V dnešním pokračování našeho cyklu se ještě jednou vrátíme k bazilice sv. Pudentiany. Její současná podoba je věrným obrazem respektu k tradici a vůle k obnově, dvou věrných průvodců křesťanskou historií.
Kostel, postavený, jak jsme si už řekli před týdnem, v posledním desetiletí 4. století, byl typickou raněkřesťanskou bazilikou. Měl tři lodi, oddělené dvěma řadami sloupů, které už papež Hadrián I. (772-795) dal v poslední čtvrti 8. století zpevnit pilíři. Na začátku 13. století přibyla uvnitř kostela tzv. Schola cantorum (1210). Podobně, jak dodnes můžeme vidět například v kostele sv. Klimenta, šlo o jakýsi chór vysunutý do lodi kostela, oddělený pravoúhlou přepážkou. Vyhrazoval místo pro nižší kleriky, cantores - zpěváky - a lektory. Po stranách ho doplňovaly dva ambony, ze kterých se četlo a zpívalo. Důležitější z nich, obvykle vyšší a pohledově vlevo, byl určen pro četbu evangelia. Z úprav na začátku 13. století dnes zůstala na místě jen zvonice.
K dalším výrazným zásahům došlo až v poslední čtvrti 16. století. Roku 1586 povolal papež Sixtus V. ke kostelu reformované cisterciáky, z větve založené Jeanem La Barrièrem a přidělil sv. Pudentianu jako kardinálský titulus Enrico Caetanimu. Ten se odhodlal k rozsáhlým restauračním pracím. Svěřil je Francesco Ciprianimu da Volterra, jednomu z architektů, kteří se snažili vetknout sakrálním stavbám nového ducha potridentské reformy. V rámci úsilí o sjednocení prostoru Volterra změnil pravou boční loď na postranní kaple, trámový strop nahradil klenbou a nad presbytářem postavil příčně orientovanou oválnou kupoli, první toho druhu v Římě.
Fresky v kupoli pak provedl Nicolo Circignani, zvaný Pomarancio. Tématicky se snaží respektovat scénu na mozaice v apsidě. Znázorňuje Ráj, s Kristovou tváří mezi zástupy andělů. Nad římsou výjev doprovázejí světci svázaní s historií místa: sv. Petr a Pavel, senátor Pudent(us), jeho dva synové Novatus a Timoteus, dcery Pudentiana a Praexeda, kněz Pastor, papež Pius I. a otec cisterciáků, kteří se právě při bazilice usadili, sv. Bernard z Clairvaux.
Hlavní oltář původně postavený na počátku 18. století dalším titulářem kostela, kardinálem Gabriellim, vzal za své v době neoklasicistní úpravy na začátku 19. století. Z konce 16. století však pochází obraz (od Avanzina Nucciho), na kterém sv. Petr křtí senátora Pudenta za přítomnosti sv. Pavla. Podobně ukazuje na dávnou historii místa také obraz na pravé stěně hlavní lodi kostela, kde jsou opět sv. Petr a Pavel v doprovodu Pudenta (Biagio Betti) a na protější stěně zobrazení sester Pudentiany a Praexedy, pohřbívající křesťanské mučedníky (Agostino Ciampelli nebo Antonio Tanari, 1634).
S přítomností francouzských cisterciáků je spojena také výzdoba staré sakristie. Freska na stropě pojatá jako tzv. quadro riportato - obraz přenesený na strop, aniž by se zabýval změnou perspektivy - zobrazuje Obrácení Viléma Akvitánského a byl kdysi připisován Dominichinovi, atribuce, kterou dnes badatelé zpochybňují. V pozadí výjevu se na obloze vznášejí tři včely ? motiv, který zaplavil celý Řím v době pontifikátu Urbana VIII. (1623-44) Barberini, jako odkaz na jeho rodový erb. Hned po té, co tento papež nastoupil na Petrův Stolec, rozhodl o restaurování prastarého Vicus Patricius při kostele sv. Pudentiány. Od té doby ulice nese jeho jméno: Via Urbana.
Po levé straně apsidy, v čele zbývajícího úseku boční lodi najdeme kapli sv. Petra, vybudovanou na konci 16. století. Nad jejím oltářem jsou uloženy zbytky dřevěného stolu, na kterém prý v Pudentově domě slavil eucharistii sv. Petr. Výzdobu doplňuje sousoší Předání klíčů od Giovanni Battisty della Porta (1596). Od téhož autora je také náhrobek Onorata Caetaniho (1592), který byl generálem papežských oddílů v bitvě s Turky u Lepanta. Poblíž stojí prastará studna, nazývaná studna mučedníků. Podle legendy měly Pudentiána a Praexeda právě do ní uložit pozůstatky 3 tisíc křesťanů zabitých při císařských pronásledováních.
Na místě, které jako první sloužilo shromážděním křesťanů stojí dnes jedna z nevelkolepějších šlechtických kaplí, které jsou v Římě k vidění. Pro kardinála Enrica Caetaniho ji navrhl Francesco da Volterra a dokončil Carlo Maderno. Sochařskou dekoraci provedl Giovanni Battista Della Porta a Valsoldo mladší, klenbu zdobí mozaiky Paola Rossettiho podle návrhů Federica Zuccariho. Nad oltářní menzou vévodí kapli reliéf Adorace Tří králů, ale na moři v pozadí se schyluje k bitvě u Lepanta. Jeho autorem je Pietro Paolo Olivieri. Při bočních stěnách kaple jsou náhrobky objednavatele, kardinála Enrica a Camilla Caetaniho, Alexandrijského patriarchy, který zemřel roku 1602 (od Antonia Paracca, zv. Valsoldo a Guglielma Mida). Sochy ctností ? Síly, Mírnosti, Prozíravosti a Spravedlnosti objednával už vévoda Francesco Caetani. Dlažbu zdobí rodinný erb provedený ve vzácných mramorech. Brankou v levém rohu kaple lze sestoupit do hloubky asi 9 m pod úroveň dlažby. V jedné z podzemních prostor odhalených archeology se zachovala zajímavá freska z 9. století, zobrazující sv. Petra mezi sv. Praexedou a Pudentiánou.
Po levé straně vstupu do kaple Caetani je umístěn nápis pocházející z někdejší oratoře sv. Pastora. Datuje se do pontifikátu Řehoře VII., který vládl v létech 1073-1085. Připomíná restaurační práce tohoto papeže a vypočítává relikvie uctívané na tomto místě, které je svědkem 19-ti staletí setkávání křesťanského společenství.
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
