Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Jan Pavel II. se dnes sešel s členy římské kurie a prelatury k tradiční výměně vánočních pozdravů. V Klementinském sále apoštolského paláce se shromáždili kardinálové, biskupové a preláti římské kurie, stejně jako kuriální úředníci a spolupracovníci římského vikariátu a governatorátu státu Vatikán. Svatý otec všem poděkoval za službu, kterou po 25 let doprovázejí jeho vlastní poslání jako Nástupce sv. Petra.

?Náš cíl, o který usilujeme a pro který se namáháme, je jediný: hlásat Kristovo evangelium pro spásu světa. Je to poslání, které chceme naplňovat v duchu víry a s duchem připraveným k oběti, bude-li to třeba, až po ?passio sanguinis?, o němž mluví sv. Augustin. Jsme totiž, jak poznamenává biskup z Hippony, ve službě stádce, vykoupeného nikoli zlatem či stříbrem, ale Kristovou Krví. (Sermo 296, 4).?

Svatý otec ve své promluvě k členům a spolupracovníkům římské kurie zrekapituloval svou činnost za uplynulý rok. Zmínil poslední apoštolské cesty, které vedly do Španělska, Chorvatska, Bosny Hercegoviny a na Slovensko, dále ekumenické kontakty s představiteli pravoslavných církví či setkání s primasem Anglikánské komunity. A obrátil pozornost také k problémům evropské integrace:

?Důležité je, aby Evropy obohacená během staletí o poklad křesťanské víry, potvrdila tento svůj původ a oživila své kořeny. Nejdůležitější příspěvek, který jsou křesťané povolání přinést k budování nové Evropy, je především jejich věrnost Kristu a evangeliu. Evropa potřebuje na prvním místě svaté a svědky.?

V tom kontextu Svatý otec zmínil blahořečené a svatořečené uplynulého roku, mezi nimiž vyniká matka Tereza z Kalkaty, jako ?obraz Dobrého Samaritána, která se stala pro všechny, věřící i nevěřící, poslem lásky a pokoje.? V závěru svého projevu připomněl Jan Pavel II. výročí encykliky Pacem in terris a neustálou aktualitu výchovy k míru a popřál svým spolupracovníkům k nadcházejícím svátkům.

Jménem přítomných pozdravil Svatého otce děkan kardinálského kolegia, kardinál Joseph Ratzinger. Ve svém projevu poděkoval za encykliku Ecclesia de Eucharistia, která podle jeho slov rozvinula a prohloubila liturgickou kopntituci II. Vatikánského koncilu, od jejíhož vydání uplynulo právě 40 let. V dnešní době ohrožené individualismem přinesla encyklika utvrzení pevného svazku církve a eucharistie. Eucharistie buduje církev, jak je nadepsána jedna z jejích kapitol, ale stejně tak i církev je životním prostorem eucharistie. Eucharistie nevede k individualismu. Spojuje nás s Pánem a tak nás spojuje také s ostatními, řekl kardinál Ratzinger.

?Pochopili jsme, že právě odtud (z eucharistie) jste bral, Svatý Otče, sílu a světlo pro cestu po těchto 25 let...? poznamenal děkan kardinálského sboru k letošním oslavám čtvrtstoletí pontifikátu. Vrátil se také ke konzistoři, při které se omlazuje církev: ?Církev ? říkávali Otcové ? s uplýváním času nestárne, ale mládne, protože spěje k setkání s Pánem, který je zdrojem života.?

Kardinál Ratzinger zmínil také apoštolský list o růženci, ve kterém je Maria představena jako ?eucharistická žena?, která eucharistické tajemství přeložila do konkrétnosti naší existence ? jak čteme v encyklice ? Je totiž hluboká analogie mezi fiat vysloveným Marií na slova Anděla a amen, které každý věřící vyslovuje, když přijímá Kristovo Tělo.? (VI, 55). V závěru poděkoval děkan kardinálského sboru za slova, jež promlouvají k srdci a za příklad, kterým Svatý otec ukazuje cestu i pro budoucnost.

Jaké výzvy stojí před církví dnešních dnů se zeptal kardinála Ratzingera reportér našeho rozhlasu Giovanni Peduto

Uvědomujeme si sílu násilí na tomto světě, hrozby namířené proti míru a proti etickým základům lidstva, které se ukazují v mnoha oblastech legislativy a zejména v technice reprodukce člověka, v níž se člověk stává produktem. Obavy jsou tedy v tom, aby síly víry byly dostatečně přítomné a dynamické, aby se mohly skutečně postavit hrozbě násilí a vytvořit atmosféru odpuštění, spravedlnosti jako podmínek míru. A aby víra mohla skutečně odpovídat na výzvy naší doby je důležité, aby byla silná sama v sobě, tedy aby víra v Krista byla úplná ve smyslu porozumění, že Kristus je vtělením jediného Boha a Spasitelem všech lidí. Mezi obavami je velký problém relativismu, který chce vidět Ježíše Krista jako jednoho z těch, kdo zjevili Boha, a ne jako skutečné vtělení Božího syna.

Navzdory obtížnému zdravotnímu stavu, vzbuzujícímu mnoho obav, pokračuje tento papež s odvahou ve svém poslání...

To je pravda. Papže fyzicky trpí, jak každý vidí, ale zároveň je duchovně velmi silný. zdá se mi dokonce, že tento kříž, který mu byl naložen, ještě více posiluje jeho víru, jeho intimní spojení s Kristem, jeho dialog s Kristem. A z tohoto společenství v Kristově kříži pochází ona síla hlásat, bez jakéhokoli strachu, světu dneška tuto víru. Je tedy svědkem Kristovy síly v našem světě.

A ještě k reflexi římské kurie, která dnes předala svá přání papežovi. Někdy jí jsou adresovány četné kritiky...

Je třeba říci, že Kurie ? lidsky řečeno ? je velkým úřadem a velké úřady mají vždy jisté nedostatky a tedy nemůžeme omlouvat všechno. Pravda je, že jsme lidé, že jsou tu také lidské slabosti, ale celkově vzato mám dojem, že Kurie má úmysl sloužit, všemi svými silami, Svatému otci, Církvi, Pánu. e tu opravdu mnoho lidí, kteří pracují pokorně, s nasazením a nejen jako úředníci, ale pracují také pro dobro duší, pracují ve farnostech, zpovídají, káží a jsou vedeni pravou horlivostí. Tedy navzdory lidským omezením, které tu vždy budou, myslím, že Kurie je opravdu věrným nástrojem v papežových rukou ke službě církvi a Kristu.

U mikrofonu Giovanni Peduta byl prefekt Kongregace pro nauku víry, kardinál Joseph Ratzinger.

(RaVat)