Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Před 40 lety, 4. prosince 1963, byla zveřejněna první konstituce Druhého vatikánského koncilu Sacrosanctum concilium o posvátné liturgii. Při té příležitosti Jan Pavel II. zaslal list kardinálu Francisovi Arinzemu, prefektu Kongregace pro liturgii a pro vysluhování svátostí.

"Ducha a nevěsta praví: "Přijď!". A kdokoli to slyší, ať řekne: "Přijď!" Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života." Tímto citátem z poslední kapitoly Zjevení sv. Jana uvádí Jan Pavel II. svůj apoštolský list k 40. výročí konstituce Sacrosanctum concilium.

"Co jiného je liturgie, než souzvuk hlasů Ducha svatého a Nevěsty, svaté Církve, které volají k Pánu Ježíši: "Přijď"? Co jiného je liturgie, než čistý a věčný pramen živé vody, ze kterého může každý žíznící čerpat zdarma Boží Dar?" ptá se ve svém listu papež. Jan Pavel II. proto navrhuje ohlédnout se za tím, co měli koncilní otcové na mysli liturgickou obnovou, zkoumat, nakolik se naplnila a jaké jsou výhledy do budoucna.

Papež připomíná, že horizontem liturgie, jak ji koncipovali koncilní otcové, jsou dějiny spásy. Jejím cílem je vykoupení člověka a oslava Boha. Svůj vrchol však má ve velikonočním tajemství Ježíše Krista, které je třeba nejen hlásat, ale uvádět ve skutek, což se děje skrze oběť a skrze svátosti. V liturgii se Kristus připojuje k církvi. Proto je vyvrcholením veškeré činnosti církve a zároveň zdrojem, z něhož vyvěrá veškerá její síla (SC 10).

V Sacrosanctum Concilium nabývá liturgie církve kosmický a universální charakter, protože se hluboce vpisuje do lidského času a prostoru. V této perspektivě je také třeba rozumět nové pozornosti věnované konstitucí liturgickému roku, jako cestě, skrze niž církev připomíná velikonoční tajemství Krista a znovu ho prožívá, domnívá se Jan Pavel II.

Právem tedy koncil říká, že každý liturgický čin je vynikajícím způsobem posvátný, že se liturgii žádná jiná činnost církve nevyrovná (srv. SC 7). I když zároveň dodává, že předpokládá hlásání evangelia na jedné straně a křesťanské svědectví na straně druhé. Tedy hlásání, katechezi a jejich přijetí ve víře, uvádí Svatý otec v listu.

Konstituce se věnuje proto jednotlivým komponentám liturgické oslavy. Mezi nimi je sakrální hudba, kterou koncil vyzdvihuje a označuje za její cíl ?Boží oslavu a posvěcení věřících? (srv. SC 112). Jak poznamenal ve svém Motu Proprio Tra le sollecitudini už sv. papež Pius X., má hudba privilegované postavení, protože umožňuje aktivní účast věřících. Jan Pavel II. ve svém listu znovu upozorňuje, že hudba má respektovat charakter liturgie a různé tradice vlastní té které oblasti.

Koncil také věnuje pozornost posvátnému umění a konstatuje, že i v naší době má hrát svou význačnou roli. Navrhuje vznik různých uměleckých sdružení, která by se věnovala liturgickému umění. Načrtává tak koncept sakrálního umění, jako odpověď na nekonečnou Boží krásu vyjádřenou v díle člověka.

Jan Pavel II. ve svém listu navrhuje jakési zpytování svědomí nad zmíněnými návrhy II. vatikánského koncilu. Předkládá k zamyšlení okruhy otázek: Je skutečně liturgie ?zdrojem a vrcholem? života církve? Našlo znovuobjevení hodnoty Božího slova pozitivní odezvu v našem slavení? Nakolik vstoupila liturgie do konkrétního života věřících? Rytmizuje život jednotlivých komunit?

List konstatuje, že nejviditelnějším výrazem liturgické obnovy byla publikace nových liturgických textů. Nyní přichází fáze prohlubovat možnosti, které skrývají, prostřednictvím adekvátní formace a liturgické pastorace. Centrem liturgického života církve je den Páně, neděle, která je připomínkou Kristova vzkříšení.

Papežův list dále zdůrazňuje význam modlitby. Umění modlitby se mají věřící učit nejen skrze liturgii, ale také v dalších cvičeních, které se z liturgie odvíjejí a k ní přivádějí. V tomto směru upozorňuje Svatý otec na Direktář o lidové zbožnosti a liturgii, ale také na apoštolský list o růženci Rosarium Virginis Marie.

Během posledních čtyřiceti let prošla společnost hlubokými změnami. Čas nové evangelizace se přímo týká také liturgie.

"Na první pohled se zdá, že liturgie byla sekularizovanou společností postavena mimo hru. Na druhé straně vychází najevo, že navzdory sekularizaci, existuje silné volání po duchovnosti. Jak nevidět, že žízeň po Bohu není možné v nitru člověka uhasit?" píše Jan Pavel II.

"Jsou otázky, na které nacházíme odpověď jedině v osobní kontaktu s Kristem. jedině ve vnitřním spojení s ním dostává každá existence smysl," čteme v listu. Liturgie v tomto smyslu nabízí nejhlubší odpověď ? eucharistii, ve kterém je nám dáno připojit se ke Kristově oběti. Je nicméně na pastýřích církve, aby smysl pro toto tajemství probouzeli u všech kategorií lidí.

Důležitá je také výchova k tichu, jak je vlastní křesťanské zkušenosti. Mezi různými momenty a znameními liturgie, nesmí být zanedbán moment ticha, upozorňuje papežský list k výročí liturgické konstituce.

V závěru svého listu Svatý otec vyjadřuje přání: "Kéž se na počátku nového tisíciletí rozvine liturgická spiritualita, která v Kristu uvidí prvního liturga, jenž nepřestává působit v církvi a ve světě v síle neustále slaveného velikonočního tajemství, a připojuje k sobě církev, ke slávě Otce, v jednotě Ducha Svatého."

(RaVat)