Vatikán. „Pandemie nevyvolala pouze kritický stav ve zdravotnictví, nýbrž zapříčinila také nejednu ekonomickou obtíž mnoha rodinám a institucím, včetně Svatého stolce“, připustil papež František při dnešním poledním setkání s vatikánskými zaměstnanci, které tradičně následuje po výměně vánočních blahopřání s členy římské kurie.
Petrův nástupce požádal personál Svatého stolce o dobrou vůli, trpělivost a oboustranné úsilí, za jejichž pomoci lze překonat tuto svízelnou chvíli. Zdůraznil, že se nepočítá s propouštěním, ani se nechystají mzdové škrty, avšak všichni zaměstnanci společně mají hledat úsporná řešení. Poté rozvíjel svou předvánoční promluvu ze tří sloves, která popisují postoj pastýřů, ubírajících se za Ježíšem: objevit, nazírat, hlásat.
„Je důležité opětovně odkrýt narození Božího Syna jako největší událost dějin, předpovídanou proroky již staletí před jejím uskutečněním. O této události se hovoří ještě dnes – existuje snad jiná historická osobnost, o níž by se mluvilo tolik jako o Ježíši? Uběhlo dvacet století a Ježíš je živější než kdykoli dříve. A též častokrát nejvíce pronásledovaný a špiněný nedostatečným svědectvím mnoha křesťanů. Lidé, kteří se od něj vzdálili, o něm svým chováním vydávají další svědectví, protože bez Něj se člověk propadá do zla, hříchu, neřesti, egoismu, násilí a nenávisti. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi: toto je událost, již máme opětovně odhalit“.
Druhý postoj spočívá v kontemplaci, pokračoval Svatý otec. Pastýři se vydávají do Betléma, aby se podívali, co se tam stalo, a setrvávají v rozjímání, kontemplaci, modlitbě. Nejkrásnějším vzorem kontemplativního postoje je Ježíšova Matka, Maria, která vše uchovávala ve svém srdci a rozjímala o tom. Co odkrýváme při meditaci?, ptal se František a nabídl odpověď slovy apoštola Pavla: „Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem: ne (snad proto), že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým“ (Tit 3,4-5). Spása, vysvětloval papež, spočívá v tom, že vstupujeme do Božího života, stáváme se prostřednictvím křtu jeho adoptivními dětmi. Toto je největší význam Vánoc: Bůh se stal člověkem, abychom se mohli stát Jeho dětmi.
“Druhá osoba Nejsvětější Trojice se stává člověkem, aby se stala starším bratrem, prvorozeným ze zástupu bratrů. Bůh nás spasil skrze křest a činí z nás všech bratry. Kontemplujme toto tajemství, kontemplujme Dítě. Velice krásnou katechezi nám udílejí jesličky, které ukazují něžné Dítě, zvěstující Boží milosrdenství. Zastavme se v kontemplaci před jesličkami. Když jsem před několika dny požehnal figurkám Ježíše z jesliček, byla to kontemplace. Jedná se o figurku, která ale přivádí mysl k velikému milosrdenství Boha, který se stal člověkem.”
Nelze upustit od hlásání této skutečnosti, dodal František v souvislosti s třetím postojem, jako pastýři, kteří “se vrátili, velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli” (Lk 2,20). Také my se po Vánocích vracíme k běžnému životu v rodině a na pracovišti, avšak tento návrat by měla poznamenat určitá proměna.
“Máme přinášet světu radostnou zvěst: Ježíš je náš Spasitel. Je to naše povinnost. Proč mám naději? Protože mne Pán spasil. Když Pán přichází, vzpomeňme na Dítě, pamatujme na to, co kontemplujeme, a nadále to hlásejme. Zvěstujme slovem a svědectvím svého života. Nesnáze a útrapy nemohou zatemnit světlo Vánoc, které podněcuje niternou radost, již nám nic a nikdo nemůže vzít.”
Řekl dnes papež František zaměstnancům Svatého stolce při předvánoční audienci v aule Pavla VI.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
