Sv. Apoštol Jakub říká, že disciplína slova je velmi obtížnou věcí, že žádný člověk nedokáže opanovat jazyk. Jedině Bůh může dát člověku tu sílu. Nejde totiž o to, aby člověk nemluvil, ale aby mluvil to, co je potřeba, jak je potřeba a kolik je potřeba.
Jazyk je příčinou mnoha hříchů. Člověk zřídkakdy lituje, že něco neřekl, ale často lituje, že řekl příliš, že nemluvil, jak měl. Často litujeme, že jsme pustili jazyk na špacír ? ne že jsme ho drželi za zuby.
Mlčení je velkým dobrodiním a zadržení jazyka člověka prohlubuje. Obohacuje lidské nitro, rozvíjí jemnost svědomí, prostor pro úžas. Člověk se totiž při mluvení vyprazdňuje a stává se mělkým a tvrdým. Mlčení je velmi hluboce spjato s vnitřním životem. Hlubší vnitřní život se projevuje sklonem k mlčení. Vidíme to i v přírodě: prázdný hrnec duní, ale plný je tichý. Člověk plný uvnitř se nebude vylévat ven. Když má prázdno v duši, začíná být halasný.
Další články z podrubriky Postní zamyšlení
odeslat článek
vytisknout článek
