Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Pán se od nás nechává potkat, rád nám naslouchá, neustále nás provází a zahrnuje milostí,“ kázal papež při liturgii ze třetí neděle velikonoční. Mši, kterou sloužil v přímém přenosu, uvedl následující intencí:

„Modleme se dnes při této mši za všechny lidi, kteří trpí smutkem v důsledku samoty nebo nejisté budoucností, která je čeká, když se nemohou postarat o rodinu, protože nemají peníze a práci. Smutek trápí mnohé. Modleme se za ně dnes.“

V homilii kázal o setkání emauzských učedníků se Vzkříšeným Ježíšem (Lk 24,13-15).

„Mnohokrát jsme slyšeli, že křesťanství není jenom věroukou, způsobem jednání či kulturou. Ano, je tím vším, ale důležitější a prvořadé je setkání. Člověk je křesťanem, protože se setkal s Ježíšem Kristem, nechal se Jím potkat.

Tato pasáž z Lukášova evangelia popisuje toto setkání, způsob, jak správně chápat Pánovo jednání. Od narození v sobě nosíme neklid. Bůh to tak chtěl. Je to neklid hledající plnost, touha nalézt Boha, a často si tento neklid ani neuvědomujeme. Naše srdce je neklidné. Naše srdce má žízeň. Žízní po setkání s Bohem. Hledá Jej, nezřídka na špatných cestách. Bloudí, vrací se a hledá... Na druhé straně po tomto setkání žízní Bůh, takže poslal Ježíše, aby se s námi setkal a šel tomuto neklidu vstříc.

Jak jedná Ježíš? V tomto evangelním úryvku (srov. Lk 24,13-35) dobře vidíme, jak respektuje naši situaci, nejde dál. Jenom někdy v případě zatvrzelých jako u Pavla, kterého shodil z koně. Obvykle však postupuje pozvolna, respektuje náš čas. Je Pánem trpělivosti. Jakou jen trpělivost má Pán s každým z nás! Pán kráčí vedle nás.

Jak jsme viděli u těchto dvou učedníků, naslouchá našemu neklidu – zná jej – a v určité chvíli nám něco řekne. Pán rád poslouchá, jak mluvíme, aby nám porozuměl a podal na onen neklid správnou  odpověď. Pán nezrychluje, drží s námi krok, i když se často loudáme, ale taková je Jeho trpělivost.

Staré pravidlo říká, že opravdový poutník drží krok s tím nejpomalejším. A Ježíš to tak umí a dělá, nezrychluje a čeká, až vykročíme my. A když nadejde čas, položí nám otázku. V tomto případě je jasná: »O čem to cestou spolu rozmlouváte?« (v.17). Dělá nevědoucího, aby nás rozmluvil. Je rád, když mluvíme. Nechá nás mluvit, aby nás slyšel a odpověděl nám. Jako by dělal ignoranta, ale s úctou. A potom odpovídá, vysvětluje, co je třeba. Tady říká: »„Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje« (v. 26). Vysvětluje a objasňuje.

Přiznávám se, že bych rád věděl, jak to Ježíš vysvětloval, abych to dělal taky. Byla to překrásná katecheze. A potom Ježíš, který se s námi sblížil a doprovázel nás, předstírá, jako by chtěl jít dál, aby zjistil míru našeho neklidu. »Zůstaň s námi« (v.29). Tak se nechává potkat. Setkání však není pouze ona chvíle při lámání chleba, nýbrž celá ta cesta. Setkáváme se s Ježíšem v temnotě svých pochyb. I v šeredné tmě svých hříchů, a on je tam, aby nám pomáhal v našem neklidu. Je stále s námi.

Pán nás provází, protože se s námi chce setkat. Proto říkáme, že jádrem křesťanství je setkání, a to setkání s Ježíšem. Proč jsi křesťan? Proč jsi křesťanka? Mnoho lidí neumí odpovědět. Někteří řeknou, že z tradice, jiní to neumí říci, protože potkali Ježíše, ale nepostřehli, že šlo o setkání s Ježíšem. Ježíš nás hledá neustále. A my máme svůj neklid. Když se náš neklid setká s Ježíšem, začíná život milosti, život plnosti, život křesťanské pouti.

Kéž Pán daruje nám všem tuto milost setkávat se s Ježíšem po všechny dny, vědět a poznávat, že právě On pokaždé kráčí s námi. Je naším druhem na pouti.“

Kázal papež při ranní mši, zakončené adorací svátosti oltářní a příležitostí k duchovnímu přijímání věřících, sledujících přímý přenos dnešní bohoslužby.