Vatikán. Nedávná smrt šestačtyřicetiletého nigerijského bezdomovce poblíž vatikánských hradeb, kterou papež přirovnal k velkopátečnímu smutku, upozornila na jiné Františkovo vyjádření o lidech žijících na ulici. Jedná se o dopis adresovaný režisérovi dokumentárního filmu o turínských bezdomovcích, který o loňských velikonocích vysílala italská televize. „Bůh čeká, aby projevil svou přítomnost při setkání s bratry, které běžně označujeme za »poslední«. Jsou poslední na žebříčku tohoto světa, avšak první podle evangelia“, píše papež v listě z roku 2017.

Zmíněný a hojně oceněný dokumentární film (Al di Qua italského režiséra Corrada Franca) popisuje příběhy čtyřicítky bezdomovců v Turíně, včetně úmrtí jednoho z nich na ulici poblíž městské nemocnice a následného pohřebního průvodu, v němž se jiní marginalizovaní lidé dotazují po smyslu života a Bohu. Ačkoli se děj odehrává v severoitalské metropoli, jeho kulisou by se mohlo stát jakékoli jiné město Evropy či Spojených států amerických, kde pouze v New Yorku žije odhadem 60 tisíc bezdomovců. Černobílá kamera umocňuje tvrdost životní situace a přechází do barvy pouze ve chvíli, kdy zesnulý bezdomovec v nemocniční kapli vystupuje do nebe. Tragickou shodou náhod protagonista filmu (Rodolfo Spagone) skutečně o několik měsíců později zemřel na ulici, a právě tato událost papeže Františka podnítila k napsání dopisu.

„Nevyslovitelné utrpení celého národa těchto bratrů klade otázky o naší lidské a křesťanské věrohodnosti, nekompromisně nás interpeluje“, píše římský biskup a pokračuje: „Jejich pohledy se spojují v otázce jednoho z nich, Emanuela: »Kde je Bůh?« V tomto existenciálním výkřiku nám Bůh říká: »Měl jsem hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít, byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, nahý, a neoblékli jste mě, ve vězení, a nenavštívili jste mě«. Takové schůzky si s námi Bůh dává a čeká, až se bude moci ukázat“, zdůrazňuje papež a vyzývá: „Ve společnosti, drásané logikou zisku, neustanu vzývat milost chudé církve pro chudé. Je třeba hledět na svět očima chudých, abychom se dali do služby ku spáse všech“, uzavírá papež dopis italskému režisérovi filmu o bezdomovcích, který, jak podotýká, „předkládá pravdu, a nikoli fikci, a je prospěšným políčkem našemu zesvětštění“.

Dodejme, že dokumentární film doprovázejí Rilkovy verše a Bachova hudba (Matoušovy a Janovy pašije). Jednu báseň z Rilkovy Knihy hodinek – knihy třetí, O chudobě a smrti, kterou autor vložil do úst protagonistovi dokumentárního filmu, papež František opakuje rovněž ve svém dopise:

Ó Pan, každému dej, umře-li,

smrt, ve které je celý život, smrt

i se vší láskou, smyslem, svízelí.

(Překlad Jindřich Pokorný, in: Rainer Maria Rilke, …A na ochozech smrt jsi viděl stát, Praha 1990).

 

(jag)