Mnozí vzpomínají na jeho tichý a pokojný hlas, jasný pohled, dar těšit druhé, ale také na jeho osobní odvahu. Jérôme Lejeune se narodil na pařížském předměstí v roce 1926. Stal se světově proslulým genetikem, který zasvětil život bádání nad vzácnými nemocemi. Z celého světa za ním dojíždělo devět tisíc pacientů. V roce 1958 objevil, že příčinou Downova syndromu je anomálie chromozomu, čímž jednou pro vždy smetl ze stolu předsudky a báje o jeho nakažlivosti nebo obviňování rodičů z nezřízeného života. Díky Lejeunově výzkumu našlo mnoho lidí důstojnost a sílu.
Jako věřící muž a špičkový vědec dokázal Lejeune obhajovat hodnotu každého lidského života na nejvyšší úrovni. “Medicína odjakživa bojuje za zdraví a život, proti nemoci a proti smrti: nemůže přejít do opačného šiku,” říkal jako zastánce nepřípustnosti umělých potratů. Výsluní vědecké komunity unášené poryvy doby, vydávající opak za projev pravé svobody, se mu neopomnělo mstít. Řada kolegů jej začala ignorovat, byl zbaven financování svého výzkumu, na kongresech mu bylo upíráno právo promluvit. Jérôme Lejeune však ze své cesty neuhnul a nadále sledoval vnitřní hlas svědomí živený slovem evangelia.
Když Pavel VI. Založil v roce 1974 Papežskou Akademii věd, povolal francouzského genetika mezi její členy. Jan Pavel II. rozšířil jeho spolupráci se Svatým stolcem také jmenováním konzultantem (dnes již neexistující) Papežské rady pro pracovníky ve zdravotnictví a v roce 1994 jej vybral do čela právě založené Papežské akademie pro život. Ve funkci zůstal pouhé dva měsíce, protože jej povolal Pán života. Jeho žena Birthe však v misi svého manžela pokračovala ještě dalších 25 let, na věčnost odešla loni v květnu.
“Byl to muž schopný sloučit vědu, lékařství a křesťanskou víru s mravní orientací k lásce k životu, která se projevovala ve zvláštní pozornosti a péči o životy zasažené nemocí nebo postižením,” říká don Renzo Pegoraro, kancléř Papežské akademie pro život. Odvaha, s níž vystupoval na veřejnosti, než ohledu na osobní výhody nebo nevýhody je inspirativní v dnešní situaci, kdy se s novou vehemencí prosazují stále liberálnější potratové zákony:
“Lejeune byl spolu s Janem Pavlem II. inspirátorem Papežské akademie věd. Společně ji promysleli a založili, umožnili její vznik. Je příznačné, že prvním předsedou byl laik, lékař a vědec, protože záměrem byla Akademie věnující se kvalifikovanému výzkumu a studiu, která zároveň poukazuje na hodnotu lidského života. Byla založena s cílem spojit studium, výzkum a kvalitu a zároveň se podílet na sociální debatě, aby šířila úctu k životu. Toto je dědictví, které Leujeune zanechal Akademii, která pokračuje v interdisciplinárním přístupu a širokém pohledu na současnost. Vezměme si například rozvoj umělé inteligence, pokrok v genetické oblasti nebo všechny debaty o nových zákonech ohledně konce života, eutanázii apod. Jak se konfrontovat s těmito otázkami? Jak vést dialog na vědecké úrovni a orientovat ho k lásce k životu, podpoře lidského života a důstojnosti i těch nejkřehčích a nejzranitelnějších, jak to vždycky činil Lejeune?”
Načrtává hlavní úkoly této instituce její současný kancléř don Renzo Pegoraro. Jak dodává, dnes se Akademie pokouší reflektovat křesťanskou etiku také v rámci hledání společné mluvy s ostatními náboženstvími a jinými kulturními kontexty. Ve Francii pak pokračuje v Lejeunově díle zvláštní nadace pro studium některých genetických chorob. Příklad Jérôma Lejeuna zůstává příkladem a inspirací jak spojovat vědu a víru ve službě lidskosti a lidskému životu.
odeslat článek
vytisknout článek
