List Efesanům nám představuje církev jako budovu postavenou ?na základech apoštolů a proroků, mající jako nárožní kámen Ježíše Krista? (2, 19). V knize Zjevení je úloha dvanácti apoštolů objasněna v eschatologickém výjevu nebeského Jeruzaléma představeného jako město, jehož hradby spočívají na ?dvanácti základních kamenech a na nich je dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů? (21, 14). Evangelia souhlasně uvádějí, že povolání apoštolů poznamenalo první kroky Ježíšovy služby po křtu, který přijal od Jana Křtitele ve vodách Jordánu.
Podle Markova (1, 16-20) i Matoušova (4, 18-23) vyprávění je místem povolání prvních apoštolů Genezaretské jezero. Chvíli poté, co Ježíš začne kázat o Božím království, spočine jeho pohled na dvou dvojicích bratří ? Šimonovi a Ondřeji a Jakubovi a Janu, rybářích zaneprázdněných svou každodenní prací. Vrhají sítě, nebo je vyspravují. Avšak čeká na ně jiný rybolov. Ježíš je energicky volá a oni ho okamžitě následují, aby se z nich stali ?rybáři lidí? (srov. Mk 1, 17; Mt 4, 19). Lukášovo vyprávění, i když vychází z téže tradice, je propracovanější (5, 1-11). Cesta víry prvních učedníků je v něm vylíčena s upřesněním, že výzvu k následování Krista zaslechli poté, co vyslechli první Ježíšovo kázání a byli svědky prvních zázračných činů, které vykonal. Bezprostředně následující událostí je zázračný rybolov, jenž symbolizuje poslání ?rybářů lidí?, svěřené bratrům. Osud těch, které si Ježíš povolal, bude od této chvíle úzce spjat s Jeho životem. Apoštol je ten, kdo je poslán (kázat evangelium), ale je především tím, kdo se setkal s živým Ježíšem.
Právě tuto událost, první setkání Ježíše s budoucími apoštoly, vyzdvihuje evangelista Jan. V jeho vyprávění má zmíněná scéna jinou podobu. Setkání se odehrává na březích Jordánu. Popis budoucích učedníků, kteří stejně jako Ježíš přišli z Galileje, aby se nechali pokřtít Janem, se zaměřuje na jejich vnitřní duchovní svět. Byli to mužové, kteří v očekávání Božího království toužili poznat Mesiáše, jehož příchod byl předpovídán jako bezprostředně blízký. A stačila jen slova Jana Křtitele, jenž Ježíše označil za Beránka Božího (srov. Jan 1, 36), aby zatoužili po osobním setkání s Mistrem. Obsah Ježíšova rozhovoru s prvními dvěma budoucími apoštoly je velmi působivý. Na otázku: ?Koho hledáte??, odpovídají jinou otázkou: ?Rabbi (tj. Mistře), kde bydlíš?? Ježíšova odpověď je výzvou: ?Pojďte a uvidíte!? (srov. Jan 1, 38-39). Dobrodružství apoštolů tedy začíná jako setkání lidí, kteří se jeden druhému navzájem otvírají, a také se zblízka poznávají s Mistrem. Nemají se totiž stát jen hlasateli nějaké ideje, nýbrž svědky syna člověka. Dříve než budou vysláni hlásat evangelium, budou muset ?být s Ježíšem? (srov. Mk 3, 14) a navázat s ním osobní vztah. Díky tomu nebude hlásání evangelia ničím jiným než zprávou o skutečně prožitých událostech a zároveň výzvou vstoupit do tajemné blízkosti Ježíše Krista (srov. 1 Jan 13).
Kam budou apoštolové posláni? Evangelium vyznívá ve smyslu, že Ježíš omezuje své poslání pouze na Izrael: ?Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím domu izraelského? (Mt 15, 24). Podobným způsobem se zdá, že vymezuje poslání svěřené apoštolům: ?Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte; raději jděte ke ztraceným ovcím z domu izraelského (Mt 10, 5). Někteří představitelé tzv. moderní racionalistické kritiky považují tyto výroky za známku nedostatečně univerzalistického pojetí víry ze strany Ježíše Nazaretského. Ve skutečnosti je třeba je chápat v souvislosti s jeho vztahem k Izraeli, společenství Úmluvy. Podle očekávání mesiáše se božské přísliby měly naplnit, až sám Bůh skrze svého Vyvoleného shromáždí svůj lid jako pastýř své stádo: ?Já zachráním ovce. Nikdo už je nebude loupit... Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást, ten bude jejich pastýřem. Já, Hospodin, jim budu Bohem a David, můj služebník, bude uprostřed nich knížetem? (Ez 34, 22-24). Ježíš je eschatologický pastýř, jenž shromažďuje a hledá ztracené ovce izraelského domu, protože je zná a miluje (srov. Lk 15, 4-7; Mt 18, 12-14; srov. také postavu dobrého pastýře v Jan 10, 11). Skrze toto ?shromáždění? je Boží království hlásáno všem národům: ?Dám poznat svou slávu mezi národy; všechny národy spatří můj soud, který vykonám, a mou ruku, kterou na ně vložím? (Ez 39, 21).
A tak dvanáct apoštolů povolaných k tomu, aby pomáhali naplnit poslání Ježíše Krista, spolupracuje s Pastýřem posledních dní, hledajíce také oni především ztracené ovce izraelského domu a obracejíce se k zaslíbenému lidu, jehož shromáždění je znamením spásy pro všechny národy. Mají daleko k tomu, aby odmítali univerzální pojetí spásy, které přináší Ježíš Nazaretský. Počáteční omezení hlásání evangelia jen na Izraelity se tak stává nejúčinnějším prorockým znamením. Po utrpení a zmrtvýchvstání Krista bude toto znamení objasněno a poslání apoštolů nabude univerzálního charakteru. Kristus je vyšle ?do celého světa? (Mk 16, 15) a ke všem národům (Mt 28, 19; Lk 24, 47), ?až do končin země? (Sk 1, 8).
Přeložil J. Koláček, SJ
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
