Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   9. 11. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty



O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Seriály

 Ze zápisníku diplomata 

22.2.2007 

Long Live the Queen!

Josefina

Pavel Jajtner

Britský velvyslanec v Maroku, Anthony Layden je skvělý diplomat i člověk. Mnoho jsem se od něho naučil a dozvěděl. Jako arabista působil před Marokem v Libanonu a nyní (2005) v Libyi. Jak je tam spokojen, nevím. Ale takový už je úděl diplomata. Teď už také vím, proč Libanon - kdysi ?Švýcarsko Blízkého východu?, - nebude už nikdy tou prosperující a pokojnou zemí. Ale to není předmětem tohoto vyprávění.

Poprvé jsme se setkali v létě 1999 v katedrále v Rabatu. Anthony i jeho krásná manželka Josefína jsou katolíci. To je mezi Brity spíše výjimka. Ale Laydenovi jsou původem Irové, kteří po několik generací žili ve Skotsku. Tak se z tohoto prvního setkání, které - jak jsem přesvědčen - nebylo náhodné, vyvinulo upřímné přátelství založené na názorové blízkosti.

Láska Britů k tanci je dobře známa. To mohla být jedna z příčin, proč Josephine uspořádala na Silvestra 1999 ples tisíciletí - ?Millenium Ball?. Byl to geniální nápad. Příští Silvestr konce tisíciletí bude totiž až za tisíc let.

Britská rezidence, kdysi, před nezávislostí Maroka britský konzulát, jedna z nejhezčích vil v Rabatu ? a to je co říci, protože ve Ville Nouvelle jsou krásné vily, především pro svou polohu - se toho večera zaplnila vznešenými hosty. A já, chlapec z Vysočiny, který se už nikdy nezbaví pocitu, že mu tak trochu čouhá sláma z bot, směl být mezi nimi. Kapela hrála evergreeny, číšníci roznášeli sekt a chlazené nápoje a bylo to ušlechtilé a nezapomenutelné. Škoda jen, že už dávno před tímto pozváním k Britům jsem přijal jiné pozvání a Nový rok 2000 jsem přivítal pod africkými hvězdami nikoli u nich, ale ve španělském klubu. Ale i ty dvě hodiny na plese tisíciletí se staly nezapomenutelnými.

A co teprve britské recepce u příležitosti královniných narozenin? Z Gibraltaru přijížděli vojáci skotského pluku v sukních a s dudami. Tito pištci pak pravidelně zvyšovali lesk slavnosti. Bylo fascinující pozorovat je, jak pochodují v sukýnkách, bubnují a dují do dud z plných plic.

Anthony byl na svou salónní klasickou arabštinu patřičně hrdý. Slavnostní projev v arabštině, ve skotském kroji - v sukýnce a s nahými koleny - si nikdy nenechal ujít a přítomní hosté, znalí tohoto jazyka, to patřičně oceňovali. Maročané totiž klasické arabštině díky egyptským seriálům rozumí, ale málokdo ji umí používat tak dobře jako franštinu. O to byl pak Anthony vždy slavnější.

Narozeniny britské panovnice se, jak známo, slaví vždy v červenci. To kvůli počasí na ostrovech. Červenec v Maroku, to je něco jiného, než červenec v Británii. Člověk v Africe v tom čase dychtivě hledá stín, protože žár je nesnesitelný a trochu se ochladí až po západu slunce.

Byl již takový podvečer. Všichni jsme hledali stín. Krásná Josephine v roli hostitelky dohlížela, aby slavnost probíhala podle všech pravidel a na úrovni, která odpovídá reprezentaci supervelmoci, kterou Spojené království stále zůstává. Na recepcích nebývá mnoho příležitosti k dlouhým rozhovorům. Brání tomu velké množství hostí. Důležité bývá vidět a být viděn. Ale stalo se, že se Josephine, jak tak procházela mezi hosty, zastavila u skupinky ve stínu vysokých bambusů, kde jsem stál i já. Připojil jsem se k těm, kdo jí blahopřáli:
- Skvělá slavnost. A báječné počasí, Madame Josephine.
- To mě těší. Ale víte co? Už loni, při plese tisíciletí, jsem se vás chtěla zeptat: jak jste se dostal do diplomacie?
- Byl jsem po revoluci zvolen do parlamentu. A uměl jsem jazyky. Když federace zanikla, dostal jsem nabídku.
- Nikdy jste nesnil o tom, že budete diplomatem?
- To opravdu ne! Nikdy. Jsem inženýrem elektrotechniky. Vystudoval jsem obor, který mně režim dovolil studovat.
- Ach tak. Měli jsme nějaké představy o komunismu, ale vidím, že skutečnost byla ještě mnohem těžší.
- Bylo to opravdu jiné, než u vás na ostrovech. V roce 1968 jsem se jako student dostal do Německa. Tam jsem potkal stejně starého mládence, Angličana, studoval na univerzitě v Cambridge. Jmenoval se Michael. Hrál na kytaru a já také. Spřátelili jsme se. Když přišla zpráva, že do Československa vtrhly ruské tanky, plakali jsme spolu. Všichni mě přemlouvali, abych zůstal. I Michael. Připraveni pomoci byli všichni. Ale já měl bratra a sestru na univerzitě a obával jsem se, že kdybych zůstal, režim by je mohl vyhodit ze studií. Tak jsem se vrátil. Když jsme se loučili, daroval mně Mike na památku velký sešit hudby: The American Folk Songs. I s věnováním. Mám jej dodnes. Od té doby, je to 32 let, jsme se neviděli.

Tehdy jsem se ho zeptal: ?Čím chceš být, až vystuduješ, Miku? ?Diplomatem. Můj otec byl diplomat, můj dědeček byl diplomat a otec mého dědečka byl také diplomat.? Tak je tomu u vás v Británii. Víte, to my jsme první generace. Po velkých převratech se zpravidla začíná na zelené louce.

Další články z podrubriky Ze zápisníku diplomata

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv listopad 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti