Při jedné ze starých římských silnic, vycházejících z Města směrem k severu, stojí asi 2 kilometry od aureliánských hradeb ruiny monumentální baziliky sv. Anežky a dosud dobře zachované mauzoleum, jeden ze skvostů pozdní římské antiky.
Podle Liber pontificalis nechala baziliku, zasvěcenou římské mučednici, sv. Anežce, postavit dcera císaře Konstantina a Fausty, jménem Konstancie. Stavba se proto datuje mezi léta 337 a 351. Tehdy totiž Konstancie sídlila v Římě (poté, co její bratr dal zavraždit jejího muže, a před tím, než se znovu provdala za císaře Konstantina Galla). Konstancie zemřela roku 354 a její sarkofág z červeného porfyru byl umístěn v mauzoleu, které od té doby nese její jméno. (Originál je uložen ve Vatikánských muzeích, návštěvník najde na místě kopii.) Mauzoleum Konstancie je monumentální rotundou o průměru 22, 5 m, celé je precizně vyzděno z malých římských cihel. Centrální prostor završený kupolí na vysokém tamburu obíhá ochoz oddělený dvojitými sloupy a klenutý valenou klenbou, vyzdobenou originálními mozaikami ze IV. století. Dokonalost výzdoby vedla humanisty a první archeology k přesvědčení, že stojí před antickým pohanským chrámem. Křesťanské mozaiky v apsidách, jako je zobrazení Krista předávajícího klíče Petrovi, považovali za pozdější přídavek. Autoři renesančních traktátů o umění tak dokládali kontinuitu antického a křesťanského sakrálního prostoru.
Původní baziliku sv. Anežky kladou prameny také do souvislosti s římským pobytem sv. Atanáše, vypovězeného z Alexandrie a horlivého zastánce pravé víry, který polemizoval s Konstantinovou slabostí pro ariánskou herezi. Bazilika sleduje architektonický typ, se kterým jsme se setkali už u sv. Sebastiána a u sv. Vavřince za hradbami: je to trojlodní bazilika bez příčné lodi, s ochozem kolem presbytáře. Podobně jako tomu bylo u sv. Vavřince, nevznikla první bazilika přímo nad hrobem uctívané světice, ale v blízkosti katakomb, ve kterých bylo její tělo uloženo. Nad Anežčiným hrobem vybudoval baziliku až v VII. století papež Honorius I.
Kdo tedy byla sv. Anežka Římská? Římská církev prvních křesťanských staletí neuctívala žádnou z panenských mučednic tolik jako právě ji. Její svátek stanovuje na 21. ledna už starý římský kalendář svátků mučedníků, Depositio Martyrum, datované do roku 354. Zmiňuje se také o tom, že Anežka je pohřebena v katakombách při via Nomentana. Otcové církve a křesťanští básníci 4. století opěvují její hrdinství. Svatý Ambrož jí dává v době mučednické smrti 12 let (De Virginibus), Augustin 13 let (Sermo CCLXXIII). Tradice Anežčiny hrdinské smrti za víru je tak silná, že o ní nepochybují ani opatrní a skeptičtí historici. O způsobu jejího umučení však tak docela shoda není. Svatý Ambrož nepřidává detaily, jen konstatuje, že byla sťata mečem. Podle oslavného hymnu papeže Damase, Anežka dobrovolně předstoupila před císaře poté, co vyhlásil edikt proti křesťanům, a byla odsouzena ke smrti v plamenech. U něho také najdeme později zdůrazňovaný detail, že byla obnažena, zakryta jen svými vlasy.
Prudentius (Peristephanon) pak přidává další epizodu: soudce prý nejprve nařídil, aby byla uvržena do veřejného domu, když k ní ale vešel mladý muž a žádostivě na ní pohlédl, ranila ho slepota a padl na zem jako mrtvý. Tuto tradici však patrně znal i Ambrož, protože o Anežce říká, že byla obětí dvojího mučednictví, nejprve čistoty a pak víry. ?Zůstala pannou a obdržela korunu mučedníků,? píše církevní otec.
Vyprávění o mučednické smrti sv. Anežky je ještě rozšířeno v Aktech mučedníků, datovaných do poloviny 5. století. Podle nich byla Anežka sťata poté, co pokus o její upálení ztroskotal, neboť plameny se jí nedotkly. Stále však není zřejmé, při kterém pronásledování křesťanů dosáhla statečná Římanka koruny mučedníků. Dříve se uvažovalo o Diokleciánově pronásledování kolem roku 304 n. l., na základě Damasova nápisu se však zdá, že šlo o některé z pronásledování ve 3. století.
Anežčino tělo bylo uloženo do zvláštního hrobu při via Nomentana a kolem hrobu slavné mučednice pak vyrostly katakomby nesoucí její jméno. Zachoval se také původní náhrobní kámen, který nese nápis Agne sanctissima, uložený v Neapolském muzeu.
Pozdější středověké legendy připojují k vyprávění o Anežčině smrti dojemný příběh o římském patricijovi, který se zamiloval do krásné křesťanky. Ta však složila slib čistoty a odmítla pohanského nápadníka. Rozezlený Říman se rozhodl pomstít: aby mladou dívku potupil, nechal ji před celým dvorem svléci. V tom okamžiku ji však zázrakem zakryly prameny vlasů. Pak byla podle této tradice upálena při dnešním náměstí Piazza Navona, na místě, kde dnes stojí další římský chrám zasvěcený sv. Anežce. Tradice místa její smrti nachází oporu i v tom, že cirk, jehož půdorys dnešní náměstí kopíruje, byl obklopen útulky nevalné pověsti. Vyprávění o uvržení do nevěstince a další popisy okolností Anežčiny smrti se možná jen doplňují.
Nad hrobem proslulé světice vybudoval ve 30. letech 7. století novou, dodnes dobře zachovanou baziliku papež Honorius. V její apsidě může návštěvník obdivovat mozaiku z doby vzniku stavby, ze 7. století. Najde na ni sv. Anežku, papež Honoria držícího v ruce model kostela a dalšího papeže, snad Symacha nebo Liberia, kteří upravili hrob mučednice. Přímo z kostela lze sestoupit do katakomb, jejichž nejstarší část se datuje do poloviny 3. století. Oslavný nápis, který papež Damasus umístil k Anežčině hrobu, najdeme dnes osazený v levé stěně velkého přístupového schodiště.
Na zobrazeních již od středověku doprovází sv. Anežku Římskou beránek, symbol její panenské nevinnosti. Podle starého zvyku bývají v den jejího svátku v bazilice slavnostně požehnáni dva beránci, z jejichž vlny se zhotovují palia, symboly přináležitosti arcibiskupů-metropolitů k Petrově stolci; znamení věrnosti, která má být inspirována hrdinstvím dívky Anežky.
(Zajímavou fotogalerii baziliky svaté Anežky naleznete zde.)
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
