Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   16. 10. 2021

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Rozhovory

  

27.6.2006 

Antonio Rosmini - dříve bludař, dnes prorok

S Umbertem Muratorim, ředitelem Studijního centra Rosminiánů

Milan Glaser

Ve Vatikáně byly včera papežem Benediktem XVI. schváleny dekrety Kongregace pro svatořečení, týkající se několika desítek nových kandidátů na blahořečení, mezi nimiž byl i Boží služebník Antonio Rosmini Serbato, jedna z nejvýznamnějších osobností devatenáctého století v Itálii a to zdaleka ne jen v církevních kruzích. Postava, která je v Itálii známá asi tak jako u nás Palacký, stojí za rozsáhlejší zmínku i proto, že letos v českém překladu prof. Ctirada Pospíšila byl vydán Rosminiho esej Komunismus a socialismus spolu s překladatelovou doprovodnou studií o tomto italském autorovi. Rosmini patřil mezi přátele papeže Pia IX., který jej chtěl dokonce učinit státním sekretářem, ale později za jeho nástupců roku 1888 bylo celkem 40 jeho tezí odsouzeno Sv.Officiem a jeho dílo bylo dáno na index. Rosminiho případ představuje dodnes v jistém smyslu otevřenou ránu. V roce 1994 byl započat proces jeho blahořečení, na jehož průběhu se podílel otec kardinál Tomáš Špidlík. Jan XXIII. i po něm následující papežové se začali opět hlásit k jeho odkazu. Jan Pavel II. jej pak v encyklice Fides et ratio dal za příklad myslitele, v němž se harmonicky snoubí intelekt a víra a roku 2001 Kongregace pro nauku víry Rosminiho myšlenky beze zbytku rehabilitovala.

Rosmini se narodil roku 1797 v severní Itálii. Roku 1827 založil řeholní společenství nazvané Institut lásky (Istituto della Carita), který dodnes v Itálii působí. Rosmini byl nesmírně plodný spisovatel, teoretik práva, filosof a teolog, ale věnoval se aktivně i politice. Právě v této oblasti se znelíbil oběma tehdejším stranám sporu, ve kterém šlo o sjednocení Itálie, které Rosmini dávno před jeho uskutečněním nejen předvídal, ale také podporoval a snažil se přimět papeže, aby tomuto sjednocení nebránil. To se mu, bohužel, nepodařilo, což mělo za následek likvidaci papežského státu ke škodě Svatého stolce, který pak více než půl století čekal na svůj nový politický statut a jeho uznání mezinárodním společenstvím.

Rosmini byl osobním přítelem spisovatele Alessandra Manzoniho, italských politiků Gustava a Camilla Cavour, pozdějšího kardinála Newmanna a dalších. Z jeho děl je třeba jmenovat Novou esej o původu idejí, Filosofii politiky, Pojednání o mravním svědomí, O nejvyšším metodickém principu lidské výchovy a o jeho některých aplikacích, Filosofii práva, Filosofický systém a Teodiceu. Při četbě nedávno vydaného českého překladu Rosminiho eseje Komunismus a socialismus se lze přesvědčit, že jeho autor formuloval prorockou předpověď totalitních systémů, vycházejících z idejí tzv. utopického socialismu. Italský liberální myslitel a katolický kněz přednesl tuto přednášku v tzv. Akademii obrozenců v Osimu roku 1847, tedy tři roky před vydáním Marxova Komunistického manifestu a jeho myšlenky stojí za citaci:

?Je třeba si uvědomit, že mnoho nevzdělaných lidí a nezkušená mládež se nechávají velmi snadno strhnout ústnatými sliby, jimiž utopisté tak snadno obloudí ty, kdo nemají kritické myšlení. Ony sliby jsou ve skutečnosti v křiklavém rozporu se společenskými systémy, které naši utopisté chtějí konstruovat. Z uvedeného důvodu se mi zdá nezbytné prokázat zcela jasně, že všechny ty velkolepé sliby, které naši reformátoři tak halasně předkládají, jsou v naprostém rozporu s jejich společenskými systémy a že místo toho, aby lidem přinášeli štěstí, připravují pro všechny skutečnou propast bídy, nesvobody a hrůzy. Reformátoři totiž místo toho, aby lidi povznášeli, chtějí z nich nakonec udělat jen tažná zvířata; místo toho, aby zajistili mír, chystají válku proti všem; místo vlády práva má podle nich nastoupit vláda síly; místo toho, aby spravedlivě rozdělili bohatství země, chtějí ho ve skutečnosti bezbřehým způsobem akumulovat; místo ohraničení pravomocí vlád chtějí vytvořit naprosto nekontrolovanou a nikým neodvolatelnou vševládu; reformátoři také nechtějí žádnou spravedlivou konkurenci, protože všechno bude muset být pod diktátem zmíněné vševlády. To ale znamená, že v systémech našich utopistů nemůže docházet k pravému rozvoji průmyslu, zemědělství, obchodu, věd a umění. Nové uspořádání světa totiž lidem odebere jakékoli podněty, otupí jejich svobodnou vůli a pohřbí spontánní tvořivost populace. Nový společenský systém rozhodně nebude produkovat velké myslitele, objevitele, nebude v lidech probouzet touhu po hrdinství, protože všem duchům notně zastřihne křídla, znemožní jakékoli odvážné hledačství, znemožní velkodušnost, heroismus. Nezapomínejme, že ctnost bude v zásadě něčím zakázaným. Rozhodně nebude platit, že v novém uspořádání společnosti by mohlo docházet k uspokojování všech lidských sklonů.
Mýlí se ten, kdo by očekával, že lidský život v nových společenských systémech bude radostnější a šťastnější, vždyť nebude možné, aby se lidé vzájemně sdružovali ve svobodě, neboť budou obráni o svá základní nezadatelná práva. Všude bude panovat jen šedá prostřednost a nudná monotónnost. S lidmi se bude zacházet jako s kusem neživého dřeva či železa. Jedinec nebude víc než součást ozubeného kola, nýtek či šroubek ve velkolepém společenském stroji, který vynalezli tito inženýři a konstruktéři nového světa. Běda, kdyby se taková součástka začala hýbat tak, jak by si sama přála!
Nové společenské systémy rozhodně nepovedou k nárůstu svobody jedince ani společnosti, naopak bude to naprosté a totální otroctví pod vládou oné totální, diktátorské, nemravné, bezbožné a naprosto nekontrolovatelné vlády, která nebude lidi utiskovat jenom zvnějšku, nýbrž také zevnitř, protože základním zákonem bude to, aby se každý povinně poddával těm nejnižším vášním a mravně hnil ve lži a nesvobodě. Je jasné, že tyto monstrózní sociální stroje jsou propastí, v níž má být pohřben každý pravý liberalismus i každý opravdový lidský pokrok.?

V souvislosti s dekretem o heroických ctnostech Antonia Rosminiho poskytl Vatikánskému rozhlasu rozhovor přední znalec Rosminiho díla O.Umberto Muratore, ředitel Studijního centra Rosminiánů z italského města Stresa.

Jak jste přijali prohlášení o heroických ctnostech Antonia Rosminiho?
Řekl bych, že s dvěma zásadními pocity radosti. První radost je vlastní otcům a sestrám rosminiánům, kterým se dostalo odměny za jejich důvěřivé očekávání. Rosmini nás vždy učil věřit v Církev jako v matku. Dnes se nám v té věci dostalo dalšího potvrzení. Druhá radost se dívá více do budoucnosti: je to radost z velkého dobra, které mohou postava a spisy Antonia Rosminiho přinést dnes celé Církvi.

Byla to však dlouhá cesta?
Velmi dlouhá, uvědomíme-li si, že Rosmini zemřel roku 1855. Avšak ne tak dlouhá, vezmeme-li v úvahu to, co je v sázce. Rosminiho spisy a myšlenky představují obdivuhodný poklad a všechny se snaží pomoci v orientaci moderního myšlení a smířit se s vírou a církví. Je pochopitelné, že Církev chtěla podrobně probrat celou tu horu nauk, dříve než udělí Rosminimu svobodu kolovat mezi věřícími. Dobrý a moudrý cíl je tedy plodem trpělivosti a rozvážnosti.

Ve své době nebyl Rosmini plně pochopen. V čem byl nadčasový?
Je velice mnoho bodů, ve kterých předběhl dobu, což je také znamení této rozumné, čisté lásky, věrné pravdě i lidem; čistoty, která jej uschopnila pozvednout se nad vášně své doby. Poukáži pouze na jeho filosofii, schopnou předkládat legitimní a důslednou alternativu k modernímu materialismu a eklekticismu; na jeho důraz na práva občanů a národů, které Rosmini spatřoval v důstojnosti osoby a zakládal na etice; a na jeho snahu obsáhnout celé bytí a vnést evangelní kvas do společnosti a vědy.

Zahrnuje prohlášení o heroických ctnostech také Rosminiho poslušnost, třebaže v této věci docházelo k nedorozuměním?
Zajisté. Řekl bych dokonce, že jeho pokora ve snášení bolestí nepochopení tvoří dnes vzácný intelektuální vzor ?trpělivosti lásky?: kdo opravdu miluje, dokazuje to především tím, že umí této lásce přinášet oběti.

V čem je aktualita Rosminiho dnes?
U Rosminiho dnes zaráží a překvapuje šíře jeho perspektivy a odvaha, s níž dokáže myslet i milovat ve velkém. Ještě obdivuhodnější je fakt, že tuto universální vizi čerpá z pokladu katolického náboženství, jehož obnovu dnes nabízí modernímu myšlení jako velkomyslný projekt zítřka. Naplnil tak poslání, které mu kdysi svěřil papež, když jej vybídnul, aby znovu získal lidi pro víru prostřednictvím milující inteligence.

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
3.6.20 Josef Pieper: Epidemické šíření lži vede k despotismu
27.12.16 Je třeba legitimizovat člověka
3.11.12 Kongres o metafyzice
23.10.12 Remi Brague: Hrozí nám, že ztratíme schopnost přijímat a dál předávat
21.8.12 Františkán, který zachránil Husserlovy rukopisy



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2021 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv říjen 21
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti