VaticanNews.va

   22. 10. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6142
Poslechem z webových stránek.3799
Četbou textů na webových stránkách.6144
Poslechem i četbou.3611


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Problémem není celibát, ale nekoherentnost

První návrhy z amazonské synody: Zvláštní amazonský obřad

Prefekt kongregace pro nauku víry k otázkám diskutovaným na synodě


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Seriály

 Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie 

12.11.2005 

Sanctus

Aleksander Kowalski

Ve velké eucharistické modlitbě nacházíme text v plném znění převzatý ze Starého zákona. Podle prvního slova latinské verze je nazýván Sanctus. Na Východě i na Západě se zpívá po prefaci. Začíná slovy serafínů z vize proroka Izajáše: Svatý, Svatý, Svatý, Pán Bůh Zástupů. Nebe i země jsou plny tvé slávy (srv. Iz 6,3). Jediným dodatkem ? existujícím ve všech křesťanských liturgiích -k tomuto biblickému textu, je zmínka o nebesích a užití přivlastňovacího zájmena ?tvé?, zatímco v Izjášově knize je řeč pouze o Zemi plné Jeho slávy. Změnu třetí osoby zájmena na druhou určila nutnost upravit Izajášův text do stylu celé eucharistické modlitby, ve které o Bohu pouze nemluvíme, ale obracíme se k Němu. Oproti tomu přidání motivu nebe plného Boží slávy můžeme vysvětlit kontextem mešní liturgie, která nás uvádí do skutečnosti vykračující za pozemské záležitosti, stejně jako samotným původem těchto slov o Boží svatosti a slávě, hlásaných u Izajáše andělskými bytostmi, a tedy nebešťany.

Ve Starém Zákoně má původ také druhé část ?Sanctus?. Tentokrát jde o fragment jednoho z žalmů: ?Sláva na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.? (srv. Ž 118, 25-26). V porovnání s textem 118. žalmu i tady nacházíme charakteristický dodatek, totiž výraz: na výsostech. I tentokrát jsou přidána slova vedou mysl účastníků liturgie k nebi. Je to jakési pokračování výzvy: ?Vzhůru srdce? z dialogu před prefací. Konec konců víme dobře, odkud tato slova pocházejí. Citát ze 118. žalmu nebyl do ?Sanctus? převzat přímo z žaltáře, ale ve formě užité u evangelistů (Mt 21,9; Mk 11,9-10) při popisu Kristova vjezdu do Jeruzaléma o Květné neděli. Právě tam se po Hosanna objevuje obrat: na výsostech.

V syrských a arménských liturgiích najdeme v této části ?Sanctus? ještě jiný dodatek. Zpívá se tam: ?Požehnaný, jenž přišel a přichází ve jménu Páně.? Můžeme v tom vidět jistou návaznost na jediný text Nového Zákona, který cituje slova serafínů z Izajášova vidění. Najdeme ho v Apokalypse: ?Svatý, Svatý, Svatý, Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl, který jest a který přichází.? (Ap 4,8)

Také Židé se modli těmito slovy serafínů z knihy proroka Izajáše. Jsou součástí několikrát denně opakované modlitby Kedušà, jejíž název pochází z hebrejského Kadòš ? ?Svatý?. Biblický verš je citován v plném znění: ?Volal jeden k druhému: Svatý, Svatý, Svatý je Hospodin zástupů. Celá země je plná jeho slávy (Iz 6,3). V této židovské modlitbě se pak připojuje ještě další biblický text, připomínající v řadě ohledů fragment 118. žalmu, který je součástí křesťanského Sanctus. Pochází z knihy proroka Ezechiela: Požehnána buď Hospodinova sláva vycházející ze svého místa! (Ez 3,12).

Sanctus může z několika důvodů zaskakovat toho, kdo si neuvědomuje hluboké starozákonní kořeny Eucharistie. Nejen proto, že se skládá z textů pocházejících výlučně ze Starého Zákona a má výrazné analogie v židovských modlitbách. Latinská i byzantská liturgie zachovává dokonce dva hebrejské výrazy: Sabaòt a Hosanna.

Termín Sabaòt znamená ?Zástupy? ? ať už jde o vojenské oddíly v doslovném pozemském významu, nebo ?nebeské vojsko?, hvězd a planet či přímo andělů. Když se ve Starém Zákoně hovoří o Jahve Sabaòt, jde o poukaz na Boží moc. Ve starověkých překladech Bible, jako řecká Septuaginta, syrská Pešitta nebo latinský Vulgáta, se titul Sabaòt překládá někdy jako ?Mocný? nebo ?Všemohoucí?, jindy je ale ponechán v hebrejštině, jako jedno z vlastních Božích jmen. V tomto originálním znění ho zachovala latinská liturgie, stejně jako řecká v její následnosti také staroslověnská. Zatímco jiné starobylé východní liturgie, jako například syrská, užívá výraz: ?Pán Bůh Všemohoucí.? V pokoncilních překladech liturgie latinského obřadu do moderních jazyků, najdeme různé převody tohoto výrazu: ?Pán Bůh Zástupů, Celého světa, všech mocností a moci, Všemohoucí?. V některých překladech však zůstalo, stejně jako v latinském originále hebrejské Sabaòt.

Oproti tomu výraz Hosanna se zachoval ve stejné formě ve všech liturgiích na Východě i na Západě. hebrejsky zní: Hoši´a-nnà ? a bylo by možné překládat ho jako: ?Zachraň nás!? nebo ?Pomoc nám, prosím!? Prosebné volání, s nímž se kdysi obracelo k Bohu, stejně jako ke světským vládcům, se postupně stalo radostnou aklamací, vyjadřující víru ve spásné Boží působení. V tom smyslu byl užit při triumfálním vjezdu Krista do Jeruzaléma. Ž 118 patří do skupiny žalmů nazývaných Hallel, které se zpívaly během oslav Paschy a dalších židovských svátků. Jedním z nich je podzimní Svátek stánků. V pozdějším judaismu je právě podle slov 118. žalmu nazýván sedmý den toho svátku ?Velké Hosanna? ? Haš´a-nnà Rabbà ? při kterém se mává palmovými větvemi. I v tom je opět jistá analogie s Květnou nedělí. Tento výraz ovšem figuruje pouze v hebrejském originále řečeného žalmu. Všechny biblické překlady ? včetně nejstarších, jako Septuaginta, Pešitta nebo Vulgáta ? ho překládají jako: Ó Pane, zachraň nás! (Ž 118,25). Můžeme tedy říci, že právě díky evangelijnímu popisu vjezdu Krista do Jeruzaléma křesťanská eucharistická liturgie zachovala v ?Sanctus? hebrejský termín Hosanna.

Další články z podrubriky Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Synoda: Kněží odcházejí radši do USA než do džungle

Vatikán nestojí před finančním krachem

Růže v zimě – nový film o Edith Steinové

Oznámeno datum blahořečení kardinála Stefana Wyszyńského

Účastníci panamazonské synody obnovili Pakt z katakomb

Biskupové: Nová potratová norma v Severním Irsku je antidemokratická

Dárce a jeho čtrnáct autistických dětí

Vychází knižní výbor papežových textů o modlitbě

Svatý otec k Mezinárodní křesťanské námořní asociaci

Papež: Svědek Ježíšův není nikdy věřitelem, nýbrž dlužníkem

Pouze v Kristu je spása každého člověka i národa

Prefekt kongregace pro nauku víry k otázkám diskutovaným na synodě

 Nově na webu
Svatý otec: Ukázat životem, ba slovem, že Bůh miluje všechny

Publicistika: Naplňovat proroctví

Publicistika: Modlitba je dechem nového života

Rozhovory: Sýrie zůstává kolbištěm mezinárodních zájmů

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv říjen 19
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru