VaticanNews.va

   18. 1. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6437
Poslechem z webových stránek.3956
Četbou textů na webových stránkách.6356
Poslechem i četbou.3738


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Polemika o celibátu a II. Vatikánský koncil

Papež: Nebezpečím církve je planý moralismus

Papež František: Křest dítěte je projevem spravedlnosti vůči němu


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

10.10.2007 

Sv. Hilarius z Poitiers

Benedikt XVI. na gen.audienci, nám. sv.Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Dnes bych chtěl mluvit o velkém otci západní církve, o svatém Hilariovi z Poitiers, jednom z velkých biskupů IV.století. V konfrontaci s ariány, kteří pokládali Ježíše, Božího Syna, za stvoření, byť výjimečné, ale přece jen stvoření, zasvětil Hilarius celý život obraně víry v božství Ježíše Krista, Božího Syna a Boha rovného Otci, který ho zrodil od věčnosti.

Nemáme k dispozici přesné údaje o značné části Hilariova života. Starobylé prameny říkají, že se narodil v Poitiers pravděpodobně kolem roku 310 v dobře postavené rodině. Dostalo se mu solidního literárního vzdělání, které je dobře patrné v jeho spisech. Nezdá se, že by vyrůstal v křesťanském prostředí. On sám vypráví o cestě hledání pravdy, která jej postupně přivedla k uznání Boha Stvořitele a vtěleného Boha, který zemřel, aby nám dal život. Pokřtěn byl kolem roku 345 a někdy v letech 353 ? 354 byl ve svém rodném městě zvolen biskupem. V následujících letech napsal Hilarius své první dílo Komentář k Matoušovu evangeliu. Jde o nejstarší nám dochovaný komentář, který byl k tomuto evangeliu napsán v latinském jazyce. Roku 356 se Hilarius účastní synody v Béziers na jihu Francie, ?synody falešných apoštolů?, jak ji sám nazývá, protože byla tvořena semiariány, kteří popírali božství Ježíše Krista. Tito biskupové ? ?falešní apoštolé? ? žádali císaře Konstance, aby biskupa Hilaria odsoudil do vyhnanství. Hilarius byl proto v létě roku 356 donucen Galii opustit.

Byl poslán do vyhnanství ve Frýgii v dnešním Turecku, kde se ocitl v prostředí, které bylo nábožensky zcela ovládnuto arianismem. I tady jej pastorační starostlivost vedla k usilovné práci k opětovnému nastolení jednoty Církve na základě pravé víry, formulované koncilem v Niceji. Za tímto účelem se pustil do sepisování svého nejdůležitějšího a nejznámějšího věroučného díla De Trinitate (O Trojici). Hilarius v něm předkládá svou osobní cestu za poznáním Boha a snaží se ukázat, že Písmo jasně dosvědčuje božství Syna a jeho rovnost Otci nejenom v Novém zákoně, ale rovněž i mnoha stránkami Starého zákona, v nichž tajemství Krista již vychází najevo. Ve sporech s ariány klade důraz na pravdu o jménech Otce i Syna a veškerou svou trojiční teologii staví na křestní formuli. Není to nějaká spekulace, ale prostá víra, kterou nám předal samotný Pán: ?Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého?.

Otec a Syn mají tutéž přirozenost. Pokud některé pasáže Nového Zákona dávají možnost domnívat se, že Syn stojí níže než Otec, pak Hilarius nabízí přesná pravidla, umožňující vyhnout se scestným výkladům: některé texty Písma hovoří o Ježíši jako Bohu, jiné zdůrazňují jeho lidství. Některé se vztahují k Němu v jeho preexistenci u Otce, jiné berou do úvahy stav ponížení (kenosi), jeho sestoupení až k smrti, a další ho pak rozjímají ve slávě vzkříšení. Během svého vyhnanství napsal Hilarius také Knihu o synodách, v níž pro své spolubratry biskupy v Galii podává a komentuje vyznání víry a ostatní dokumenty ze synod, které se přibližně v polovině IV.století konaly na Východě. Svatý Hilarius stále pevný ve svém odporu k radikálním ariánům, projevuje smířlivého ducha ve vztahu k těm, kteří připouštěli a vyznávali, že Syn je podobný Otci co do podstaty, přirozeně ve snaze dovést je k plnosti víry, podle níž nejde jen o podobnost, nýbrž opravdovou rovnost Otce a Syna co do božství. Také to se mi zdá charakteristické: duch smíření, usilující o pochopení těch, kterým se této plnosti ještě nedostává a pomáhá jim svým velkým teologickým porozuměním dojít k plné víře v pravé božství Pána Ježíše Krista.

V letech 360 až 361 se mohl Hilarius konečně vrátit z vyhnanství zpět do vlasti. Hned se ujal pastorační činnosti v místní církvi, přičemž vliv jeho magistera daleko překročil její hranice. Synoda, která se konala v Paříži v roce 360 nebo 361, znovu převzala terminologii Nicejského koncilu. Někteří antičtí autoři se domnívají, že k tomuto antiariánskému obratu v Galském episkopátu došlo z velké části díky pevnosti a mírnosti biskupa z Poitiers. Právě toto byl jeho dar: spojovat pevnost ve víře a mírnost v mezilidských vztazích. V posledních letech svého života napsal ještě Pojednání o Žalmech, komentář k padesáti osmi Žalmům, interpretovaných podle klíče, podaného v úvodu díla: ? Není pochyb o tom ? píše zde Hilarius ? že všechny věci, o kterých je řeč v Žalmech je třeba chápat podle evangelní zvěsti, takže jakýkoli hlas prorockého ducha se vztahoval k poznání příchodu našeho Pána Ježíše Krista, vtělení, umučení a království, ke slávě a moci našeho vzkříšení? (Instructio Psalmorum 5). Ve všech Žalmech vnímá tuto průzračnost tajemství Krista a jeho Těla, kterým je Církev. Hilarius se při různých příležitostech setkal se svatým Martinem. Právě nedaleko Poitiers založil budoucí biskup z Tours klášter, který existuje dosud. Hilarius zemřel v roce 367. Jeho liturgická památka se slaví 13.ledna. Roku 1851 jej bl. Pius IX. prohlásil Učitelem Církve.

K rekapitulaci podstaty jeho učení bych rád řekl, že Hilarius nachází východisko své teologické reflexe v křestní víře. V De Trinitate Hilarius píše: Ježíš ?poručil křtít ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého (srov. Mt 28,19), to znamená ve vyznání Původce, Jednorozeného a Daru. Jeden jediný je Původce všech věcí, protože jediný je Bůh Otec, od něhož pochází všechno. A jeden jediný je náš Pán Ježíš Kristus, skrze něhož povstalo všechno (1 Kor 8,6), a jen jeden Duch (Ef 4,4), darovaný všem? Žádný nedostatek nelze shledat v plnosti tak velké, do níž se v Otci, v Synu a v Duchu svatém sbíhá nezměrnost ve Věčnosti, zjevení v Obraze, radost v Daru? (De Trinitate 2,1). Bůh Otec, který je zcela láskou, je schopen sdělit v plnosti své božství Synovi. Za obzvláště krásnou považuji následující formulaci svatého Hilaria: ?Bůh neumí být nic jiného než láska, neumí být nic jiného než Otec. A kdo miluje nezávidí, a kdo je Otcem, je jím v úplnosti. Toto jméno nepřipouští kompromisy, jakoby snad Bůh byl otcem v určitých aspektech, a v ostatních nikoli? (ivi 9,61).

Proto je Syn plně Bohem bez jakéhokoliv nedostatku nebo umenšení: ?Ten, kdo přichází od dokonalého, je dokonalý, protože ten, kdo má všechno, tomu byl všechno dáno.? (ivi 2,8). Pouze v Kristu, Synu Božím a Synu člověka, nachází lidstvo spásu. Přijetím lidské přirozenosti spojil se s každým člověkem, ?stal se tělem nás všech? (Tractatus in Psalmos 54,9); ?přijal přirozenost každého člověka, a stal se skrze ni pravým vinným kmenem, má v sobě kořen každé ratolesti? (ivi 51,16). Právě proto je cesta ke Kristu otevřena všem, protože všechny přitáhnul do svého bytí člověkem, přestože osobní konverze je požadována vždycky: ?Skrze vztah k jeho tělu ? píše Hilarius - je přístup ke Kristu otevřen všem, pod podmínkou, že svléknou starého člověka (srov. Ef 4,22) a přibijí jej na kříž (srov. Kol 2,14); pod podmínkou, že opustí dřívější skutky a obrátí se, aby s ním byli pohřbeni v jeho křtu v ústrety životu (srov. Kol 1,12; Řím 6,4)? (ivi 91,9).

Věrnost Bohu je dar jeho milosti. Proto svatý Hilarius v závěru svého pojednání o Trojici prosí, aby mohl setrvat ve stálé věrnosti křestní víře. Je to charakteristické pro tuto knihu: reflexe se mění na modlitbu a modlitba opět na reflexi. Celá kniha je dialog s Bohem. Dnešní katechezi bych rád uzavřel jednou takovou modlitbou, která se tak stane i modlitbou naší: ?Učiň, Pane ? praví Hilarius inspirovaně ? abych zůstal vždycky věrný tomu, co jsem vyznal v symbolu svého znovuzrození, když jsem byl pokřtěn v Otci, v Synu a v Duchu svatém. Abych se klaněl tobě, náš Otče, a zároveň s tebou tvému Synu, abych si zasloužil tvého Ducha svatého, který od tebe vychází skrze tvého Jednorozeného? Amen. (De Trinitate 12,57).

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
13.2.18 Kardinál Ouellet: Benedikt XVI. nás může jako teolog ještě překvapit
7.2.18 Benedikt XVI.: Vnitřně jsem na pouti k Domovu
27.12.17 Papež František navštívil Benedikta XVI.
16.6.17 Arcibiskup Gänswein: Tichá přítomnost Benedikta XVI. církvi prospívá
4.4.17 Připomínka blížících se 90. narozenin Benedikta XVI.



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
To podstatné na životě je vztah k Bohu, kázal papež František

Papež: Pohostinnost je ekumenická ctnost

Prezident Konžské demokratické republiky navštívil papeže

Představena první Neděle Božího Slova

Íránci konvertují v domácích církvích

Střelná modlitba, která hýbe Božím soucitem

Mongolsko a Svatý stolec navázaly kulturní spolupráci

Open Doors: Každý osmý křesťan je pronásledovaný

Píseň písní provází židovsko katolický dialog

Belgický misionář zemřel při pravděpodobném pokusu o loupež

Papež: Učiňme ze svých domovů bratrská večeřadla

Papež jmenoval italskou právničku podsekretářkou pro vztahy se státy

 Nově na webu
Svatý otec: O Skutcích apoštolů - »Pavel přijímal všechny, kdo k němu přicházeli«

Publicistika: Vrátit se k duchovním pramenům

Publicistika: Příspěvek do diskuse o kněžském celibátu v synovské poslušnosti papeži

Rozhovory: Křesťanské kořeny jsou jasná věc

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv leden 20
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Starší zprávy >

Náš tip

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu

Admirabile signum