Nový portál Vatikánského rozhlasu

Druhý díl

DESATERO PŘIKÁZÁNÍ

Po ilustraci - obraz Beato Angelica ?Horské kázání? - je uvedena konkordance tří textů desatera.

Exodus 20,2-17

Já jsem Jahve, tvůj Bůh,

který tě vyvedl

z egyptské země,

z domu otroctví.

Nebudeš mít

jiné bohy přede mnou.

Neuděláš si

žádnou sochu,

nic, co se podobá tomu,

co je nahoře na nebi

nebo dole na zemi

nebo ve vodách

pod zemí.

Těmto bohům se nebudeš klanět

a nebudeš jim sloužit,

neboť já, Jahve,

tvůj Bůh,

jsem žárlivý Bůh,

který trestám vinu otců

na dětech,

vnucích a pravnucích za ty,

kteří mě nenávidí,

ale který dávám milost tisícům

za ty, kteří mě milují

a dodržují má přikázání.

Nevyslovíš nadarmo

jméno Jahva,

svého Boha,

neboť Jahve neponechá

bez trestu toho,

kdo nadarmo vysloví

jeho jméno.

Pomni sobotního dne,

abys jej světil.

Po šest dnů

budeš pracovat

a konat veškeré své dílo;

ale sedmý den

je sobota

pro Jahva, tvého Boha.

Nebudeš konat žádné dílo

ani ty, ani tvůj syn,

ani tvá dcera,

ani tvůj služebník,

ani tvá služka,

ani tvá zvířata, ani cizinec,

který dlí v tvých branách.

Neboť v šesti dnech

udělal Jahve nebe,

zemi, moře a vše,

co je v nich,

ale sedmého dne si odpočinul,

a proto požehnal Jahve

sobotní den a posvětil jej.

Cti otce svého a matku svou,

abys byl dlouho živ na zemi,

kterou ti dává Jahve,

tvůj Bůh.

Nezabiješ.

Nezcizoložíš.

Nepokradeš.

Nevydáš lživé svědectví

proti svému bližnímu.

Nebudeš dychtit

po domu svého bližního.

Nebudeš dychtit

po ženě svého bližního,

ani po jeho služebníkovi,

ani po jeho služce,

ani po jeho býku,

ani po jeho oslu,

po ničem z toho,

co patří tvému bližnímu.

Deuteronomium 5,6-21

Já jsem Jahve, tvůj Bůh,

který tě vyvedl

z egyptské země,

z domu otroctví.

Nebudeš mít

jiné bohy přede mnou ...

Nevyslovíš nadarmo

jméno Jahva,

svého Boha ...

Zachovávej sobotní den

a posvěcuj ho ...

Cti otce svého a matku svou ...

Nezabiješ.

Nezcizoložíš.

Nepokradeš.

Nevydáš křivé svědectví

proti svému bližnímu.

Nebudeš dychtit

po ženě svého bližního,

nezatoužíš ani po jeho domě,

ani po jeho poli,

ani po jeho služebníkovi

či služce,

ani po jeho volovi

či oslovi:

po ničem, co patří

tvému bližnímu

Katechetická formule

1. Budeš věřit v jednoho Boha.

2. Nevezmeš jména

Božího nadarmo.

3. Pomni, abys

den sváteční světil.

4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl

a dobře se ti vedlo na zemi.

5. Nezabiješ.

6. Nezesmilníš.

7. Nepokradeš.

8. Nepromluvíš křivého svědectví

proti bližnímu svému.

9. Nepožádáš manželky

svého bližního.

10. Aniž požádáš statku jeho.

434. ?Mistře, co mám dělat, abych dosáhl věčného života?? (Mt 19,16)

Ježíš odpovídá mladíkovi, který mu klade tuhle otázku: ?Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání? a pak dodává ?Pojď a následuj mě? (Mt 19,16-21). Následovat Ježíše to zahrnuje zachovávání přikázání. Zákon není zrušen, ale člověk je vyzýván, aby jej znovu našel v osobě božského Mistra, který jej v sobě dokonale uskutečňuje a zjevuje jeho plný význam a dosvědčuje jeho trvalou platnost.

435. Jak Ježíš vykládá Zákon?

Ježíš jej vykládá ve světle dvojího a jediného přikázání lásky, plnost Zákona: ?Miluj Pána svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je jemu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci? (Mt 22,37-40).

436. Co to znamená ?Desatero??

Desatero znamená ?deset slov? (Ex 34,28); je to posvátný text, jenž shrnuje Zákon, který Bůh dal izraelskému lidu v rámci Úmluvy prostřednictvím Mojžíše. Vytyčuje pro vyvolený národ a pro jednotlivého věřícího životní cestu, osvobozenou z otroctví hříchu.

437. Jaká je souvislost mezi desaterem a Úmluvou?

Desatero se chápe ve světle Úmluvy, v níž se zjevuje Bůh, tímže dává poznat svou vůli. Zachováváním přikázání lid vyjadřuje, že patří Bohu a vděčně odpovídá a jeho iniciativu lásky.

438. Jakou důležitost přikládá církev desateru?

Církev, věrna Písmu a Ježíšovu příkladu, přiznává desateru základní důležitost a význam. Křesťané jsou povinni je zachovávat.

439. Proč tvoří desatero organickou jednotu?

Deset přikázání tvoří organický a nerozdělitelný celek: protože každé přikázání odkazuje k dalším a k celému desateru. Proto porušovat nějaké přikázání znamená přestoupit celý Zákon.

440. Proč desatero zavazuje těžce?

Protože vyhlašuje závažné povinnosti člověka k Bohu a k bližnímu.

441. Je možné zachovávat desatero?

Ano, protože Kristus, bez něhož nemůžeme dělat nic, nás uschopňuje zachovávat je, darem svého Ducha a své milosti.

První kapitola

?Miluj Pána svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší

celou svou myslí?

První přikázání: ?Já jsem Pán tvůj Bůh, nebudeš mít jiného Boha mimo mne?

442. Co naznačuje tvrzení Boha: ?Já jsem Pán, tvůj Bůh? (Ex 20,2)?

Pro věřícího to znamená, aby zachovával a uskutečňoval tři teologální ctnosti a vyhýbal se hříchům, které se jim protiví. Víra věří v Boha a odmítá, co je proti ní jako například dobrovolné pochybování, nevěra, blud, odpad od víry a rozkol. Naděje s důvěrou očekává blažené patření na Boha a jeho pomoc a vyhýbá se zoufalství i domýšlivosti. Láska miluje Boha nade všechno. Je tedy třeba odmítat lhostejnost, nevděčnost, vlažnost, omrzelost nebo duchovní netečnost, a nenávist Boha, která se rodí z pýchy.

443. Co vyžaduje přikázání: ?Pánu, svému Bohu se budeš klanět a jen jemu sloužit? (Mt 4,10)?

To vyžaduje klanět se Bohu jako Pánu všeho, co existuje; vzdávat mu náležitý kult jednotlivě i společně; vzývat ho projevy chvály, díků a prosby; přinášet mu oběti, především onu duchovní oběť svého života, spojenou s dokonalou obětí Krista; a plnit to, co jsem mu slíbil.

444. Jakým způsobem osoba uskutečňuje své právo vzdávat kult Bohu v pravdě a svobodě?

Každý člověk má právo a morální povinnost hledat pravdu, zvláště v tom, co se týká Boha a jeho církve, a když ji jednou pozná, (má povinnost) ji přijmout a věrně ji uchovávat, tímže vzdává Bohu ryzí kult. Zároveň důstojnost lidské osoby vyžaduje, aby v náboženské věci nikdo nebyl nucen jednat proti svému svědomí, ani aby mu ve spravedlivých mezích veřejného pořádku nebylo bráněno, jednat podle něho soukromě nebo veřejně, individuálním nebo hromadným způsobem.

445. Co zakazuje Bůh, když nařizuje: ?Nebudeš mít jiného boha mimo mne!? (Ex 20,2)?

Toto přikázání zakazuje:

mnohobožství a modloslužbu, jež zbožšťují tvora, moc, peníze, dokonce i ďábla;

pověru, jež je úchylkou kultu, který se má vzdávat pravému Bohu, a která se vyjadřuje také různými formami zbožštění, magie, čarodějnictví a spiritismu;

volnomyšlenkářství, které se vyjadřuje pokoušením Boha slovy nebo skutky; zneuctěním které znesvěcuje osoby nebo posvátné věci, především eucharistii; simonií, která kupuje nebo prodává duchovní skutečnosti;

ateizmus, který odmítá existenci Boha, tímže se často opírá o falešné pojetí lidské nezávislosti;

agnosticismus, pro který se nemůže nic vědět o Bohu a který zahrnuje lhostejnost a praktický ateizmus.

446. Zakazuje Boží přikázání: ?Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho...? (Ex 20,4) uctívání obrazů?

Ve Starém zákonu toto přikázání zakazuje zobrazovat absolutně transcendentního Boha. Avšak od Vtělení Božího Syna, je křesťanské uctívání obrazů ospravedlněno (srov. 2. Nicejský koncil v roce 787), protože se zakládá na tajemství Božího Syna, který se stal člověkem a v němž se transcendentní Bůh stal viditelným. Nejedná se o adoraci obrazu, ale vzdává se úcta tomu, koho představuje: Kristus, P. Maria, andělé a svatí.

Druhé přikázání: Nevezmeš jméno Boží nadarmo

447. Jak se má v úctě svatost Božího jména?

Svaté jméno Boha se ctí tím, že se vzývá, že se velebí, chválí a oslavuje. Je tedy třeba se vyhnout nevhodnému užívání Jména Boha, jako je rouhání, které je svou povahou těžkým hříchem, klení a neplnění slibů vykonaných ve jménu Boha.

448. Proč je zakázána křivá přísaha?

Protože se člověk dovolává Boha, který je pravda sama, za svědka lži.

?Nepřísahat ani při Stvořiteli, ani při tvoru, leč když je to s pravdou, nutností a úctou? (sv. Ignác z Loyoly, DC, 38).

449. Co je to křivá přísaha?

Křivá přísaha je: udělat příslib pod přísahou s úmyslem nedodržet jej, nebo porušit příslib udělaný pod přísahou. Je to těžký hřích proti Bohu, který je vždy věrný svým příslibům.

Třetí přikázání: Pomni, abys den sváteční světil

450. Proč ?posvětil den odpočinku a oddělil jej jako svatý? (Ex 20,11)?

Protože v sobotu se připomíná odpočinek Boha v sedmý den stvoření, ale také osvobození Izraele z egyptského otroctví a Úmluvy, kterou Hospodin uzavřel se svým lidem.

451. Jak se chová Ježíš vůči sobotě?

Ježíš uznává posvátnost soboty a božskou autoritou podává její autentické vysvětlení: ?Sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu? (Mk 2,27).

452. Z jakého důvodu křesťané nahradili sobotu nedělí?

Protože neděle je dnem vzkříšení Krista. Jako ?první den týdne? (Mk 16,2), připomíná první stvoření; jako ?osmý den?, který následuje po sobotě, znamená nové stvoření zahájené Kristovým zmrtvýchvstáním. Stala se tak pro křesťany prvním ze všech dní a ze všech svátků: dnem Páně, v kterém On svou Paschou dovršuje duchovní pravdu hebrejské soboty a ohlašuje věčný odpočinek člověka v Bohu.

453. Jak se světí neděle?

Křesťané světí neděli a jiné zasvěcené svátky především účastí na eucharistické oběti Pána a zdržují se také těch činností, které brání vzdávat úctu Bohu a kalí radost vlastní dnu Páně nebo nezbytné uvolnění mysli a těla. Jsou dovolené činnosti spojené s rodinnými potřebami nebo služby velké užitečnosti pro společenství, jen když nevytvářejí návyky, které by ohrožovaly svěcení neděle, rodinný život a zdraví.

454. Proč je důležité, aby se neděle občansky uznávala jako sváteční den?

Aby byla všem dána možnost: dostatečně užívat odpočinku a volného času, který jim umožní pěstovat náboženský, rodinný, kulturní a společenský život; mít k dispozici dobu vhodnou k meditaci, uvažování, mlčení a studiu; věnovat se dobrým skutkům zvláště ve prospěch nemocných a starých osob.

Druhá kapitola

?Miluj bližního svého jako sebe samého?

Čtvrté přikázání: Cti svého otce a svou matku

455. Co přikazuje čtvrté přikázání?

Přikazuje ctít naše rodiče a vážit si těch, které Bůh k našemu dobru vybavil svou autoritou.

456. Jaká je povaha rodiny v Božím plánu?

Muž a žena spojení v manželství vytvářejí spolu s dětmi rodinu. Bůh ustanovil rodinu a vybavil ji jejím základním zřízením. Manželství a rodina jsou zaměřeny na dobro manželů a na plození a výchovu dětí. Mezi členy téže rodiny se navazují primární vztahy a odpovědnosti. V Kristu se rodina stává domácí církví, protože je společenstvím víry, naděje a lásky.

457. Jaké místo zaujímá rodina ve společnosti?

Rodina je prvotní buňkou lidské společností a předchází jakékoliv uznání ze strany veřejné autority. Rodinné zásady a hodnoty tvoří základ společenského života. Rodinný život je uvedení do života společnosti.

458. Jaké povinnosti má společnost vůči rodině?

Společnost má povinnost podporovat a upevňovat manželství a rodinu a také respektovat zásadu subsidiarity. Veřejná moc musí respektovat, chránit a podporovat pravou povahu manželství a rodiny, veřejnou mravnost, práva rodičů a domácí blahobyt.

459. Jaké povinnosti mají děti k rodičům?

Děti mají mít ke svým rodičům úctu (synovskou lásku), vděčnost, opravdovou ochotu a poslušnost a tak přispívat také svými dobrými vztahy k bratřím a sestrám k růstu harmonie a svatosti celého rodinného života. Kdyby se rodiče ocitli v nouzi, kdyby onemocněli nebo zestárli, musí jim dospělé děti poskytovat hmotnou i morální pomoc.

460. Jaké povinnosti mají rodiče vůči dětem?

Rodiče, podílející se na božském otcovství, jsou první odpovědní za výchovu svých dětí a také jsou pro ně první hlasatelé víry. Mají povinnost milovat a respektovat děti jako osoby i jako Boží děti a postarat se, nakolik je možné, o jejich hmotné a duchovní potřeby, tímže jim pomáhají při volbě školy, povolání a životního stavu. Zvláště mají povinnost vychovat je ke křesťanské víře.

461. Jak rodiče vychovávají své děti ke křesťanské víře?

Hlavně příkladem, rodinnou modlitbou, katechezí a účastí na církevním životě.

462. Jsou rodinné svazky absolutním dobrem?

Rodinné svazky, i když jsou důležité, nejsou absolutní, protože prvním povoláním křesťana je následovat Krista a milovat ho: ?Kdo miluje otce nebo matku více nežli mne, není mne hoden? (Mt 10,37). Rodiče mají s radostí podporovat své děti, aby následovali Ježíše v každém životním stavu, i v zasvěceném životě nebo v kněžské službě.

463. Jak má být vykonávána autorita v různých oblastech občanské společnosti?

Má být vykonávána jako služba, tímže respektuje základní lidská práva, správnou stupnici hodnot, zákony, distribuční spravedlnost a princip subsidiarity. Každý při výkonu autority má hledat zájmy společnosti a ne svoje zájmy a má se inspirovat při svých rozhodnutích pravdami o Bohu, člověku a o světě.

464. Jaké povinnosti mají občané vůči občanským představitelům?

Ti, kdo jsou podřízeni autoritám, mají považovat své představené za zástupce Boha, tímže jim nabídnou poctivou spolupráci,aby veřejný a společenský život dobře fungoval. To zahrnuje lásku a službu vlasti, právo a povinnost volit, odvádění daní podle vlastních možností, obranu země a právo na konstruktivní kritiku.

465. Kdy nesmí občan poslechnout občanské představitele?

Občan nesmí ve svědomí poslechnout, když zákony občanských představitelů odporují požadavkům mravního řádu: ?Je třeba více poslouchat Boha než lidi? (Sk 5,29).

Páté přikázání: Nezabiješ

466. Proč se má respektovat lidský život?

Protože je posvátný, neboť od počátku zahrnuje stvořitelskou činnost Boha, je a vždycky zůstává ve zvláštním vztahuje Stvořiteli, svému jedinému cíli. Nikomu tedy není dovoleno přímo ničit nevinnou lidskou bytost, protože to závažně odporuje důstojnosti osoby a svatosti Stvořitele. ?Nepřipustíš, aby byl zabit nevinný a spravedlivý? (Ex 23,7).

467. Proč není oprávněná obrana osob a společnosti proti této absolutní normě?

Protože oprávněnou obranou e uskutečňuje volba bránit se a zhodnocuje se právo na vlastní život i druhého a ne volba zabíjet. Oprávněná obrana může být také závažnou povinností pro toho, kdo má odpovědnost za život druhého. Vždyť kdo se brání, uskutečňuje právo na život, vlastní i druhého. Nicméně obrana nesmí užít většího násilí, než je nutné.

468. K čemu slouží trest?

Trest, uložený právoplatnou veřejnou autoritou, má za cíl napravit nepořádek, který napáchala vina, hájit veřejný pořádek a bezpečnost osob, přispět k napravení viníka.

469. Jaký trest je možno uložit?

Trest musí být přiměřený závažnosti zločinu. Dnes, kdy stát má možnosti potlačovat zločin tak, že viníka učiní neškodným, případy absolutní nutnosti trestu smrti ?jsou již velmi vzácné, ne-li prakticky neexistující? (Evangelium vitae). Jsou-li nekrvavé prostředky dostačující, úřední moc se omezí na tyto prostředky, protože ty lépe odpovídají konkrétním podmínkám obecného dobra, více odpovídají důstojnosti osoby a viníkovi definitivně neodnímají možnost morálně se obrodit.

470. Co zakazuje páté přikázání?

Páté přikázání zakazuje jako těžce se protivící mravnímu zákonu:

přímou a úmyslnou vraždu člověka, ale i spolupráci na ní;

přímé ukončení těhotenství, chtěné jako cíl nebo prostředek, ale také spolupráci na něm, pod trestem exkomunikace: lidská bytost musí být absolutním způsobem hájena ve své integritě již od svého početí;

přímou eutanázii, kterou se aktivně ukončuje život tělesně postižených osob nebo nemocných nebo umírajících;

sebevražda i záměrná spolupráce na ní, neboť to těžce uráží spravedlivou lásku k Bohu, k sobě a k bližnímu: co se týká odpovědnosti, sebevrah ji může zvětšit, dá-li pohoršení, ale mohou ji zmenšit zvláštní psychické potíže nebo těžký strach.

471. Jaké lékařské procedury jsou dovoleny, když je smrt považována za bezprostřední?

Léčebné kúry, které má mít nemocná osoba, se nesmí oprávněně přerušit. Je oprávněné použití utišujících prostředků, nezaměřených na smrt, a zřeknutí se ?terapeutické úpornosti?, to je použití nepřiměřených lékařských procedur a bez rozumné naděje na kladný výsledek.

472. Proč musí společnost chránit každé embryo?

Nezcizitelné právo na život každého lidského jednotlivce, již od jeho početí, je základním prvkem občanské společnosti a jejího zákonodárství. Nedá-li stát svou moc do služby práv všech a zvláště nejslabších, mezi nimi ještě nenarozených, jsou tím ohroženy samy základy právního státu.

473. Jak se lze vyhnout pohoršení?

Pohoršení, které spočívá v tom, že se druzí přivedou ke konání zla, se lze vyhnout tím, že se respektuje duše i tělo osoby. Uvádí-li se jiní k tomu, aby těžce hřešili, páchá se těžká vina.

474. Jakou povinnost máme vůči tělu?

Musím rozumně pečovat o tělesné zdraví, své i druhého, přesto se ale vyhýbáme kultu těla a jakémukoliv druhu přehánění. Kromě toho je třeba se vyhýbat užívaní drog, jež způsobují velmi těžké následky na zdraví a na lidském životě a také zneužívání jídla alkoholických nápojů, tabáku a léků.

475. Kdy jsou morálně dovolené vědecké, lékařské nebo psychologické experimenty na osobách nebo skupinách lidí?

Jsou morálně oprávněné, jsou-li ke službě integrálnímu dobru osoby a společnosti, bez nadměrných rizik pro život, tělesnou a psychickou integritu subjektů, dostatečně informovaných a souhlasících.

476. Jsou dovolené transplantace a darování orgánů před i po smrti?

Transplantace orgánů je morálně přijatelná se souhlasem dárce a bez nadměrných rizik pro něho. Pro ušlechtilý akt darování orgánů po smrti, musí být náležitě zjištěna skutečná smrt dárce.

477. Jaké praktiky jsou proti respektování tělesné integrity lidské osoby?

Jsou to: únosy osob, terorismus, mučení, násilí, přímá sterilizace. Amputace, zkomolení nějaké osoby je morálně dovolené pouze pro nezbytné terapeutické účely téže osoby.

478. Jak je třeba pečovat o umírající?

Umírající mají právo důstojně prožívat své poslední okamžiky pozemského života, především podporováni modlitbou a svátostmi, jež připravují na setkání s živým Bohem.

479. A jak se má zacházet s těly zesnulých?

S těly zesnulých se má zacházet s úctou a láskou. Jejich kremace je dovolena, je-li prováděna bez zpochybňování víry ve vzkříšení těl.

480. Co požaduje Pán od každé osoby ohledně míru?

Pán, který hlásá ?blahoslavení tvůrcové pokoje? (Mt 5,9), žádá pokoj srdce a pranýřuje nemravnost hněvu, který je touhou po pomstě za způsobené zlo, i nenávist, která vede k tomu, že se dychtí po tom, aby bližního postihlo nějaké zlo. Tato zla, jsou-li vědomá a souhlasí-li se s nimi v závažných věcech, se mohou stát těžkými hříchy proti lásce.

481. Co to je mír ve světě?

Mír ve svět, který se požaduje pro respektování a rozvoj lidského života, není prostě doba bez války nebo rovnováha protichůdných sil, nýbrž je to ?klid řádu? (sv. Augustin) ?plod spravedlnosti? (Iz 32,17) a účinek lásky. Pozemský mír je obrazem a plodem Kristova pokoje.

482. Co vyžaduje mír ve světě?

Vyžaduje spravedlivé rozdělení a ochranu dober osob, svobodnou komunikaci mezi lidskými bytostmi, respektování důstojnosti osob a národů, trvalou praxi spravedlnosti a bratrství.

483. Kdy je morálně dovoleno užít vojenskou moc?

Užití vojenské moci je morálně ospravedlnitelné, jsou-li zároveň přítomny následující podmínky: jistota trvalé a těžké způsobené škody; neúčinnost jakékoliv jiné pokojné alternativy; oprávněné možnosti úspěchu; vyloučení horších následků, vezme-li se v úvahu současná síla ničivých prostředků.

484. Kdo má v případě hrozby války přísně vyhodnotit takové podmínky?

To je věcí moudrého posouzení vládních představitelů, kteří mají také právo uložit občanům povinnost národní obrany, při zachování osobního práva na odmítnutí z důvodů svědomí, které je třeba uskutečnit jinou formou služby lidskému společenství.

485. Co požaduje mravní zákon za války?

Mravní zákon platí stále, i za války. Vyžaduje, aby se jednalo lidsky s nebojujícími, s raněnými vojáky a vězni. Akce záměrně odporující právu národů a dispozicím, které je ukládá, jsou zločiny, které nemůže omluvit slepá poslušnost. Musí se odsoudit masové ničení, vyhlazování národa nebo etnické menšiny, což jsou velmi těžké hříchy: je to mravní povinnost odporovat rozkazům toho, kdo je nařídil.

486. Co je třeba udělat, aby se předešlo válce?

Musí se udělat všechno, co je rozumně možné, aby se jakkoliv předešlo válce, když jsou známa zla a nespravedlnosti, jež vyvolává. Zvláště je třeba předejít hromadění a obchodu se zbraněmi, které není náležitě pod kontrolou veřejných mocí; hospodářským nebo společenským nespravedlnostem, etnickým a náboženským diskriminacím; závisti, nedůvěře, pýše a duchu msty. Kolik se udělá pro to, aby se vyloučily tyto a jiné nepořádky, tolik se napomáhá budování míru a předcházení válce.

Šesté přikázání: Nezesmilníš

487. Jaký úkol má lidská osoba vůči vlastní pohlavní totožnosti?

Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, mající stejnou osobní důstojnost a vepsal do nich povolání lásky a společenství. Je věcí každého přijmout vlastní pohlavní totožnost, tímže uzná její důležitost, specifičnost a doplňkovost.

488. Co to je čistota?

Čistota je kladná integrace pohlavnosti do osoby. Pohlavnost se stává opravdu lidská když je spravedlivě integrována ve vztahu mezi osobami. Čistota je mravní ctnost, Boží dar, milost a plod Ducha.

489. Co zahrnuje ctnost čistoty?

Ta zahrnuje získání sebeovládání, jako výraz lidské svobody zaměřené a darování sebe sama. K tomu je nutná celistvá a trvalá výchova, která se postupně provádí v údobích růstu.

490. Jaké prostředky napomáhají žit čistotu?

Je k dispozici mnoho prostředků: Boží milost, pomoc svátostí, modlitba, sebepo