"Nebojte se!" Tato dvě slova se stala druhým nepsaným heslem Jana Pavla II. Papežovy výzvy k odvaze měly mnoho podob. Vždycky hledal konkrétní bolesti i duchovní žízně těch, s nimiž se setkával. Poslechněme si stále platná slova, která adresoval našemu národu při svých návštěvách. V roce 1990 v Rudolfově sálu na Pražském hradě, v projevu k představitelům kulturního a duchovního života, povzbuzoval k odvaze hledat pravdu a smysl života za hranicemi ideologií:
V jádru každého materialismu je strach. Strach z nicoty, která zbývá, když je člověk oderván od skutečného vkladu svého životního smyslu. Proto také politické systémy, budované materialismem, se živí a udržují strachem.
Vy jste tento strach překonali. Nalezli jste novou důvěru, novou odvahu k životu v pravdě, životu čerpajícímu z duchovních hodnot.
Bez transcendentály, bez přesažného smyslu, zůstává každá kultura žalostným fragmentem jako babylonská věž. Nelze vybudovat kulturu a opomenout či křečovitě odmítat to, co je cultus ? úcta, uctívání. Nekulturní člověk a nekulturní národ je člověk a národ bez úcty k sobě, k bližnímu, ke světu, k Bohu. Nekulturní život je život bez hloubky, bez tajemství, bez ducha, život určený jen potřebou a spotřebou, život mělký.
O pět let později, když se loučil v Ostravě, burcoval křesťany v naší zemi, aby nepropadali malomyslnosti:
Buďte hrdi na to, že jste křesťany! Být křesťanem znamená chtít změnit nejen vlastní život, ale i prostředí v němž žijeme, a to ve světle evangelia.
V roce 1997, když přijel oslavovat Svatovojtěšské milénium, učil odvaze žít podle evangelia uprostřed ateistické společnosti.
Žijete v situaci, která se v jistém smyslu podobá situaci prvních křesťanů. I když okolní svět evangelium neznal, oni neztráceli odvahu. Po přijetí Ducha svatého, semknuti bratrskou láskou kolem apoštolů, dokázali být novým kvasem, kterého tehdejší římská společnost na svém sklonku měla tolik zapotřebí. Spojeni touto láskou dokázali překonat všechny překážky.
Buďte i vy jako oni! Buďte církví, která předává dnešnímu světu radostné poselství evangelia.
Už v roce 1995 v Olomouci prosil Jan Pavel II. za odpuštění křivd způsobených nekatolíkům a ujišťoval, že katolická církev odpouští utrpení, způsobená jejím synům. V Pražské katedrále při poslední návštěvě to zopakoval při ekumenické bohoslužbě. ?Jen v lásce je možné spoelčně prosit Boha za odpuštění, najít odvahu navzájem si odpuštit nespravedlnosti a chyby minulosti, ať už byly jakkoli veliké a zavrženíhodné.? ? řekl Svatý otec a pokračoval:
Je třeba odstranit překážky, jako jsou podezření a vzájemná nedůvěra, abychom mohli vybudovat novou civilizaci lásky. A ta se rodí z naší upřímné snahy o spolupráci na šíření pravdy, naděje a lásky.
odeslat článek
vytisknout článek
