Rádio Vaticana

Bazilika sv. Petra - 3. část

Vatikánská bazilika nad hrobem apoštola Petra

Téměř dvanáct staletí zachovala Vatikánská bazilika podobu, kterou jí vtiskli Konstantinovi architekti a kameníci. Dnešní kapitolu věnujeme některým důležitým událostem středověku, které zanechaly ve staré bazilice viditelné stopy: ať už jsou dnes v novém kontextu, pietně uložené v kryptě či muzeu, nebo zůstaly jen na starých rytinách a kresbách. Vydejme se tedy za dávnou minulostí našich křesťanských předků.

Necelých dvě stě let po vybudování baziliky bylo jistě třeba výraznějšího obnovení stavby. Ujal se ho papež Symachus, jehož pontifikát spadá do počátku 6. století. Nechal vyzdobit baziliku mramory a mozaikami, nově upravil atrium a k rozlehlému vatikánskému komplexu přidal novou stavbu: mauzoleum apoštola Ondřeje, nad kruhovým půdorysem po levé straně baziliky. Tento typ stavby, tzv. martyrium ? se stalo obvyklým architektonickým vyjádřením úcty k významnému mučedníkovi ? přejímaný samozřejmě později i dalšími, kdo sobě či svým blízkým chtěli zaručit nepomíjející památku přechodu na věčnost. Jedním z prvních podobných křesťanských staveb je mauzoleum dcery císaře Konstantina, Konstancie, s nádhernou mozaikovou výzdobou, doposud zachované při bazilice sv. Anežky za hradbami.

Vraťme se však k Vatikánu. Za papeže Symacha totiž vyrostlo při bazilice ještě další, tzv. císařské mauzoleum pro členy císařské rodiny. Později, v polovině 8. století do něj bylo na žádost francouzského krále Pipina Krátkého přeneseno z katakomb tělo sv. Petronily ? považované lidovou tradicí za dceru apoštola Petra. A rotunda se začala všeobecně nazývat ?kaple francouzských králů?. V místech, kde kdysi stála je dnes oltář sv. Josefa v levé příčné lodi baziliky.

O vnitřní výzdobu baziliky se významně zasloužil ještě v polovině 5. století papež Lev I. Všechna volná místa na dech hlavní lodě tehdy pokryl velkolepý freskový cyklus, zobrazující důležité události Starého i Nového zákona. Víme o něm dnes jen ze zachovaných akvarelů a z popisu Giacoma Grimaldiho (autora podrobného popisu staré baziliky před jejím stržením). Význam Grimaldiho záznamů je nedocenitelný ? zřetelně ukazuje, jak se tradice obrazových cyklů ? nazývaných později Biblí chudých či nevědomých, tzn. negramotných, šířila a inspirovala podobná obrazová vyprávění biblických příběhů po celé Evropě.

Papež Lev Veliký dal provést také mozaiku na hlavní fasádě baziliky: jako námět zvolil Zjevení sv. Jana: uprostřed fasády stál Beránek mezi apokalyptickými bytostmi ? lvem, býkem, anděl či člověk a orel ? pod nimi se uklánělo čtyřiadvacet starců v hluboké adoraci. Výzdoba baziliky tak nabyla úplnosti: Před očima poutníků se otevřel nejzazší rozměr církve, směřující, putující a toužící po končené obnově, po Nebeském Jeruzalému na konci věků.

Ve vatikánských grotách ? tedy v kryptě dnešního chrámu ? se zachovaly zbytky skvělé mozaikové výzdoby další z menších stavbiček, které se nakupily kolem baziliky. Oratoř zasvěcenou matce Boží vybudoval na počátku 8. století papež Jan VII. Podle zachovaných fragmentů patřila výzdoba k nejkrásnějším mozaikám své doby: zobrazovaly velký kristologický cyklus a historii sv. Petra a Pavla. Vedle řady míst v Itálii se zbytky vzácných mozaik dostaly například i do Puškinova muzea v Moskvě.

V téže době ? tedy na začátku 8. století ? byl portikus před atriem vyzdoben obrazy prvních šesti ekumenických koncilů. O pár let později dostal papež Řehoř III. (731-741) darem šest tordovaných sloupů, které umístil před presbytář, jako ještě slavnostnější rámec hrobu apoštola Petra, ozdobeného podobnými sloupy. Najdeme je v bazilice dodnes: osm z nich umístil barokní sochař a architekt Bernini v horním patře pilířů nového chrámu, jako slavnostní edikuly, rámující balkónky, z kterých se ukazovaly nejvzácnější relikvie.

Pamětihodnou událostí dějin raného středověku byla korunovace Karla Velikého. Na vánoční vigilii roku 800 položil Karlovi na hlavu císařskou korunu papež Lev III. I na tento důležitý moment historie západoevropského křesťanství se zachovala v dnešní bazilice památka. Nedaleko hlavního vchodu je ve dlažbě umístěn disk z červeného porfyru. Původně ležel vpředu, při hrobu Knížete Apoštolů: právě na něm pokleklo počínaje Karlem Velikým 23 králů a císařů, kteří byli z papežovou rukou pomazáni na panovníky ?z Boží milosti?.

Nedaleko hlavního vchodu je ve dlažbě umístěn disk z červeného porfyru. Původně ležel vpředu, při hrobu Knížete Apoštolů: právě na něm pokleklo počínaje Karlem Velikým 23 králů a císařů, kteří byli z papežovou rukou pomazáni na panovníky ?z Boží milosti.?

Z karolínské doby pochází také jedno z nejvzácnějších uměleckých děl chovaných v bazilice, tzv. Cathedra Petri: nevelký dubový trůn, zdobený slonovinovými reliéfy, které zachycují historii franckých králů, ale také mýtické Herkulovy činy a další výzdobu doby tzv. karolinské renesance. Dnešní návštěvník najde v muzeu vatikánské baziliky jen kopii tohoto trůnu, věnovaného Karlem Velikým. Jeho originál nechal v 17. století papež Alexandr VII. vložit do monumentálního bronzového trůnu, nadnášeného čtveřicí západních i východních otců církve v závěru nové baziliky. Idea církevní i světské ? můžeme říci dnešním výrazem politické - moci tak byla v barokní době znovu spojena: kdo by však chtěl vidět v Berniniho skvělém díle výraz ambiciózní papežské vlády ? patrně by se pletl: Cathedra Petri, Stolec sv. Petra, je totiž prázdný. Promlouvá z něj jen ten, koho vyvolí Duch Boží, který vane jak chce a kdy se mu zlíbí; nejen víra, ale i dějiny církve ukazují, že tak, aby křehká loďka Kristovy církve neztroskotala.

(Zajímavou fotogalerii baziliky sv. Petra naleznete zde.)

Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma