VaticanNews.va

   29. 9. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.8049
Poslechem z webových stránek.4980
Četbou textů na webových stránkách.7636
Poslechem i četbou.4726


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež přijal rezignaci Angela Becciu na práva spojená s kardinálskou hodností

Kardinál Koch: Papeže znepokojuje situace v německé církvi

Papež: Nedostatek respektu k principu subsidiarity se rozšířil jako nějaký virus


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

5.12.2007 

Sv. Chromácius z Akvileje

Benedikt XVI. na gen. audienci, aula Pavla VI.

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
V posledních dvou katechezích jsme podnikli exkurzi do východních církví semitského jazyka, když jsme meditovali o peršanovi Afraatovi a syřanovi Efrémovi. Dnes se vrátíme do latinského světa, na sever Římského císařství ke svatému Chromáciovi z Akvileje. Tento biskup konal svou službu ve starobylé církvi v Akvileji, žhavém jádru křesťanského života, jež leželo v Desátém regionu Římského císařství ? Venetia et Histria. Roku 388, kdy Chromácius usedl na biskupský stolec, již měla zdejší křesťanská komunita za sebou dobu zrání i slavné dějiny věrnosti evangeliu. Mezi polovinou třetího a prvními lety čtvrtého století tady Deciova, Valeriánova a Diokleciánova pronásledování sežala velký počet mučedníků. Akvilejská církev se stejně jako jiné církve musela kromě toho vyrovnat i s hrozbou ariánské hereze, která neuznávala Ježíšovo božství. Samotný Atanáš ? průkopník nicejské pravověrnosti, jehož ariáni poslali do vyhnanství ? našel na určitou dobu útulek v Akvileji. Pod vedením zdejších biskupů křesťanská komunita odolávala záludnostem hereze a upevňovala své přilnutí ke katolické víře.

V září roku 381 byla Akvilej místem konání Synody, na níž se shromáždilo 35 biskupů z pobřeží Afriky, z údolí Rodano a z celého Desátého regionu. Synoda si vytyčila za cíl zdolat poslední zbytky Západního arianismu. Sněmu se účastnil také presbyter Chromácius, jako poradce Akvilejského biskupa Valeriána (370/1 ? 387/8). Doba konání Synody představuje ?zlatou éru? Akvilejského společenství. Svatý Jeroným, původem z Dalmácie, a Rufinus z Concordie s nostalgií vzpomínají na svůj pobyt v Akvileji (370-373), v onom svého druhu teologickém večeřadle, které Jeroným neváhá definovat slovy ?tamquam chorus beatorum, ? jako sbor blahoslavených? (Kronika: PL XXVII,697-698). V tomto večeřadle, které připomíná v jistých ohledech komunitní zkušenosti Eusebia z Cesareje a Augustina, formovaly se nejvýznamnější osobnosti církve Horního Jadranu.

Znát a milovat Krista se však Chromácius naučil už ve své rodině. Mluví o tom slovy naplněnými obdivem samotný Jeroným, který přirovnává matku Chromácia k prorokyni Anně, jeho dvě sestry k rozvážným pannám z evangelního podobenství a Chromácia a jeho bratra Eusebia k mladému Samuelovi (srov. Ep VII: PL XXII, 341). O Chromáciovi a Eusebiovi Jeroným dále píše: ?Blažený Chromácius a svatý Eusebius byli bratry nejenom co do pokrevního svazku, ale také totožností svých ideálů.? (Ep. VIII: PL XXII, 342).

Chromácius se narodil v Akvileji kolem roku 345. Byl vysvěcen na jáhna a kněze; a nakonec byl zvolen Pastýřem této církve (před r.388). Biskupské svěcení obdržel od biskupa Ambrože a odvážně a energicky se věnoval nezměrnému úkolu, vzhledem k rozsáhlosti území, které bylo svěřeno jeho pastorační péči. Akvilejská církevní jurisdikce totiž sahala od jejího nynějšího území až do Bavorského Švýcarska, Rakouska a Slovinska, ba dokonce až do Maďarska. Jak vysoce byl Chromácius znám a ctěn v Církvi své doby, lze vytušit z jedné životní epizody svatého Jana Zlatoústého. Když byl jako Konstantinopolský biskup poslán do vyhnanství napsal z místa svého pobytu tři listy těm, které považoval za nejvýznamnější biskupy Západu, aby jej podpořili u císaře: jeden byl zaslán římskému biskupovi, druhý Milánskému biskupovi a třetí právě Chromáciovi, biskupovi Akvileje (Ep. CLV: PG LII,702). Také pro něho to však byly obtížné časy v důsledku nestálé politické situace. Velmi pravděpodobně Chromácius zemřel ve vyhnanství v Gradu, když se snažil utéci před nájezdy barbarů ve stejném roce, kdy zemřel Jan Zlatoústý, tedy r. 407.

Akvilej byla co do prestiže a významu čtvrtým městem italského poloostrova, a devátým v celém Římském císařství. Také z tohoto důvodu se stala cílem tažení Gótů a Hunů. Invaze těchto národů, kromě toho, že způsobily mnoho utrpení a velkou spoušť, značně také ohrozily možnost tradování spisů církevních otců, uchovávaných v biskupské knihovně, bohaté na různé kodexy. Ztratily se také spisy Chromácia, které se putovaly sem a tam, a nezřídka byly připisovány jiným autorům: např. Janu Zlatoústému (také kvůli podobnému začátku jejich jmen: Chromantius jako Chrysostomus); anebo Ambrožovy a Augustinovi, a také Jeronýmovi, kterému Chromácius velmi pomáhal při revizi textu a překladu Bible do latiny. K opětovnému shromáždění velké části Chromáciova díla došlo šťastnou shodou okolností, které umožnily teprve v nedávných letech rekonstruovat corpus poměrně obsáhlých spisů: více než 40 kázání, z nichž asi deset ve zlomcích a více než šedesát komentářů k Matoušovu Evangeliu.

Chromácius byl moudrým učitelem a horlivým pastýřem. Jeho prvním a hlavním posláním bylo naslouchat slovu, aby byl potom schopen stát se jeho hlasatelem. Ve svém učení vychází vždycky z Božího Slova a vždy se k němu vrací. Některá témata jsou mu obzvláště drahá: zejména trojiční tajemství, které nazírá skrze jeho zjevení v průběhu dějin spásy. Potom téma Ducha svatého: Chromácius neustále odkazuje věřící na přítomnost a činnost třetí osoby Nejsvětější Trojice v životě Církve. S největším důrazem se však svatý biskup vrací ke Kristovu tajemství. Vtělené Slovo je pravý Bůh a pravý člověk: cele přijal lidství, aby lidstvu daroval své božství.. Tyto pravdy jsou s naléhavostí zdůrazňovány také v určitém antiariánském ladění a vyústily o padesát let později v definicích Chalcedonského koncilu. Mocný důraz na lidskou přirozenost Krista vede Chromácia k tomu, že pojednává o Panně Marii. Jeho mariologická nauka je průhledná a přesná. Vděčíme mu za některé působivé charakteristiky Nejsvětější Panny. Píše: Marie je ?evangelní panna schopná přijmout Boha?; je ?neposkvrněnou a nedotčenou ovečkou?, která zrodila ?beránka oděného purpurem? (srov. Sermo XXIII,3: Scrittori dell´area santambrosiana 3/1, str.134). Akvilejský biskup často klade Pannu do vztahu k Církvi: obě jsou totiž ?panny? a ?matky?. Chromáciova eklesiologie je rozvinuta zejména v jeho komentářích k Matoušovi. Zde jsou některé obraty, jež se tam vyskytují: ?Církev je jediná, zrozená z Kristovy krve?; ?je drahocenným rouchem utkaným z Ducha svatého?; ?Církev je tam, kde je hlásáno, že Kristus se narodil z Panny, kde kvete bratrství a svornost?. Obraz, který Chromácia nejvíce přitahuje, je obraz lodě na rozbouřeném moři ? jeho doba totiž byla dobou bouří, jak jsme řekli. ?Není pochyb o tom?, tvrdí svatý biskup, ?že tato loď znázorňuje Církev? (srov. Tract. XLII,5: Scrittori dell´area santambrosiana 3/2, str.260).

Jako horlivý pastýř umí Chromácius mluvit ke svému lidu svěžím, barvitým a pronikavým jazykem. Aniž by zanedbával dokonalý latinský cursus, dává přednost užívání lidového jazyka, bohatého na snadno srozumitelné obrazy. Například, když si bere podnět z moře a staví do kontrastu na jedné straně rybolov, při kterém jsou vylovené ryby vrženy na břeh a hynou, a na druhou stranu evangelní zvěstování, díky němuž jsou lidé vytaženi z kalných vod smrti a uváděni do života pravého (srov. Tract. XVI,3: Scrittori dell´area santambrosiana 3/2, str.106). V perspektivě dobrého pastýře pak ve své bouřlivé době, stižené barbarskými nájezdy, dokáže vždy znovu stát po boku věřících, aby je těšil a otevíral jejich duše důvěře v Boha, který své děti nikdy neopouští.

Poslechněme si na závěr těchto úvah jednu Chromáciovu exhortaci, která dodnes zůstává platnou: ?Prosme Pána celým srdcem a celou vírou ? vybízí Akvilejský biskup v jednom svém Kázání ? prosme jej, aby nás osvobodil od každého nájezdu nepřátel, od každého strachu před protivníky. Nehleďme na své zásluhy, ale na jeho milosrdenství; na toho, který byl i v minulosti hoden osvobodit Izraelovy děti ne pro jejich zásluhy, ale pro svoje milosrdenství. Kéž nás chrání svou vlastní milosrdnou láskou, a koná pro nás to, co svatý Mojžíš říkal synům Izraele: Pán vystoupí na vaši obranu, a vy umlknete. On bojuje, on přináší vítězství? A abychom toho byli hodni, musíme se modlit co nejvíce. On sám totiž říká ústy proroka: Vzývej mne v den soužení, já tě vysvobodím, a ty mi vzdáš slávu? (Sermo XVI,4: Scrittori dell´area santambrosiana 3/1, str. 100-102).

Takto nám právě na začátku adventní doby, svatý Chromácius praví, že Advent je dobou modlitby, v níž je třeba vejít do styku s Bohem. Bůh nás zná, zná mne, zná každého z nás, má mne rád, neopouští mne. V této důvěře tedy kráčejme touto právě započatou liturgickou dobou. Požehnaný advent vám všem!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež přijal příslušníky „vatikánského“ inspektorátu italské policie

Kardinál Czerny sloužil mši u oltáře sv. Václava ve vatikánské bazilice

Apoštolát svatého Michaela skutkem milosrdenství pro duši i tělo, píše papež michaelitům

Kardinál Bagnasco: Nelze žít ve světě založeném na podezřívavosti

Papež: Matka Boží nás objímá a stmeluje

Kardinál José Tolentino de Mendonça vstoupí k dominikánům

Papež: Pomyšlení na Boží trpělivost vzbuzuje úžas

Svatý otec: Obrácení je vzájemné setkání

Nová blahoslavená spojuje kontemplaci s činnou křesťanskou láskou

V Norsku byl po pěti stoletích opět vysvěcen katolický biskup

V Etiopii byly objeveny nejstarší překlady evangelií

Veřejné restaurování Michelangelovy Piety Bandini

 Nově na webu
Svatý otec: Obrácení je milost, o kterou musíme neustále prosit

Publicistika: Adjektivum „apokalyptický“ není pejorativum

Publicistika: Dobytí Říma

Rozhovory: Samaritanus bonus - Odpověď na nově prosazované zákony o eutanazii

Homilie: Svatý Václav nebyl kníže, ale otec ubohých

Archiv zpráv září 20
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930    

Starší zprávy >

Náš tip

Takaši Pavel Nagai – k pětasedmdesátému výročí svržení atomové bomby na Nagasaki

Hořkosti v kněžském životě

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása