Nad hrobem sv. Petra založil císař Konstantin monumentální pětilodní baziliku, vybudovanou po vzoru lateránské ve třicátých letech 4. století. Jaké byly další osudy vatikánské baziliky v období pozdní antiky a ve středověku, uslyšíte v dnešním pokračování našeho sobotního cyklu.
Spíš než chrám v dnešním slova smyslu byla bazilika považována za svaté místo - locus sanctus - a podobně jako další baziliky, zakládané za hradbami města nad hroby mučedníků, byla především ohromným a vyhledávaným pohřebištěm; postupem času zcela posetým náhrobky a doslova obloženým pohřebními kaplemi. Neměla vlastní klérus a sloužila povětšině neliturgickým shromážděním, pohřebním hostinám a rušným celonočním vigiliím svátku mučedníka.
Počátky baziliky sv. Petra ve Vatikáně
Prvotní určení baziliky tedy odkazuje k původnímu významu baziliky jako velkému krytému shromaždišti, jakých bylo v antickém Římě mnoho. Není jí však cizí ani druhá předloha tohoto architektonického typu ? audienční síň císařského paláce, jak ukázala například rekonstrukce paláce Konstantinovy matky Heleny v místech dnešní baziliky sv. Kříže. Baziliky nad hroby mučedníků lze v jejich počátcích přirovnat k slavnostní síni, kde živí i mrtví očekávají finální audienci, na konci věků.
S postupnou kristianizací západu se vatikánská bazilika stává cílem poutí ke kolébce křesťanské víry ? ?ad limina apostolorum?. Rozkvět římských poutí vrcholí s obsazením Jeruzaléma muslimy ? Řím se stává jediným Svatým Městem. Sídlo Petrova nástupce však bylo jinde: při bazilice na Lateránu, která je dodnes římskou katedrálou. Poprvé se takříkajíc do stínu svatopetrské baziliky utíká kolem roku 500 papež Symachus. Po té, co byl za dramatických okolností vyhnán z Lateránu, staví při bazilice dvě ?episcopia?, biskupské paláce ? podle názoru badatelů pro sebe a pro kurii.
Na počátku 13. století, když Inocenc III. poprvé staví při vatikánské bazilice palác plánovaný jako stálá papežská rezidence, se na nové mozaikové výzdobě apsidy sv. Petra objeví nápis mater ecclesiarum ? matka chrámů, titul, který do té doby náležel bazilice na Lateránu.
Až do okamžiku, kdy se Julius II. na počátku 16. století odhodlal ke smělému činu a nechal téměř 12 století starou stavbu bourat, usilovali téměř všichni papežové o zkrášlování baziliky. Ohlédneme se tedy alespoň za některými činy středověkých papežů.
Před monumentálním schodištěm, které na začátku 6. století dal vybudovat papež Symachus stály mramorové sochy sv. Petra a Pavla. Schodiště vedlo k portiku, s loggií požehnání, dostavěnou až renesančním papežem Alexanderem VI. Portikem se vcházelo do atria, lemovaného arkádovými chodbami a nazývaného Paradiso ? Ráj. Na vnitřní straně portiku obrácené k bazilice byla proslulá Giottova mozaika, tzv. Navicella ? navazující na podobenství církve jako lodě, pro kterou Kristus utišil bouři na moři, pro kterou zachránil Petra tonoucího ve vlnách v okamžiku pochybností.
Uprostřed atria stála ohromná piniová šiška ? o níž je řeč dokonce i v Dantově Božské komedii a dnes stojí na jednom z dvorů vatikánských paláců.
Do baziliky se vcházelo pěti branami, z nichž podobně jako dnes tři vedly do hlavní lodi ? šestá Svatá brána vznikla až roku 1500 a s ní i tradice otvírat ji pouze v jubilejní léta. Vnitřní prostor baziliky zdobilo ohromné množství lamp ? často zhotovených z drahých materiálů a věnovaných významnými osobami, které chtěli uctít svaté místo nad Petrovým hrobem: svícen papeže Hadriána I. například nesl 1370 svící. V některých lampách hořely vzácné orientální balzámy šířící příjemné vůně.
Centrem baziliky v pravém slova smyslu však byl presbytář s uctívaným hrobem svatého Petra na rozhraní příčné lodě a apsidy. Za papeže Řehoře Velikého, na konci 6. století, byla architektura nad hrobem sv. Petra upravena tak, aby kněz mohl slavit eucharistii přímo nad ním. Podlaha presbytáře byla tehdy zvýšena a do středu pódia byla umístěna tzv. fenestella confessionis, mříž, za kterou bylo možné vidět přímo hrob apoštolův. Protože bazilika stála za hradbami města a mohla se stát snadným cílem nájezdníků, bylo třeba hrob Knížete apoštolů bezpečně zajistit. Také proto nebylo možné vyhovět častým žádostem o relikvie sv. Petra ? místo nich si poutníci i delegace panovníků odvážely z Říma tzv. brandea, kousky plátna, posvěcené dotykem s apoštolovým hrobem.
Mnohá díla, která zdobila Konstantinem vybudovanou baziliku sv. Petra, jsou dnes ztracena. Důležité svědectví o nich však zachoval papežský notář, Giacomo Grimaldi, který dostal na konci 16. století za úkol pečlivě zdokumentovat všechno vybavení staré baziliky, před tím, než celá musela ustoupit nové stavbě. Díky této vzácné úctě k práci předků se tak zachovaly nákresy a detailní popisy oltářů, mozaik, relikvií, maleb i všech dalších věcí, svědčících o dlouhé kulturní historii křesťanství.
(Zajímavou fotogalerii baziliky sv. Petra naleznete zde.)
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
