VaticanNews.va

   21. 9. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6060
Poslechem z webových stránek.3757
Četbou textů na webových stránkách.6071
Poslechem i četbou.3566


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Vatikánská varování k německé synodální cestě

Papež: Jak porazit zlo? Přijetím odpuštění

Papež: Z odvážné pokory toho, kdo nelže sám sobě, se rodí pokoj


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Seriály

 Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma 

21.6.2003 

Bazilika svatého Pavla za hradbami - 1. část

Místo pohřbu Apoštola národů

Johana Bronková

Na planině po levém břehu Tibery, podél prastaré via Ostiense, leželo velké pohřebiště. Oblast v jarních měsících často zaplavovaná rozvodněnou řekou nebyla nijak obydlená. Mezi řadami náhrobků někdy kolem roku 67 po Kristu, zhruba na druhém kilometru za Aureliánskými hradbami, bylo pohřbeno tělo Apoštola národů, sv. Pavla.

Archeologické výzkumy provedené roku 1838 (Vespignani) ukázaly, že nad prvním místem pohřbu sv. Apoštola bylo brzy postaveno malé mauzoleum. Mělo podobu asi tři metry široké desky umístěné na soklu, ve kterém byl otvor chráněný mříží, která byla nalezena pod hlavním oltářem baziliky svatého Pavla za hradbami. Ostatky sv. Pavla byly spolu s Petrovými roku 258 přeneseny na místo dodnes uctívané jako Memoria Apostolorum při via Appia, na místo dnešní baziliky sv. Šebestiána.

Nejstarší zmínku o monumentu nad Pavlovým hrobem uvádí kněz Gaius kolem roku 200 a cituje Eusebius ve svých Církevních dějinách.

Takový byl počátek slavné římské baziliky sv. Pavla. Liber Pontificalis připisuje její stavbu samotnému císaři Konstantinovi. Podle archeologů je však pravděpodobnější, že ji vybudovali jeho synové Konstantin II. a Konstancius v letech 337 až 340. Zdá se, že první stavba měla opačnou orientaci než dnešní monumentální chrám ? byla obrácena směrem k via Ostiense a velikostí se blížila spíš kapli nebo malému kostelu.

Přijmeme-li takovou hypotézu dnešních odborníků, musíme se spolu s nimi také ptát, proč Konstantin nevybudoval baziliku nad Pavlovým hrobem ? baziliku, která by byla protějškem grandiózní vatikánské stavby, ale také logickým článkem mezi velkými pohřebními bazilikami za městskými hradbami. Důvodem nemůže být definitivní císařův odjezd z Říma roku 326 ? stejně tak by se týkal všech jeho dalších velkých děl. Pravděpodobnost hypotézy stoupá s jednoduchostí jejího řešení ? a v případě baziliky sv. Pavla takové je: všechny baziliky, které se v Římě budovali pod přímým patronátem císaře Konstantina, stály výhradně na území, které patřilo císařské rodině. Zatímco celé oblast nekropole při via Ostiense byla veřejným majetkem. Stavět křesťanský chrám na místě patřícím všem Římanům si Konstantin v prvních letech své vlády přeci jen dovolit nemohl.

Svědectvím o změně doby však je už samotná skutečnost, že první kostelík nad apoštolovým hrobem neměl dlouhého trvání. V 80. letech 4. století se trojice císařů ? Valentinián II., Teodosius a Arcadius ? zasloužila o vznik monumentální baziliky, která si se svatopetrskou v ničem nezadala. Slavný dekret o stavbě baziliky poslali císaři prefektovi města Říma Sallustiovi. Prohlašují v něm, že vzhledem k dlouhé tradici místa a kvůli vzrůstajícímu množství věřících, kteří k němu putují, mají v úmyslu vyzdobit, zvětšit a pozvednout baziliku sv. Pavla. Vyzývají proto prefekta k jednání s občanskými institucemi. Má si vyžádat od senátu povolení k tomu, aby se obnovila stará cesta při Tibeře a aby úsek cesty při apoštolově hrobu mohl být zahrnut do stavební parcely. Zvětší se tak prostor a přispěje se k nádheře nové stavby.

Projekt tří císařů, spadající mezi léta 384 a 386, dal počátek stavbě poslední z velkých římských bazilik nad hroby mučedníků. Patří do doby, kdy se církev upevňuje jako církev římská. Apoštol Pavel, jako šiřitel víry mezi pohany, je v té chvíli důležitým patronem celé církve. Není vyloučené, že tento ? řekli bychom ? dobrý typ, dal císařům samotný papež Damasus.

Bazilika svatého Pavla za hradbami byla dokončena za vlády císaře Honoria (395-423). Z let 402 či 403 se dochoval první popis: mluví o dřevěných, zlacených stropech, o mramorových sloupech, o čtyřech kolonádách, jež oddělovaly lodě baziliky, a o mozaikové výzdobě s rostlinnými motivy.

Rozvrhem, rozměry a velkolepostí se mohla bazilika sv. Pavla srovnávat jen se Svatopetrskou. Její ranně středověký charakter zůstal zachován téměř v neporušené podobě až do roku 1823. Požár, který baziliku tehdy zasáhl ve velkém rozsahu, se však ? v souladu s dobovými zvyklostmi ? nestal impulsem k restaurování, nýbrž k téměř naprosté přestavbě baziliky v duchu tzv. purismu. Rozměry a podoba baziliky ze 4. století byly zachovány, impozantní dojem zůstal ? ale jako každý nešetrný pokus zbavit se tradice působí výsledek studeně a akademicky.

Vzhled původní stavby však zůstal znám z mnoha kreseb a popisů. Jeho rekonstrukce jsou tedy velmi spolehlivé. První velké restaurační práce podnikl už roku 441 papež Lev I. ?post ignem divinum? ? jak píše Liber Pontificalis ? tedy po požáru nebo možná po zemětřesení. Kromě nápravy zhroucených konstrukcí bylo tehdy třeba zcela obnovit výzdobu baziliky.

Bazilika sv. Pavla je na rozdíl od Svatopetrské vskutku orientována ? tedy obrácená k východu, jak požadovaly nejstarší předpisy pro sakrální architekturu. Pětilodní interiér ústí do rozlehlého transeptu, uzavřeného v rozsahu hlavní lodi půlkruhovou apsidou. Světlo padalo dovnitř 84 okny, což bylo přesně jednou tolik co do Svatopetrské, transept pak byl osvětlen velkými okny zakončenými obloukem, s nimiž se střídala menší, kruhová. Zdi byly postaveny z travertinových kvádrů ? praxe v cihlovém Římě nezvyklá ? a po stranách lodí baziliky stály řady sloupů po dvaceti. Nebyly všechny stejné, jak je tomu dnes: některé byly z bílého mramoru, jiné z barevného. Díky nepravidelnému rytmu jejich střídání nelze vyloučit, že barevné pocházely právě z restauračního zásahu za Lva I. Všechny sloupy vedlejších lodí byly oproti tomu z červené žuly.

Až do požáru v 19. století se zachoval z velké části také mozaikový cyklus z doby Lva I., z něhož dnes bohužel přežilo jen několik fragmentů. Triumfální oblouk zdobilo vůbec nejstarší známé zpodobení adorace 24 apokalyptických starců, výjev doplňovaly symboly evangelistů a v dolní části velké postavy sv. Petra a Pavla. Dnešní verze je variací na dané téma z 19. století. Z původní výzdoby se zachoval ve vatikánských grotách kus mozaiky s hlavou apoštola Petra.

Dalším z děl, která po mnoho staletí zdobila baziliku nad hrobem sv. Pavla, byl typologický cyklus mozaik z výjevy ze Starého a Nového zákona po stranách hlavní lodi, provedený rovněž na objednávku papeže Lva. O něm a o dalších osudech baziliky uslyšíte v pokračování našeho pořadu za týden.

(Zajímavou fotogalerii baziliky svatého Pavla za hradbami naleznete zde.)

Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
27.3.10 Vychází kniha o mincích spojených s bazilikou svatého Pavla za hradbami
11.12.06 Hrob sv. Pavla spatřil světlo světa
1.7.05 Nový archipresbyter sv. Pavla za hradbami
16.2.05 Archeologové odkryli hrob sv. Pavla
18.11.04 Dvojí výročí baziliky sv. Pavla za hradbami



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Když není biskup blízko lidem, zaplétá se do ideologií

Papež: Eutanazie nevyjdařuje lidskou svobodu

Diecéze Albano očekává papežovu návštěvu

František: Zdravotní péče vykonávaná srdcem udravuje na těle i na duchu

O daru služebného kněžství

František: Kanonické právo je pro ekumenický dialog zásadní

Papež vybízí k ochraně oceánů

Arcibiskup Ayuso Guixot hájí křesťansko-islámskou deklaraci o lidském bratrství

Rada kardinálů projednávala revizi apoštolské konstituce Preadicate evangelium

Sv. Terezie z Lisieux v největším skotském vězení

Vatikánská varování k německé synodální cestě

Prosme Ducha svatého o umění nahlížet vždycky jednotu dějin spásy

 Nově na webu
Svatý otec: O Skutcích apoštolů - »Nevydávejte se v nebezpečí, že byste bojovali proti Bohu«

Publicistika: Otec Koláček zprostředkovával pocit spojení se srdcem katolické církve

Publicistika: Bez průtahů a zbytečných řečí

Rozhovory: Přípona –ismus většinou nevěstí nic dobrého

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv září 19
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      

Starší zprávy >

Náš tip

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství

Nemůžeme si dovolit uprostřed soužení ztrácet víru