Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   17. 10. 2021

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Seriály

 Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma 

8.2.2003 

Lateránská bazilika - 2. část

Hlavní římská katedrála

Johana Bronková

Císař Konstantin dal vybudovat první monumentální křesťanský chrám ? baziliku Krista Spasitele ? na pahorku Celiu v Římě, jako díkuvzdání za vyhranou bitvu u Milvijského mostu. Kříž, který se podle proslulé tradice zjevil před osudovou bitvou v Konstantinově snu, slavil své vítězství. In hoc signo ? v tomto znamení ? se nadále měly odvíjet velké dějiny římského impéria, města Říma, Evropy - světa. Jaká svědectví a stopy zanechala další staletí na Matce křesťanských chrámů, Lateránské bazilice, uslyšíte v druhém dílu našeho sobotního pořadu.

Za pontifikátu papež Hilaria (461-468) v 60. letech 5. století byly k bazilice přistaveny dvě oratoře zasvěcené sv. Janu Křtiteli a Janu Evangelistovi, které dosud stojí. Třetí, zasvěcená Svatému Kříži, vzala za své v 16. století, při nové úpravě okolí baziliky a stavbě nového papežského paláce. Staré plány a kresby o ní nicméně zachovaly přesnou dokumentaci: měla půdorys řeckého kříže, tedy kříže, který má všechna ramena stejných rozměrů, útvar považovaný teorií architektury za jeden z typů ideální centrály.

Své dnešní jméno získala bazilika v době papeže Řehoře Velikého ? tedy na přelomu 6. a sedmého století: tehdy byla k původnímu titulu připojena dedikace dvěma svatým Janům: Janu Křtiteli a Janu Evangelistovi. Sedmé století vyrostla vedle Konstantinova baptisteria další kaple, zasvěcená sv. Venanciovi, ve které dodnes můžeme vidět vzácnou mozaikovou výzdobu ze VII. století.

V raném středověku, v době označované často za temná století ? nejen kvůli nedostatku zachovaného historického materiálu, ale i pro doložené zmatky, rivality i krutosti nevyhýbající se papežskému dvoru, patřil jistě mezi významné události křest císaře Karla Velikého o velikonocích roku 774. Jeho korunovace o 26 let později, roku 800, proběhla ovšem už ve Vatikánské bazilice, která v pohnutých časech lépe pro setkání papeže a císaře vyhovovala jako neutrální půda za hradbami města. Dějiny stavby však jakoby dále odrážely neklidné časy.

Na konci 9. století (896) postihlo baziliku silné zemětřesení, které přineslo ještě daleko větší zkázu než rabování Gótů o pět století dříve: propadl se celý strop hlavní lodi. Ohromné rozměry chrámu značně ztěžovaly restaurační práce. Na trámový strop bylo třeba dlouhých zdravých kmenů, o jaké byla v Itálii nouze.

Za papeže Paschala II. začátkem 12. století uhodil blesk do zvonů baziliky, ty se uvolnily a při pádu strhly kus boční části stavby. Rekonstrukci pak prováděl Inocenc II., papež, o kterém letopisy nechaly zprávu, že chtěl být pohřben v lateránském bazilice v sarkofágu tradičně považovaném za místo posledního odpočinku císaře Hadriána ? jehož slávu mělo i po smrti hlásat impozantní mauzoleum, přestavené později na papežskou pevnost ? Andělský hrad.

V druhé polovině 12. století dostala bazilika nové průčelí ? dobře známé mnoha z kreseb v římských průvodcích a mapách, protože vydrželo až do 30. let 18. století, kdy architekt Alessandro Galilei postavil dnešní monumentální fasádu. Středověké průčelí přiblížilo vzhled baziliky mnoha dalším kostelům tehdejšího Říma: bazilika dostala portikus ? tedy krytou předsíň ? nesenou šesti sloupy, která odpovídala šířce hlavní lodi a dvěma severním bočním. Nesymetrický rozvrh způsobila kaple zasvěcená sv. Tomášovi, která stála před jižní částí průčelí.

V druhé polovině 12. století dostala bazilika nové průčelí ? dobře známé mnoha z kreseb v římských průvodcích a mapách, protože vydrželo až do 30. let 18. století, kdy architekt Alessandro Galilei postavil dnešní monumentální fasádu. Středověké průčelí přiblížilo vzhled baziliky mnoha dalším kostelům tehdejšího Říma: bazilika dostala portikus ? tedy krytou předsíň ? nesenou šesti sloupy, která odpovídala šířce hlavní lodi a dvěma severním bočním. Nesymetrický rozvrh způsobila kaple zasvěcená sv. Tomášovi, která stála před jižní částí průčelí.

Podle zachovaných popisů zdobily portikus mosaiky zobrazující: Konstantinovskou donaci ? tedy akt předání města Říma papeži Silvestrovi I. a jeho nástupcům, Konstantinův křest, stětí Jana Křtitele, Silvestra zavírajícího dračí chřtán a mučení sv. Jana Evangelisty.

Příznivé časy pro rozvoj baziliky nastaly ve 13. století: roku 1227 dokončili Vassallettové malebný dvůr s křížovou chodbou, považovaný za jedno z nejkrásnějších děl své doby: arkády chodeb podpírají dvojice sloupků, křehké a subtilní, každý zdobený s novou fantazií, některé mozaikovými vzory a jemnou kamenickou prací, jiné se zavíjejí a stáčejí, a proti odtažité vznešenosti klasické architektury, jejíž ruiny ležely na každém kroku, hlásaly rozmařilé bohatství tvarů, pestrost přírody, svou vlastní, kamennou ódu na život.

Mezi lety 1277 a 1280 nechal papež Mikuláš III. přestavět soukromou papežskou kapli nazývanou Sancta Sanctorum. To proto, že uchovávala vzácné relikvie. Nechal ji obložit mramory a ozdobit mozaikami i dodnes dobře zachovanými malbami a podlahu nechal vyložit vzory z různobarevných mramorů ? zvanými ?cosmatesco?.

Za jeho nástupce, Mikuláše IV. (1288-1292), prvního papeže z řádu minoritů, došlo také na přestavbu uvnitř baziliky: nové, gotické formy tehdy dostala apsida a příčná loď. Tehdy provedl Iacopo Torriti velkou mozaikovou výzdobu v apsidě: vévodil jí tzv. crux gemmata, kříž vykládaný drahými kameny, symbol vítězství nad smrtí a druhého příchodu Krista, odkazující na slávu Nového Jeruzaléma. Po jeho stranách stáli svatí Petr, Pavel, František z Assisi a P. Maria, představující Kristu papeže Mikuláše IV. ? který byl podle dobových zvyklostí zobrazen jako malá figurka, nijak nekonkurující nebešťanům. Na druhé straně od Kříže se ke Kristu obklopenému anděly v samém vrcholu konchy obraceli sv. Jan Křtitel, sv. Antonín z Padovy, sv. Jan Evangelista a svatý Ondřej.

Celá skvělá vrcholně středověká výzdoba bohužel vzala za své během jednoho z méně šťastných návratů ?ke kořenům? ? zběsilá restaurační kampaň v letech 1876-1886 celou středověkou část presbytáře zničila.

Poslední velkou středověkou stavební akci provedl papež Bonifác VIII. (1294-1303), když při transeptu vedle takzvané Koncilní auly nechal vybudovat Loggii požehnání.

V době avignonského papežství ? tedy mezi lety 1308 až 1361 ? utrpěla bazilika několik požárů a zemětřesení, které poničily řadu bočních kaplí.

Teprve za pontifikátu Martina V. (1417-1431), jehož zvolení v Kostnici ukončilo západní schisma, nastalo ve dvacátých letech 15. století nové období rozkvětu. Znovu byl opraven strop, zcela byla obnovena dlažba ? která je dodnes zachována na většině plochy hlavní lodi, ale především papež povolal Gentileho da Fabriano, významného renesančního umělce, a svěřil mu freskovou výzdobu celé baziliky. Úkol, který po jeho smrti roku 1427 převzal Pisanello. Ani tato fresková výzdoba se nezachovala. Borromini musel v polovině 17. století poškozené zdivo strhnout. Barokní architekt však v úctě a s precizností sobě vlastní na jedné dochované kresbě dokumentoval přesný rozvrh raně renesančních maleb.

Za Evžena IV., který roku 1431 vystřídal Martina V. na papežském trůně, ztratila bazilika definitivně svou konstantinovskou podobu: poslední sloupy byly obezděny cihlovými podpěrami a původně přímý architráv nahradil sled půlkruhově zakončených arkád.

Stopy středověké výzdoby zachované v bazilice

Požár roku 1308 z poškodil téměř všechnu starší výbavu, zejména v části presbytáře. ? A nejen to. Hluboce otřásl i všemi lidmi, nejen v Římě, ale v celém křesťanském světě ? jistě, kvůli zkáze tak důležitého chrámu, ale především proto, že k požáru došlo krátce pro útěku papeže do Avignonu. Celá katastrofa byla považována za Boží napomenutí.

Jako dílo nápravy ? alespoň co se baziliky týče ? byl postaven nový papežský oltář s krásným ciboriem. Práce skončily roku 1370 a do dvoupatrové věžovité stavby cibória byly umístěny vzácné relikvie: zlaté relikviáře obsahovaly hlavy sv. apoštolů Petra a Pavla. Dnešní relikviáře jsou novější ? původní musely být roztaveny, aby církev mohla zaplatit zvláštní daň, kterou na ni uvalil Napoleon.

Ze 14. století však pocházejí dvojice soch umístěných nad sloupy ciboria, stejně jako fresky mezi nimi a čtyři tonda s evangelisty v trojúhelníkových štítech. Podle dávné tradice byl v papežském oltáři lateránské baziliky vložen dřevěný stůl, na kterém slavil eucharistii sv. Petr a po něm všichni další papežové až po Silvestra I. ? do chvíle uznání křesťanství za oficiální náboženství Římské říše. Prastarý stůl nezmizel beze stop ? uchráněn od všech nepřízní věků, byl v 19. století vložen i do dnešního oltáře z bílého mramoru.

Další zachované zbytky středověké výzdoby začlenil do svého velkolepého projektu veskrze originálním způsobem Francesco Borromini. Proč a jak k tomu došlo, uslyšíte v dalším pokračování za týden.

(Zajímavou fotogalerii baziliky sv. Jana Lateránského naleznete zde.)

Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
15.2.03 Lateránská bazilika - 3. část
1.2.03 Lateránská bazilika - 1. část



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2021 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv říjen 21
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti