Vatikán.
V křídle Karla Velikého ve Vatikánu proběhla vernisáž výstavy ?Petros Eni ? Pietro e qui?, uspořádané u příležitosti pětistého výročí zahájení nové Baziliky sv. Petra. V šesti sekcích mohou od zítřka návštěvníci projít téměř dvoutisíciletou historii chrámu nad hrobem apoštola Petra. Název dal výstavě nápis z Vatikánské nekropole, který ujišťuje, že ?Petr je tady.? Více nám poví arcibiskup Angelo Comastri, který stojí v čele Svatopetrské huti (Fabbrica di San Pietro):
?Výstavu uvádí pohled na velkolepý renesanční stavební podnik, zahájený 18. dubna roku 1506, když Julius II. položil základní kámen dnešního pilíře sv. Veroniky. Představujeme dřevěný model kupole vytvořený podle návrhu Michelangela, který vedl dílo v letech 1558-1560. Kromě modelu a další michelangelovské doumentace, jsou vystaveny také jedinečné dokumenty z dílny dalších svatopetrských architektů, Giacoma della Porty, Maderna, Borrominiho a Berniniho. Vystaven je například list ze sbírky Buonarroti, kde Michelangelo vedle sonetu zachytil svůj autorportrét. Dále máme portréty papežů, kteří pracovali na stavbě baziliky, počínaje Juliem II. od Tiziana, dále Lev X. od Raffaella nebo Sixtus V. od Facchettiho.
Od renesanční stavby se přechází k tomu, co zbylo z Konstantinovské baziliky, až půo nekropoli, nad níž Konstantin baziliku budoval. Jak je známo na vatikánském pahorku bylo pohřebiště, proto když se Konstantin rozhodl vybudovat nad Petrovým hrobem bazilikum, narazil na nepřekonatelnou obtíž, protože pohřebiště bylo pro Římany nedotknutelné. Konstantin nezničil celý hřbitov, ale nechal ho prostě zasypat. O mnoho století později, roku 1939, Pius XII. se rozhodl zahájit archeologický průzkum a po šestnáctistech letech se objevila celá nekropole, kterou Konstantinovi architekti zasypali, a také hrob sv. Petra. Všechny tyto úžasné věci jsou zdokumentovány na výstavě. Na červené zdi, při které stojí Petrův hrob, je dodnes čitelný nápis ?Petrus eni?, Petr je tady, odtud také název výstavy. Než ale dojdete k tomu místu, najdete také obrazy významných malířů, ?sv. Petra jako kajícníka? od El Greca, ?Sv. Petra ve vězení" od Rembrandta a nakonec ?Ukřižování sv. Petra? od Caravaggia. A vedle těchto scén z Petrova života a fragmentu, svědčícím o místu jeho pohřbu, jsou také tři vzácné památky spojené s bazilikou: tunika sv. Františka, kterou oblékal jako žebrák u vchodu Konstantinovské baziliky. Protože jak vypráví Tommaso da Celano, když František roku 1206 přišel do Říma jako poutník a viděl množství žebráků u vstupu do baziliky, svlékl si drahý oděv a oblékl žebráckou tuniku. Pak je vystaven deník sv. Terezie z Lisieux, ve kterém vypráví o své cestě do Říma roku 1997 a vedle něj sandály Matky Terezy z Kalkaty.
Poselství této výstavy je tedy v oněch třech relikviích v poslední místnosti. Ty nám říkají ?Teď jsi na řadě ty. Obuj poutnické sandály a odcházej z tohoto místa posílen ve víře. Pak jdi beze strachu do světa a všem říkej: Ježíši, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. Pane, ty jsi všechno, Ty víš, že tě miluji a chci tě milova jako tě miloval Petr, až k prolití krve.?
(job)