Známý italský publicista Vittorio Messori přišel tento týden s návrhem zřídit katolickou ?Ligu proti hanobení? (
Corriere della Sera, 31. 1. 07, s. 41). Inspiroval se židovskou Antidefamation League, kterou založil roku 1913 Sigmund Livingston s cílem bojovat proti antisemitismu, rasismu a náboženské diskriminaci všeho druhu. Množství falešných mýtů o křesťanství překračuje podle Messoriho únosné meze. Proto by bylo žádoucí, aby vznikl orgán, který by intervenoval zejména v médiích a uváděl překroucené historické údaje na pravou míru prostřednictvím publikace výsledků seriózního výzkumu a autentických dokumentů.
Jako příklad mýtů, které padly na úrodnou půdu a prostřednictvím beletrie či senzace vyhledávajících populárně historických programů ovlivnily vnímání dějin milionů lidí, cituje Messori masakr Albigenských (Katarů). Dočteme se o něm v Šifře mistra Leonarda, stejně jako v Ecově Jménu růže a na mnoha dalších místech. Cisterciáckému opatovi ze Citeaux, Arnaldovi Amalricovi, se vkládá do úst ukrutná odpověď na otázku, co udělat s dobytým městem Béziers. Prý měl říci: ?Zavražděte je všechny. Bůh pozná své!?(najdete i na české Wikipedii). Bez ohledu na to, že rozšíření Katarů - kteří odmítali nejen církevní majetek, ale také manželství a všechno, co se týkalo materiálního světa, včetně potravin souvisejících se sexuálním aktem (vejce, mléko, maso) - by mělo pro Evropu katastrofální následky, zní opatova slova nepřijatelně. Potíž je v tom, že tento efektní výrok sytící přesvědčení o zakrvácených rukách římské církve, nenachází žádné potvrzení u exaktní historické vědy. Nenajdeme ho v žádné z dobových kronik a teprve o 70 let později vzniklo zásluhou německého mnicha Cesaria z Heisterbachu legendické vyprávění (Dialogus Miracolorum), podle něhož Bůh poznal své a způsobil, že ti, kdo nebyli Katary, unikli smrti.
Také údaje o počtu obětí dobytého Béziers v roce 1209 je potřeba korigovat a doplnit o historický kontext. Papež Inocenc III. vyhlásil křížové tažení proti Albigenským až po té, co zavraždili jeho legáta, který přinášel nabídku dohody a míru, a pokračovali v krutém pronásledování katolíků. Pod drobnohledem historiků vypadá jinak i boj o Béziers. Albigenští se pokusili o nečekaný výpad z obléhaného města a padli do rukou nechvalně proslulých dobrodruhů (zvaných les Ribauds), kteří je pronásledovali až do městských hradeb a rozpoutali krvavou řež. Když se velitelé vojska zorientovali, nebylo už možné rozvášněné bojovníky zastavit. Podle dnešních článků a příruček zahynulo v Béziers 20 tisíc, podle jiných dokonce 40 tisíc Katarů. Zvláštní ovšem je, že k hlavnímu krveprolití mělo dojít v kostele sv. Magdalény, kam se mohlo vejít nanejvýš tisíc lidí, uvádí Messori jako jeden příklad za mnohé.
I když necháme stranou jisté skupiny, které mají na zkreslování historického obrazu církve přímý zájem a dovedně odkapávají dávky historických pomluv do žil naší ahistorické společnosti, je třeba mít na mysli, že doba fenomenálního rozvoje informačních technologií má také odvrácenou stranu: a tou je hlad po zjednodušené informaci. Právě proto se Messoriho katolická Liga proti hanobení zřejmě s úspěchem nesetká. Poctivá historická věda totiž zajímá daleko méně lidí než heslo, které je sice prázdnou škraboškou, ale právě proto použitelnou na jakoukoliv tvář.
odeslat článek
vytisknout článek
