VaticanNews.va

   10. 4. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6871
Poslechem z webových stránek.4253
Četbou textů na webových stránkách.6694
Poslechem i četbou.3971


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Italský statistický úřad: Loňského března zemřelo na dýchací potíže více lidí než letos v březnu

Bůh nás zachránil tím, že na Sobě nechal vyřádit naši nepravost

O nákaze, kterou šíří pokušení


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Seriály

 Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma 

24.6.2006 

Kostel sv. Cesarea

Johana Bronková

Znáte, milí posluchači, ten zvláštní pocit, když přijdete na místo, které jste důvěrně znali, kde by vám kdysi neunikla sebenepatrnější změna ? a najednou je všechno jinak. Stojíte před domem, kde jste bydleli, před supermarketem, který vyrostl na pěšině, kterou jste tisíckrát prošli, zapisujete ty změny do paměti, ale daleko skutečnější pro vás zůstává onen zmizelý svět, který jste přišli hledat. A zastavíte se a ptáte se, co je to čas, co je paměť a co je vůbec člověk a Bůh, který se z věčnosti sklání ke světu. Něco podobného se odehrává v mysli na místech, které mají za sebou velkou historii a dnes z nich nezbylo víc než pár kamenů. V dnešním pokračování našeho pořadu se znovu vypravíme do samého středu antického Říma. Na místo, které bylo svědkem epochálního přerodu v dějinách Evropy, nástupu křesťanské éry, ke kostelíku sv. Cesarea v císařském paláci na Palatinu.

Na vrcholu Palatinu, pahorku, z jehož názvu se odvozuje slovo palác, najdeme dnes monumentální ruiny rezidence římských císařů. Jejich struktura pochází z velké části z doby vlády císaře Domiziana (81-96), tedy z konce prvního století. Náš kostelík stál v místech soukromé císařské rezidence, zvané Domus Augustana, o jejíž velkoleposti dosud svědčí obrovské zbytky struktur obrácených k Cirku Maximu. Vznik kostelíka sv. Cesarea datují badatelé do poslední čtvrti IV. století. Na místo, kde byla kdysi uctívána Minerva a domácí bůžkové, lárové, byly tehdy přeneseny relikvie mučedníků z Terraciny, sv. Cesarea a Juliana.

Kdo byli tito svědci víry, jejichž památka měla být připomínána přímo v císařském paláci? Jak tomu bývá u raněkřesťanských mučedníků, nevíme o nich s jistotou téměř nic, kromě toho, že na ně nebylo zapomenuto. Připomínají je obě nejstarší Martyrologia, římské a hieroniminánské. Zatímco první uvádí příběh mučednické smrti sv. Cesarea k datu 1. listopadu, druhé ho připomíná 21. dubna. Podle badatelů (Duchesne) jde v tomto případě nejspíš o datum vysvěcení našeho kostelíka na Palatinu. Také staré sakramentáře, gregoriánský a gelasiánský z S. Gallo potvrzují jako dies natalis sv. Cesarea datum dnešního svátku Všech svatých.

Terracina je přístavní město asi sto kilometrů jižně od Říma. Její minulost je opředena dávnými mýty, sahá až k Odyseovi, který měl z tamních útesů pozorovat ostrov Aiaie, kde stál palác kouzelnice Kirké. Právě tam měl podle passio, zachovaného v nejstarší verzi z V. století, africký jáhen Cesareus dostat palmu mučedníků. Do Terracini přišel za císaře Claudia a hrdinsky tam vystoupil na obranu mladíka, která měl být obětován bohům u příležitosti slavností prvního ledna. Pohanský kněz Firmius, který měl lidské oběti na starosti, dal ovšem Cesarea uvěznit. Soud mu pak přikázal obětovat Apolonovi. Když se ale přiblížil k pohanské svatyni, chrám se zřítil a pohřbil i kněze Firmia. Také další soud doprovázely zázračné události ? tentokrát duchovního rázu: konzul Leontius se během výslechu obrátil na křesťanství. Přijímá svátosti od kněze Juliana a umírá. To už bylo příliš: Cesareus a Julián jsou svázáni a v pytli vhozeni do moře. Když pak živel vydal těla mučedníků, mnich Eusebius je pohřbil a usadil se v blízkosti jejich hrobu. Na místo proudí davy poutníků, které křtí presbyter Felix. A historie pokračuje a opakuje se, svědkové víry umírají a nad jejich hroby se rodí noví křesťané. Tolik tedy legendické vyprávění.

Jak jsme už řekli, relikvie sv. Cesarea byly přeneseny na konci IV. století do Říma a byly vloženy do oltáře palácové kaple. Po přenesení císařského sídla do Konstantinopole se právě v této kapli vystavovaly obrazy byzantských císařů, zasílané do předních měst impéria.
Kdysi výstavné části antického města postupně ztrácely na významu. Nad ruinami pohanských chrámů a císařských paláců vyrostly kláštery a čtvrti, ve kterých tepal život města, se stále více vzdalovaly. Při kostelíku sv. Cesarea se někdy na přelomu VIII. a IX. století usadili řečtí mniši. Víme o tom bezpečně z Eginardova spisu o přenesení relikvií Marcelina a Petra (Translatio beati Marcellini et Petri) z roku 825. Klášter patřil k řecké enklávě v Římě, kterou dosud dosvědčují jména blízkých diakonií zasvěcených východním světcům. Místo znovu nabývalo na důležitosti a v roce 1145 proběhla v tamním klášteře dokonce volba papeže Evžena III.

V dalších stoletích kostelík sv. Cesarea zcela upadl v zapomnění. Dokonce do té míry, že papež Lev X. na začátku 16. století připsal jeho přízvisko ?in palatií? jiné bazilice, zasvěcené témuž světci na začátku via Appia nedalo brány sv. Sebastiana.
Teprve na začátku 20. století(1907) italský badatel Alfonso Bartoli objevil zbytky kostelíka uprostřed ruin císařského paláce, v místech, kde od druhé poloviny 16. století stála villa Mattei (přestavěná po roce 1840 novogoticky Charlesem Millsem). Někdejší cubiculum v severním křídle Domus Augustana dostalo malou apsidu, vyzdobenou ? stejně jako stěna nad ní ? tehdy ještě matně čitelnými malbami: Bartoli v nich rozpoznal modlící se postavu s rukama vztaženýma k nebesům. Jistě šlo o sv. Cesarea, kterého statečnost přivedla nejen do nebeského dvora, ale také na pozemský palatin.

Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež ve vyhnanství

Papež sloužil liturgii Zeleného čtvrtku

Petrův nástupce jmenoval studijní komisi pro ženský diakonát

Fabrice Hadjadj: Modlitba jako lidštější a hlubší možnost konfrontace se zlem

O institucionalizovaných Jidáších a Jidáškovi v našem nitru

Papež: Jak prožít Velikonoce doma? S křížem a evangeliem.

Cantalamessa: Maria matka křesťanů

Vytrvat ve službě

Kardinál Pell jednohlasně zproštěn viny

Cantalamessa: Maria pod křížem

Papež ustavil fond pro misijní oblasti postižené koronavirem

Úřad pro laiky, rodinu a život: Neopouštějme seniory!

 Nově na webu
Svatý otec: Velikonoce – domácí liturgie

Publicistika: Požehnání, které rozčísá temnoty strachu

Publicistika: Koronavirus dnes a zítra

Rozhovory: Bůh nenechává věci na půli cesty

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv duben 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu