Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Na úvod zasedání XI. shromáždění biskupského synodu vystoupili včera někteří účastníci z řad biskupů se svými příspěvky. Vybíráme několik postřehů, které v jednotlivých příspěvcích zazněly.

Kardinál José Saraiva Martins, Prefekt kongregace pro svatořečení
Mezi mnohými aspekty eucharistického mystéria zdůrazňuje základní dimenzi velikonoční, o kterém se zmiňuje také Instrumentum laboris. ?Nelze oddělit smrt Krista od jeho Vzkříšení.? (IL 7) Oboje je součástí jeho Výkupné oběti. On zemřel, aby vstal z mrtvých. Velký pátek by neměl žádný smysl bez Neděle Zmrtvýchvstání. Ježíš nikdy neodděloval tyto dvě spásné události, naopak zdůrazňoval jejich neoddělitelnost. Je-li Eucharistie novou aktualizací Kristovy Oběti v čase a v dějinách, zpřítomňuje nám nejen jeho smrt, ale i vzkříšení., celé velikonoční tajemství. To zvláště zdůrazňuje encyklika Ecclesia de Eucharistia, když potvrzuje, že Eucharistická oběť činí přítomným nejen tajemství utrpení a smrti Spasitele, ale i tajemství jeho vzkříšení, v němž jeho oběť nachází své završení. Eucharistie je jinými slovy památkou Kristových Velikonoc.
Jako taková je pak Eucharistie ?pramenem sdíleného zjevení?, ať již v rovině vertikální, ve vztahu ke Kristu, nebo v horizontální, mezi jeho učedníky. Je hlubokým pramenem zásadního společenství s Vykupitelem. Přijímat Eucharistii znamená vstupovat do hlubokého společenství s Ježíšem. ?Zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás? (Jan 15,4)
Ale intimní spojení s Kristem v Eucharistii nemůže být pochopeno ani plně prožíváno mimo společenství Církve. Církev je Tělem Kristovým, jde s Kristem v té míře, nakolik je s ním mysticky spojena. První křesťané byli ?jedno srdce a jedna mysl?, když se setkávali u společného stolu a ?lámání chleba?. Církev je jedna, tak jako je jedna Eucharistie.
V tomto kontextu spočívá také ekumenická hodnota Eucharistie. Pravý ekumenismus není v tom, abychom šli k našim odloučeným bratrům, nebo aby oni přišli k nám, ale spíše v tom. abychom společně šli pod vedením Ducha k Tomu, který chtěl zůstat s námi v eucharistických způsobách.

Mons. Donald William Wuerl, biskup z Pittsburgu připomněl, že naše katecheze musí vycházet ze situace sekularizovaného světa. Následováním Krista dáváme pravé svědectví svému okolí. Naše morální a sociální katecheze nemůže být oddělena od srdce naší víry, od smrti a vzkříšení Krista, na níž máme účast v Eucharistii. Pastorální katechese se musí integrovat do tohoto základního mysteria Kristovy přítomnosti mezi námi skrze Eucharistii.

Kardinál Stephen Fumio Hamao, prefekt Papežské rady pro migranty a uprchlíky.
V dnešním světě jsme svědky společenských transformací tak velikých, že máme dojem, jako by se objevovalo nějaké nové lidství. Padají hranice mezi národy, lidé a rasy se mísí, prolínají se kultury, vznikají nadnárodní organismy, hledá se mezinárodní právo. Formuje se jeden světový trh pro zboží i ideje. Je to výhoda, ale tento proces zahrnuje i rizika. Zbourání hranic totiž nedoprovází ?globální solidarita?. Stále více se zpřísňují restrikce k imigrantům, stěžuje se možnost přístupu lidí z chudých zemí k bohatství těch rozvinutých, odlišnost toho, kdo přichází z jiné země, je většinou chápána jako hrozba než obohacení. Katolická církev není je ?rozptýlena na 5 kontinentů?, ale je i společenstvím mezi nimi, Eucharistie se pak stává středem jednoty, místem sjednocení, prostorem přijetí jednoty v mnohosti.
Nestačí říci, že Eucharistie je centrem křesťanského společenství, ale je také třeba říci, že Církev je pro své vnitřní spojení s celou osobou Krista uprostřed Eucharistie.
Eucharistie směřuje k eschatologickému naplnění, a nyní nám dává s předstihem zakoušet hostinu v nebeském Království.
Eucharistie ukazuje význam křesťanské existence ve světě, kterou církev prožívá jako putování. Na této cestě se stává ?pokrmem poutníků?, kteří přecházejí v novém exodu, nových velikonocích, aby směřovali k věčnému dědictví ve společenství svatých.

Mons. Bruno Forte, arcibiskup z Chieti-Vasto
Upozornil na kapitolu z přípravného dokumentu Instrumentum Laboris, který se týká významu Eucharistie pro církevní společenství. Navrhl, aby se tato otázka ještě více prohloubila, aby tak více vynikalo základní tajemství přítomnosti Krista v Církvi skrze Eucharistii. Tímto způsobem se také posílí vědomí kolegiality mezi služebníky Církve na všech úrovních.

Mons. Alberto Giraldo Jaramillo, arcibiskup Medellinu
Zdůraznil význam Eucharistie pro život rodin, neboť rodina byla vždy v centru pozornosti pastoračního úsilí papeže Jana Pavla II. K tomu je zapotřebí více se soustředit na přípravu před uzavřením svátosti manželství. Eucharistie slavená při svátosti manželství má sloužit jako vzor křesťanské lásky, v níž je Kristus spojen s Církví.

Mons. Salvatore Fisichella, Rektor Lateránské univerzity v Římě obrátil pozornost k tomu, že Eucharistie je i pramenem křesťanské kultury. Je zapotřebí zvýšit důraz při výchově, aby se pochopil rozměr sakrálního prostoru, ve kterém se Eucharistie slaví a uchovává.
Eucharistie také nabízí naší kultuře opomíjený rozměr oběti: smyslem této oběti je nabídka svobody, něco, co se dává zdarma ve prospěch druhých, jako dar lásky. Eucharistie má konečně rozměr pomáhat a vést věřící k budování lepšího světa. Lepší svět se vytvoří tím, že každý z nás bude usilovat o vyjádření toho nejlepšího, co je v něm samotném a naučí se setkávat s ostatními, kteří jsou na cestě hledání pravdy.

Mons. Tadeusz Kondrusiewicz, arcibiskup Moskvy
Věnoval se přínosu liturgické reformy pro objevování významu Eucharistie. Nedodržování liturgických norem pak vede k ochuzení víry. Je zapotřebí stanovit a zdůraznit všechny liturgické zásady ve vztahu k Eucharsitii, neboť pak se nemůže ani úspěšně vést ekumenický dialog. Nedodržování liturgických pravidel si žádá schválení nového dokumentu s důrazem na jasné stanovení liturgických norem, neboť vztah k Eucharisti vždy musí vycházet z jejího svátostného rozměru.

(pec)