Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

22.1.2021 

Eschatologie života

Nad deníkem Alexandra Schmemanna

Jaromír Zádrapa

Od začátku svého pontifikátu a s větší naléhavostí právě v těchto posledních měsících nás papež František vyzývá k víře, povzbuzuje nás, abychom se neuspokojovali s částečnými vizemi, abychom znovu objevili krásu širšího pohledu na tajemství, s tvůrčí silou, která může ovlivnit i obtížná období, jako je to, které nyní prožíváme. Víra je pro svět cestou naděje, protože svědčí o novosti, která pochází od Krista.

V této souvislosti se krátce zamyslíme nad některými poznámkami z Deníku Alexandra Schmemanna, známého pravoslavného teologa a autora mnoha knih o liturgii. Na jedné ze stránek svého Deníku (17. prosince 1973) Schmemann píše o křesťanské víře: «...její obtíže spočívají právě ve skutečnosti, že se nenechá uzavřít v žádném systému, v žádném „receptu“, ani z ní nevychází žádný systém pravidel pro život, nelze ji vyvodit z čekoholi vnějšího. Ve skutečnosti  v ní jde o takové vnímání reality, v němž je centrální, zásadní a rozhodující „průhlednost/transparentnost“, “odkazování” každé věci k “jinému”, o eschatologii života samého a všeho, co v něm je, jež antinomicky činí vše, co v něm je, vzácné a smysluplné. “

Víra zasazuje každou věc do správného kontextu, staví každou událost, každou epizodu života a času do horizontu, ze kterého je vidět naplnění dějin. A to vyúsťuje v Kristu Ježíši, „jenž přivádí k naplnění všechno, co jest“, jak čteme v Listu Efezanům (1,23). Z tohoto důvodu víra nezavrhuje věci, ale snaží se najít jejich pravý význam. V dobách zkoušek dějin lidstva proto víra pomáhá číst události, ke kterým došlo, klíčem tajemství vykoupení. Pouze v tomto klíči můžeme vidět události ve správném světle, pochopit jejich význam a intuitivně zjistit, jakým způsobem jsou propojeny s konečným naplněním. Právě vycházíme-li od konce, jsme schopni číst dějiny, s pohledem na jejich završení chápeme důležitost toho, co přijde. Daleko problematičtější a riskantnější  promítat dnešek do budoucnosti, než vycházet ze zkušenosti završení a na základě této zkušenosti a tohoto poznání, číst a hodnotit události dneška.

Schmemann pokračuje: „Zdrojem takovéto eschatologie, která umožňuje tuto „transparentnost“ a „přesažnost“, je svátost eucharistie, kterou se církev definuje, jak zevnitř ve vztahu k sobě, tak ve vztahu ke světu, ke každému člověku a jeho životu... ».

Při eucharistické liturgii dochází skrze dílo Ducha svatého k přetvoření kosmu a lidské práce, a to takovým způsobem, že tyto skutečnosti jsou schopny vyjádřit a zpřítomnit tělo Kristovo, tedy lidství žité Synem Božím, lidství nejen vykoupené, ale také završené v  Kristu. V eucharistii proto trvale objevujeme, že věci a události se odehrávají ne proto, že nabývají dokonalé podoby a stávají se součástí ideálního světa vzdáleného našim dějinám, ale protože se stávají vyjádřením osobní Boží lásky, stejně jako lidství Kristovo je osobní a společnostní vyjádření trojiční lásky. Slavení liturgie umožňuje člověku tuto zkušenost prožít, takže se navrací od eucharistie k tomuto světu s přesvědčením, že zkušenost pomíjejícího se stává silou vyjevující a zjevující to, co se uskutečňuje. To, co pomíjí, není vnímáno jako něco, co hyne a zaniká, ale jako něco, co je v procesu dovršování. Postoj člověka se tedy mění, protože už nejde o lpění na událostech (těch, které se již staly a těch, jejichž uskutečnění bychom si přáli); rodí se svobodný postoj ve vztahu k času, který může být kreativní právě proto, že je svobodný, nepodléhající osudu a potřebám, často spojených s ideologiemi nebo náruživostmi. Jednání je svobodné, pouze tehdy, když je vyjádřením daru lásky.

Dalo by se říci, v jistém smyslu, že čím více Církev prožívá relativizaci struktur a forem vytvořených člověkem ve své historii, tím více si je jistá svou božsko-lidskou dimenzí, tj. příslušností ke Kristu, tím, že je už zakořeněna v plnosti času, v Otcově království. V tomto smyslu církev eucharisticky prožívá bolest a dramatický aspekt dějin, neboť nemůže ještě zakoušet plnost Těla Kristova před Bohem Otcem: rána rozdělení křesťanů se nezacelí až v eschatonu, který je naplněním v Kristu. Tato eschatologická dimenze naplnění v Kristu nemůže nastat, aniž by něco z našich rozdělení pominulo a umenšilo se již teď, protože „je snad Kristus rozdělen“ (1Kor 1,13)? Právě eschatologická dimenze podněcuje církev k neustálému obrácení, aby se nestala modlou podle lidských představ, namísto svého úkolu vyjevovat naplněnost lidství v Kristu.

V tomto historickém okamžiku, kdy roste napětí a radikalizace způsobené mnoha faktory, ve kterých existují negativní síly využívající rozdělení, staré rány a konflikty, je zřejmé, že Duch Svatý mluví k církvi o obnově a proměně. A ta se uskutečňuje z plnosti jednoty v Kristu, aby bylo možné v tomto rozkouskovaném světě dosvědčit, že existuje Osoba, Boží Syn, který ve své lásce dokáže prolomit zdi rozdělení a upřednostňovat kroky setkání, přijetí a společenství. Vždyť Kristus ve své osobě spojil neslučitelné – božství a lidství.



Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti