilie: Svatý Václav nebyl kníže, ale otec ubohých

Archiv zpráv listopad 20
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      

Starší zprávy >

Náš tip

Bratrství se zrodilo z Kříže

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Hořkosti v kněžském životě