Exercitátor letošních postních duchovních cvičení pro papeže a jeho spolupracovníky, mons. Renato Corti, biskup Novarry, pronesl tuto homilii při mši svaté na závěr duchovních cvičení ve svatopetrské basilice v sobotu 19. února 2005.
Chtěl bych vyjádřit hlubokou vděčnost Svatému Otci, že mi dal příležitost, žít během tohoto týdne v jeho blízkosti a spolu s těmi, kteří mají v životě všeobecné církve velkou odpovědnost za putování Božího lidu a hlásání evangelia celému lidstvu. Spolu s vámi, kteří ho tak milujete, mu přeji, aby mu zdraví sloužilo a mohl dál nést velký a úchvatný úkol, který mu Bůh svěřil.
Pro vás a pro všechny vaše komunity prosím Pána, aby ?Rok eucharistie? přinesl milosti, které Svatý Otec přál, když jej předkládal: kéž eucharistie i nadále září celým jasem svého tajemství; kéž se zhodnotí v těchto měsících cenná příležitost znovu si uvědomit nesrovnatelný poklad, který Kristus svěřil církvi; kéž se ve všech našich farnostech pěstuje její živé a hluboce prociťované slavení, z něhož vyvěrá křesťanský život proměněný láskou, kéž my všichni uznáme, že eucharistie je kořen a tajemství duchovního života věřících, ale i každé iniciativy různých místních církví rozptýlených po celé zemi (srov. EdE, 10; MDM, 5).
Z těchto důvodů je správné a krásné, aby duchovní cvičení, věnované meditaci o tajemství nové a věčné Úmluvy byly zakončeny slavením eucharistické oběti. V této svátosti se totiž slaví naplnění toho, co dějiny Úmluvy nacházejí v Ježíši Kristu. On je Slovo, jež se stalo tělem, aby navázalo už nezrušitelný vztah mezi Bohem a lidstvem. Jak napsal sv. Irenej: ?Boží Slovo se stalo synem člověka, aby se člověk, spojený se Slovem a adoptovaný, stal Božím synem? (Ad Haer. III, 19, 1.3-20,1).
Je také právě dnes na první sobotu postní doby významné, že nám liturgie předkládá stránku z knihy Deuteronomia. Tato biblická kniha je zvláště cenná protože přebírá náboženské dějiny Izraele a vysvětluje velmi intenzivním způsobem smysl událostí Exodu, Sinaje a putovaní vyvoleného národu, jak se blíží k zaslíbené zemi.
První verš textu, který jsme před chvílí vyslechli, překvapivě spojuje zájon a lásku. Říká totiž: ?Hospodin tvůj Bůh, ti dnes poroučí, abys prováděl tato nařízení a ustanovení, zachovával je a plnil z celého srdce a z celé duše? (Dt 26,16-19). Toto spojení dvou skutečností, jež se na první pohled zdá náramné vzdálené mezi sebou, nám pomáhá pochopit že pravým adresátem příkázání Pána je srdce člověka. Potrvzením toho, že právě srdce a duše člověka je adresátem jediného Hospodinova zákona, je přímý styl použitý na této stránce: Mojžíš se obrací k lidu a tyká mu; odvolává se na Boha slovy: "Hospodin, tvůj Bůh?.
Je třeba dodat, že celkem osmkrát se v knize Deuteronomium objeví tento odkaz (srov. Dt 6,5; 10,12; 11,13; 13,4; 26,16; 30,2; 30,10). Zdá se mi že jsou nám nabízeny tři věci.
První nás varuje před postojem, který je opakem lásky k Bohu celým srdcem a celou duší. Mluví se o tom na stránce, která nám doporučuje přemáhat pokušení k modloslužebnictví. To nebezpečí existovalo: k hebrejskému národu, do některých z jeho měst, mohli přijít lidé, aby se snažili ho svést a pobízet ho, aby sloužil jiným bohům (srov. Dt 13,13). Toto varování platí i pro nás: idoly (modly) je nutno vyloučit z našeho života. Byly v době Mojžíše, jsou i dnes, jsou četné a často okouzlující.
Druhý poukaz se týká náboženského člověka, který si může myslet, že stačí čistě formuální vztah k Bohu. Po lidu se totiž žádá: Obřežte tedy svá neobřezaná srdce a už nebuďte tvrdošíjní (Dt 10,16). To je mocná výzva, jež se vrací v podobných výrazech v dalším textu (srov. Dt 30,6). I od nás se požaduje, abychom prověřovali kvalitu svého života víry a nabízeli Pánu výmluvná znamení ryzosti.
Třetí poukaz je jasně kladný. Je vyjádřen úchvatnými slovy: ?Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány? (Dt 6,4-9). Také my jsem povoláni to všechno splnit: kdekoliv se nacházíme, ať se věnujeme jakémukoliv úkolu, ať už jsme doma či a cestách, ať už jsme sami nebo s druhými, máme milovat Pána celým srdcem a celou duší.
Tímto směrem nás pobízejí velcí proroci jako Amos a Ozeáš a především Jeremijáš: on je prorokem lásky Jahve ke svému lidu (srov. Jer 2), prorokem duchovního života (srov. Jer 31,29-34; srov. Dt 30,11-15) a obřezání srdce a ne jenom obřezání těla (srov. Dt 30,6; Jer 4,4).
Ještě více nás pobádá Ježíš. Jak čteme v evangeliu sv. Jana, během Poslední večeře řekl: ?Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. Zachováte-li moje přikázání zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce" (Jan 14,10-14).
Zatímco slavíme mši svatou v ?eucharistickém roce? prosme o milost, aby se starobylá smlouva a tím více ona nová úmlvua staly ?radostí našeho srdce, vědouce, že je ?blažený člověk, který kráčí v zákoně Pána? (Ž 118, 1).
Překlad: Josef Koláček
odeslat článek
vytisknout článek
