VaticanNews.va

   24. 8. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5983
Poslechem z webových stránek.3723
Četbou textů na webových stránkách.6004
Poslechem i četbou.3528


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

G. Weigel: Proces proti kardinálu Pellovi připomíná časy stalinismu

Soud zamítl odvolání kardinála Pella

Nový Gibsonův film „Vzkříšení“ vyjde na Velikonoce


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Cesty mimo Itálii 

21.8.2005 

Ve večeřadle začíná proces proměn, které přetvoří celý svět

Homilie Benedikta XVI. při mši svaté na zakončení SDM, Marienfeld, 10:00hod.

Česká sekce RV

Drazí mladí!

Před svatou Hostií, ve které se Ježíš pro nás stal chlebem, který vnitřně drží a sytí náš život (srv. Jan 6,35), jsme včera zahájili vnitřní cestu adorace. V eucharistii se adorace má stát jednotou. Při eucharistické slavnosti se ocitáme v té ?hodině?, o níž mluví Janovo evangelium. Skrze Eucharistii se tato jeho ?hodina? stává naší hodinou, jeho přítomností mezi námi. On spolu s učedníky slavil paschální večeři Izraele, na památku osvobozujícího činu Boha, který vyvedl Izrael z otroctví ke svobodě. Ježíš následuje obřady Izraele. Modlí se nad chlebem modlitbu chvály a požehnání. Pak ale přichází něco nového. (Ježíš) děkuje Bohu nejen za velké činy minulosti, děkuje mu za své vlastní oslavení, které se uskuteční skrze Kříž a Vzkříšení, a promlouvá k učeníkům slovy, v nichž je obsaženo shrnutí Zákona a Proroků: ?Toto je mé Tělo, které se za vás obětuje. Tento kalich je Nová smlouva zpečetěná mou Krví.? A pak rozděluje chléb a (podává) kalich, a zároveň jim dává za úkol, aby to, co právě řekl a učinil, stále znovu na jeho památku říkali a činili.

Co se to děje? Jak může Ježíš rozdělovat své Tělo a svou Krev? Tím, že učinil z chleba své Tělo a z vína svou Krev, předjímá svou smrt, přijímá ji do svého nitra a proměňuje ji v čin lásky. To, co po vnější stránce je brutálním násilím, se v nitru stává aktem lásky, která se cele dává. To je podstatná proměna, která se uskutečnila ve večeřadle a která měla vyvolat proces proměn, jehož posledním cílem je proměna světa k oné podobě, ve které Bůh bude všechno ve všem (srv. 1 Kor 15, 28). Odedávna všichni lidé ve svém srdci očekávají jakousi změnu, proměnu světa. Nyní přichází tento ústřední akt proměny, který jediný může skutečně obnovit svět: násilí se proměňuje v lásku, a tedy smrt v život. Neboť tento čin smrt přetváří v lásku, smrt jako taková je už překonána, už v ní je přítomno vzkříšení. Smrt je takříkajíc hluboce zraněna, natolik, že už nemůže mít poslední slovo. Je to, abychom použili dnes dobře známý obraz, nukleární štěpení přenesené do hloubi bytí ? vítězství lásky nad nenávistí, vítězství lásky nad smrtí. Jedině tato vnitřní exploze dobra, které vítězí nad zlem, může vyvolat řetězovou reakci proměn, které postupně přetvoří svět. Všechny jiné změny zůstávají povrchní a nepřinášejí záchranu. Proto mluvíme o vykoupení: to, co bylo vnitřně nezbytné se stalo a my můžeme vstoupit do tohoto procesu. Ježíš může rozdělovat své Tělo, protože skutečně dává sebe sama.

Tato první základní proměna násilí v lásku, smrti v život pak s sebou nese další proměny. Chléb a víno se stávají Tělem a Krví. Proměna se ale nemůže zastavit tady, naopak, musí teprve naplno začít. Tělo a Krev Krista nám jsou dávány, abychom my sami byli proměněni. My sami se musíme stát Kristovým Tělem, jeho vlastní tělo a krev. Všichni jíme stejný chléb, to ale znamená, že se my sami se stáváme jedním. Tak se adorace, jak už jsme řekli, stává jednotou. Bůh už není pouze před námi, jako Zcela Jiný. Je v nás a my jsme v něm. Jeho dynamika nás prostupuje a od nás se chce šířit k ostatním do celého světa, aby se jeho láska stala převládajícím měřítkem světa. Velmi krásný odkaz na tento nový krok, který nám dala Poslední Večeře, vidím v různých smyslech, jaké má slovo ?adorace? v řečtině a v latině. Řecké slovo zní proskynesis. Znamená gesto podřízení, uznání Boha za naši pravou míru, za normu, kterou jsme se rozhodli přijmout. Říká, že svoboda neznamená užívat si života, považovat se za naprosto autonomní, nýbrž řídit se podle měřítek pravdy a dobra, abychom se tak stali my sami pravými a dobrými. Toto gesto je nezbytné, i když naše touha po svobodě nejprve vzdoruje. Zcela ji vzít za svou bude možné až při druhém kroku, který nám předkládá Poslední Večeře. Latinské slovo pro adoraci je ?ad-oratio" ? přitisknutí úst k ústům, polibek, objetí, tedy v posledku láska. Podřízení se stává jednotou, protože ten, jemuž se podřizujeme je Láska. Podřízenost tak získává smysl, protože nám nevnucuje vnější věci, ale osvobozuje nás z hloubi našeho bytí.

Vrátíme se nyní k Poslední Večeři. Novost, která se při ní uskutečnila, spočívá v novém prohloubení pradávné izraelské modlitby požehnání, která se od té chvíle stává slovem proměnění a dává nám účast na Kristově ?hodině?. Vstupujeme do ní ve slovech, které vycházejí z posvátné moci konsekreace ? je to proměna, která se uskutečňuje skrze modlitbu chvály, která nás staví do kontinuity Izraele a celých dějin spásy a zároveň nám dává novost, ke které tato modlitba ve své nejhlubší přirozenosti směřuje. Tato modlitba, kterou církev nazývá ?eucharistická modlitba?, ustanovuje Eucharistii. Je to mocné slovo, které proměňuje dary země zcela novým způsobem v sebedarování Boha a nás zapojuje do tohoto proces proměny. Proto nazýváme tuto událost Eucharistie, což je překlad hebrejského slova beracha ? díkuvzdání, chvála, požehnání a tedy proměna vycházející od Pána, přítomnost jeho ?hodiny?. Hodina Ježíšova je hodinou, v níž vítězí láska. Jinými slovy: je to Bůh, kdo zvítězil, protože On je Láska. Ježíšova Hodina se chce stát naší hodinou a stane se jí, pokud se my, skrze slavení eucharistie, necháme vtáhnout do procesu proměn, které Pán připravil. Eucharistie se musí stát středem našeho života. Není to pozitivismus nebo touha po moci, když nám církev říká, že eucharistie je součástí neděle. O velikonočním ránu dostaly nejprve ženy a pak učedníci milost uvidět Pána. Od té chvíli věděli, že první den týdne, neděle, má být jeho dnem, dnem Kristovým. Den počátku stvoření se stává dnem obnovy stvoření. Stvoření a vykoupení jdou společně. Proto je neděle tolik důležitá. Je krásné, že dnes v mnoha kulturách je neděle volným dnem nebo - spolu se sobotou - tvoří dokonce tzv. volný ?víkend?. Tento volný čas nicméně zůstává prázdný, pokud v něm není Bůh. Milí přátelé! Někdy se v prvním okamžiku může zdát nepříjemné zahrnout do nedělního programu také mši svatou. Ale když přijmete tento úkol za svůj, zjistíte, že právě toto dává správné těžiště volnému času. Nedejte se odradit od účasti na nedělní eucharistii a pomáhejte také ostatním, aby ji objevili. Jistě, aby z ní vyzařovala radost, kterou potřebujeme, musíme se učit stále lépe jí rozumět v její hloubce, musíme se učit milovat ji. Nasaďme se v tomto smyslu ? stojí to za to! Objevíme tak hluboké bohatství liturgie církve a její skutečnou velikost: není to totiž tak, že bychom si pořádali slavnost sami pro sebe, nýbrž živý Bůh připravuje slavnost pro nás. S láskou k eucharistii objevíte znovu také svátost smíření, ve které milosrdná Boží dobrota dává našemu životu stále nový začátek.

Kdo objevil Krista, musí k němu vést také ostatní. Velkou radost nemůže člověk uchovávat jen pro sebe. Je třeba ji předávat. Na mnoha místech světa se dnes objevuje podivné zapomenutí na Boha. Zdá se, že všechno docela dobře jde i bez Něho. Zároveň se ale objevuje také pocit frustrace, nespokojenosti všech se vším. Až by se chtělo volat: To přece nemůže být ten život! Vskutku ne. A tak spolu se zapomenutím na Boha existuje také náboženský boom. Nechci ztrhávat všechno, co se vynořuje v tomto kontextu. Může to být také upřímná radost z objevu. Ale, abych pravdu řekl, nezřídka se náboženství stává téměř konzumním produktem. Vybírá se to, co se líbí, někteří z toho umějí profitovat. Ale náboženství na způsob ?urob si sám? nám nakonec nepomůže. Je pohodlné, ale v okamžiku krize nás nechává sobě samým. Pomáhejte lidem objevit pravou hvězdu, která ukazuje cestu: Ježíše Krista! Snažme se my sami poznávat ho stále lépe, abychom mohli přesvědčivě vést k němu také ostatní. Proto je tak důležitá láska k Písmu Svatému a v důsledku je také důležité znát víru církve, která nám otvírá smysl Písma. Je to Duch Svatý, který vede Církev v růstu její víry a dovoloval jí a dovoluje jí nořit se stále hlouběji do pravdy. (srv. Jan 16,13). Papež Jan Pavel II. nám dal úžasné dílo, ve kterém je víra vyznávaná po staletí souhrnně vysvětlena: Katechismus katolické církve. Já sám jsem nedávno mohl představit Kompendium tohoto Katechismu, které bylo vypracováno na žádost zesnulého Papeže. To jsou dvě základní knihy, které bych vám všem chtěl doporučit.

Samotné knihy ale samozřejmě nestačí. Vytvářejte společenství založená na víře! V posledních desetiletích vznikla hnutí a komunity, ve kterých se síla evangelia projevuje v celé své životnosti. Hledejte společenství víry jako přátelé na cestě, kteří společně pokračují na velké pouti, kterou nám Králové z Východu ukázali jako první. Spontánnost nových komunit je důležitá, ale důležité je také zachovat společenství s Papežem a s biskupy. Oni mají být zárukou toho, že nehledáme soukromé stezky, že žijeme v oné velké Boží rodině, kterou Pán založil na dvanácti apoštolech.

Ještě jednou se musím vrátit k Eucharistii. ?Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo,? říká sv. Pavel (1 Kor 10,17). Tím chce říct: Protože přijímáme téhož Pána, On nás přijímá a přitahuje k sobě, proto jsme jedno také my. To se musí projevovat v životě. To se musí projevovat ve schopnosti odpouštět. Musí se to projevovat v pozornosti k potřebám druhého. Musí se to projevovat v připravenosti sdílet se. Musí se to projevit v našem nasazení pro bližního, blízkého i navenek vzdáleného, který se nás ovšem vždy dotýká z blízka. Dnes existují různé druhy volontariátu, vzory vzájemné služby, kterou naše společnost naléhavě potřebuje. Nesmíme například nechávat staré lidi jejich samotě, nesmíme přecházet bez povšimnutí kolem trpících. Když myslíme a žijeme v síle společenství s Kristem, otevírají se nám oči. Tehdy se nebudeme už přizpůsobovat živoření, které se stará jen o sebe sama, ale uvidíme, kde a jak jsme zapotřebí. Budeme-li takto žít a jednat, brzy si všimneme, že je daleko krásnější být užitečnými a být k dispozici druhým než starat se jen o pohodlí, které se nám nabízí. Vím, že vy mladí, toužíte po velkých věcech, že se chcete zasazovat za lepší svět. Ukažte to lidem, ukažte to světu, který očekává právě toto svědectví od učedníků Ježíše Krista, a který - zejména skrze vaši lásku ? bude moci objevit hvězdu, kterou následujeme.
Pokračujme spolu s Kristem a žijme svůj život jako ti, kdo vpravdě uctívají Boha! Amen.

Překlad Johana Bronková

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
31.7.16 Paměť Boha není harddisk, nýbrž něžné srdce
28.7.13 Jděte beze strachu sloužit
21.8.11 Mít víru znamená opírat se o víru druhých
20.7.08 Dovolit Boží lásce, aby nás proměnila



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež František přijal členy a přátele Španělsko-židovské nadace

Ďábel je reálná bytost, nikoli pouze symbol

Latinskoameričtí biskupové k požárům v Amazonii

Italský biskup: Oběti nucené prostituce jsou bankomatem kriminálních živlů

Jednání vietnamské delegace na vatikánském státním sekretariátu

Tvář Amazonie očima dlouholetého misionáře

Papež František se soukromě zúčastnil mše svaté u hrobu sv. Pia X.

Arcibiskup Gallagher: Neživit nacionalistické ani europeistické extrémismy

G. Weigel: Proces proti kardinálu Pellovi připomíná časy stalinismu

Arcibiskup Jurkovič: Pouť papeže do Japonska bude voláním po míru

Historická poutní cesta do Říma kandiduje na zařazení do fondu světového dědictví UNESCO

Polský episkopát o hrozící depravaci dětí ve školách ideologií LGBT

 Nově na webu
Svatý otec: O Skutcích apoštolů - »všechno měli společné« (Sk 4, 32)

Publicistika: O alternativních dějinách člověka

Publicistika: Nevinná krev vylitá na cesty světa

Rozhovory: Přípona –ismus většinou nevěstí nic dobrého

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv srpen 19
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru